Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech - Jitřenka
  ( Národní odboj )

Národní odboj tvoří základ organizace, jejíž přeživší členové po válce přijímají pro svoji odbojovou organizaci oficielní název - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka.

Ještě před ustanovením základních struktur Obrany národa v Hradci Králové a v severovýchodních Čechách organizuje začátkem dubna 1939 středoškolský učitel a náčelník Župy Orlické Rudolf Zíb ze členů Sokolské župy Orlické odbojovou organizaci Národní odboj. Pan Rudolf Zíb k tomu uvádí:

"Začátkem dubna 1939 upozornil mě Jar. Horník, 1. místonáčelník Sokolské župy Orlické, abych v Sokole královéhradeckém připravoval vojenský odboj proti okupantům. Bližší zprávy že mi podá Fr. Pecháček, ředitel tělocvičných škol v Tyršově domě v Praze III. Dal jsem se hned do práce a zapojil téměř všechny bratry, kteří sloužili v sokolských strážních oddílech při mobilizaci v květnu a září 1938. Zařadil jsem takto v systém pětek 150 bratří. Tato skupina přijala po převratu jméno Jitřenka na paměť umučené sestry Jitřenky Šnajdrové. V květnu 1939 seznámil jsem se s mjr. Matohlínou a v červnu s plk. Petrem Novákem. Generál Vojta toto spojení schválil. Utvořili jsme s nimi další skupiny, opatřili a uschovali zbraně a benzín, připravili mobilizační plány, opatřili auto a motocykl, připravili lesní úkryt za Bělečkem a letiště v lese.

Zapojil jsem do Obrany národa sokolské činovníky hlavně v Hořicích, Nechanicích, Hronově, Třebechovicích a Žamberku. Osobně jsem se zúčastnil zabrání benzínu Němcům na hradeckém nádraží. V dílnách průmyslové školy vyrobili jsme několik set ostnů - jehlanů na propíchnutí pneumatik. Obstareli jsme cukr na ničení benzínu (zde mohlo jít o akci železničářů hradeckého nádraží, které se účastnil Bohumil Říčař). V lednu 1940 počalo u naší skupiny zatýkání. Mimo jiné byl prozrazen úkryt benzínu a mobilních plánů v Besnhardově pile na Slezském Předměstí. Tam také našli mé jméno a 13.2.1940 v noci pro mě přišlo gestapo. Podařilo se mi takřka zázrakem uniknout. ..."

Č.j. 38 - 352/1974 - Podkladový materiál k prověřování - odbojová skupina Jitřenka

 

Odbojová organizace získala velké množství zbraní a to jak dlouhých palných zbraní tak i revolverů. 150 pušek z majetku vojenské správy i s náboji získal pan Rudolf Zíb, zakopané byly ve vyplechovaných bednách na sokolském cvičišti ve Věkoších. Na Pouchově bylo ukryto dalších 30 až 100 pušek (zde se prameny rozchází, některé uvádí 30 pušek, jiné 100 pušek), 5000 ks nábojů a 100 ks granátů. Na půdě josefofské nemocnice bylo ukryto 25 pušek a 9 karabin. Úkryty zbraní byly i na mnoha dalších místech v kraji ve skrýších, které zřídili členové odbojové organizace v rámci svých skupin. Téměř každý člen organizece měl u sebe uschovanou střeknou zbraň i se střelovem.

V rámci své činnosti Národní odboj začleněný do struktury jednotek KVV ON Hradec Králové dále zajišťuje:

  1. Přepravu osob do zahraničí, na které se podílel například pan Bohumil Říčař.
  2. Získávání zpravodajsky cenných informací - zde sehráli významnou roli členové organizace z řad železničářů, gen. Petr Novák k tomu uvedl, že tato skupina poskytovala vojensky cenné informace, které byly prostřednictvím mjr. Petery předávány do spřátelené ciziny. Před vpádem nacistického německa do Polska se podařilo panu Josefu Klenerovi a jeho kolegům získat infotmace o činnosti wermachtu v Sudetech a na Těšinsku s jízdním řádem plánovaných transportu. který byl předán generálnímu štábu francouzské armády. 
  3. Tisk vlastnívh letáků, které tiskli v královéhradecké sokolovně. Po vlně zatýkání začátkem roku 1940 byl rozmnožovací přístroj přemístěn do Občanské záložny, kde bylo v tištění vlastních tiskovin pokračováno až do zatčení pánů Šlerka, Šimka, Vališe, Vokřála. V rámci činnosti odbojové organizace byl rozšiřován časopis V boj! a Čin.

V prosinci 1939 je z popudu gen. Balabána a gen. Morávka kontaktován prostřednictvím mjr. Jana Petry gen. Petr Novák a je navázána přímá spolupráce s touto součástí ON, která byla blízká velení ON v protektorátu a měla vazby i na předsedu protektorátní vlády gen. Aloise Eliáše a na vojenské představitele ve spřátelené cizině.

Prostřednictvím čelných představitelů PVVZ Doc. MUDr. Jiřího Franty a MUDr. Karla Milostného má tato odbojová organizace vazby i na Doc. Krajinu a na vysílačky Sparta A Sparta I.

V únoru 1940 postihla ON v Hradci Králové a v severovýchodních Čechách vlna zatýkání. Zatčeno byla na 130 vlastenců, kteří v Obraně národa pracovali. Plk. Petr Novák, mjr. Josef Matohlína, mjr. Jan Petera, št.kpt. Albín Sládek, mjr. letectva Václav Snítil, středoškolský učitel Rudolf Zíba a další zatčení unikají a přechází do ilegality. Po odchodu pana Rudolfa Zíba do ilegality v polovině února 1940 přebírá vedení odbojové organizace sokolů Nírodní odboj mjr. letectva Václav Snítil. kteřý úzce spolupracuje s mjr. Josefem Matohlínou, št. kpt. Albínem Sládkem, Bohumilem Říčařem, starostou Josefem Macháčkem, Hynkem Jiroušem, št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem, hajným Václavem Kašparem, paní Žofií Šnajdrovou a Annou Slezákovou a mnoha dalšími vlastenci. Odbojová organizace Obrana národa - Jitřenka pracuje dál.

V ilegalitě žil Rudolf Zíb v hájovně v Petrovicích u manželů Kašparových, v hájovně v Nekoři a na dalších místech severovýchodních Čech a až do svého zatčení 1. 3. 1943 je ve spojení s velením této vojensky organizované odbojové organizace prostřednictvím spojek - mjr. letectva Václava Snítila, který mu opatřil doklady na jméno Emanuel Kába, Žofie Šnajdrové - Jitřenky, Any Slezákové - Inky.

V rámci součinnosti s odbojovou organizací pplk. Josefa Svatoně - Obrana národa Vysočina - sever funguje spojení, které je založeno na vazbách vzniklých v souvislosti s činností KVV ON Hradec Králové a jeho velícího důstojníka pplk. Petra Nováka. V roce 1940 je vytvořena další linie tohoto spojení, kterou zabezpečuje středočkolský učitel v Náchodě Jeroslav Remeš přes npor. Antonína Galleho v Kostelci nad Orlicí.

Z popudu pplk. Petra Nováka vytváří na začátku roku 1940 velitel OVV Rychnov nad Kněznou pplk. František Kynych spolu s Dr. Novotným podmínky pro organizování jednotek ON v okresech Rychnov nad Kněžnou, Nové Město nad Metují a Žamberk, jejichž základ tvořili bívalí příslušníci jednotek Stráže obrany státu ( SOS ).

Začátkem ledna 1940 je ve spolupráci s mjr. Josefem Matohlínou vytvořeno OVV Obrany národa v Žamberku - pan Jandík.

Dále se v první polovině roku 1940 vytváří odbojové skupyny v Ledči - pan Mach a pan Nosek, ve Vamberku - pan Mojžíš, v Klášterci - pan Opočenský, v Kyšperku - pan Vrbický a pan Vaníček, v Jaroměři - št.kpt. Secký, v Náchodě - Waltr Tesař, Oldřich Žák,v Babí - Josef Bernard, v Hronově

 

I přes tvrdý zásah gestapa v únoru 1940 se Obrana národa - Jitřenka dále plní své úkoly v odboji.  Mjr. letectva Václav Snítil úzce spolupracuje s mjr. Josefem Matohlínou, št. kpt. Albínem Sládkem, Bohumilem Říčařem, starostou Josefem Macháčkem, Hynkem Jiroušem, št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem, hajným Václavem Kašparem, paní Žofií Šnajdrovou a Annou Slezákovou a mnoha dalšími vlastenci. Odbojová organizace Obrana národa - Jitřenka pracuje dál. Rozrůstá se ve své organizační struktuře a gestapu se tuto odbojovou organizaci nedaří po celou dobu okupace zlikvidovat.

Výše uvedené dokláda i č.j. 38 - 352/1974 - Podkladový materiál k prověřování - odbojová skupina Jitřenka. Soudruzi podplukovníci a plukovníci v ní ukazují na skutečnost, že po každém úderu gestapa došlo k reorganizaci gestapem nezlikvidované části odbojové organizace a ta se zase významně zapojila do protinacistického odboje, což se dá demonstrovat například na odbojové organizaci, kterou zakládá z popudu plk. Petra Nováka na Rychnovsku pplk. František Kynych, která není významně zasažena akcemi gestapa v únoru a březnu 1943, prošla reorganizací a na jaře 1944 tvoří základ Skupiny CH jejímž velitelem je mjr. Jan Zelený. Skupinu CH úzce spolupracuje s příslušníky paravýsadku Barium. Skupina CH je tvořena čtyřmi prapory:

  1. Prapor ER   -  soudní okres Rychnov nad Kněžnou
  2. Prapor ZE   - soudní okres Žamberk
  3. Prapor DE   - soudní okres Kostelec nad Orlicí
  4. Prapor GE   - oblast Týníšťska s centrem v Týništi n. O.

Št. kpt. Albín Sládek odchází v polovině května 1940 do Prahy. Má, stejně jako plk. Petr Novák - velitel KVV ON v Hradci Králové, z pověření velení Obrany Národa (ON) odejít z protektorátu.

Št. kpt. Albín Sládek z protektorátu neodchází.

V září 1940 byl št. kpt. Albín Sládek pověřen zemským vojenskám velitelem Obrany národa pro oblast Čechy  gen. Václavem Šárou, aby provedl reorganizaci jednotek ON v oblasti severováchodních Čech, doplnil je a připravil na plnění úkolů, které vyplývaly z v té době platných směrnic pro činnost zemského vojenského velitelství ON pro oblast Čechy a jemu podřízených veliteiství a jednotek.

 

Jan Brunclík v publikaci "Živého mne nedostanou!", na str.17 - 18 uvádí :
 
"Po návratu z Prahy se Sládek společně s majorem Josefem Matohlínou pokoušel obnovit vojenskou organizaci podle nových směrnic. Odbojové skupiny byly orientovány hlavně na zpravodajskou činnost a přípravu k převzetí moci ve státě v závěru války. Nebylo požadováno vytváření velkých vojenských jednotek, které by byly aktivovány mobilizací, tak jak v počáteční fázi odboje."
 

Št. kpt. Albín Sládek úspěšně obnovuje - reorganizuje složky ON, které nebyly zničeny zásahy gestapa. Nejen ve spolupráci s mjr. Josefem Matohlínou, mjr. letectva Václavem Snítilem, který převzal velení sokolské složky ON - Národního odboje od v ilegalitě v té době již žijícího Rudolfa Zíba, příslušníky, železničářem Bohumilem Říčařem, ale i mnoha dalšími vlastenci, s nimiž spolupracoval již v roce 1939 - Žofií Šnajdrovou - Jitřenkou, Annou Slezákovou - Inkou, ..., tuto reorganizaci velmi úspěšně provádí.

Reorganizovanou odbojovou organizaci Obrany národa v oblasti severovýchodních Čech - vojensky organizovanou jednotku nazývá št.kpt. Albín Sládek  Národním  odbojem.

Tato jednotka je začleněna do struktury jednotek, které podléhaly velení gen. Františku Bláhovi - veliteli ON oblasti výchdních Čech, v oblasti, kde teritoriárně působyly sokolské župy - Župa Orlická - župní náčelník Rudolf Zíb a Župa Podkrkonošská - Jiráskova, jejichž mnozí členové se již v roce 1939 zapojili do odboje proti okupantům, který byl organizován na úrovni jednotlivých sokolských jednot, župních okrsků, žup a mnohdy byl organizačně začleněn do Obrany národa v oblasti velení KVV ON Hradec Králové.


 
V souvislosti s výše uvedeným je možné říci, že informace, ktré Jan Brunclík uvádí v publikaci Živého mne nedostanou!, na str.17 - 18, a které se váží k období, konce roku 1940 a začátku roku 1940 odpovídají realitě: 
 
"Po návratu z Prahy se Sládek společně s majorem Josefem Matohlínou pokoušel obnovit vojenskou organizaci podle nových směrnic. Odbojové skupiny byly orientovány hlavně na zpravodajskou činnost a přípravu k převzetí moci ve státě v závěru války. Nebylo požadováno vytváření velkých vojenských jednotek, které by byly aktivovány mobilizací, tak jak v počáteční fázi odboje."


Více zde: https://www.petrovice-jitrenka.cz/popraveni-a-umuceni-obcane-okresu-rychnov-nad-kneznou-1938-1945-josef-juza-a-radovan-drazan/okupace-a-odbojova-cinnost/

Název odbojové organizace, kterou vytváří, št. kpt. Albín Sládek je možná obecně vnímaným označením odboje, možná tento název přebírá. Název Národní odboj používala odbojová organizace sokolů, jejímž čelným představitelem byl středoškolský učitel a župní náčelník Župy Orlické Rudolf Zíb, odbojové organizace, ktrá byla v polovině roku 1939 organizačně začleněna do struktury KVV ON Hradec Králové. Št.kpt. Albín Sládek tento název mohl použít i cíleně, protože při náboru členů do jím reorganizované odbojové organizace se zaměřoval právě na sokoly z oblasti působnosti Župy Orlické a Župy Podkrkonošské - Jiráskovi v jejichž řadách byli jak legionáři tak i bývalí důstojníci, poddůstojníci a praporčíci Československé armády.

Při vytváření této odbojové organizace využívá npor. Albín Sládek nejen svých kontaktů, které získal jako příslušník štábu KVV Obrany národa v Hradci Králové, kde velel speciální skupině, jejímž úkolem byla příprava odchodů vybraných příslušníků bývalé československé armády do zahraničí a budování sítě úkrytů, které měly sloužit pro ukrytí osob hledaných gestapem, ale i kontaktů mjr. Josefa Matohlíny a dalších odbojářů, s nimiž spolupracoval od svého vstupu do odboje v roce 1939.

Členy organizace Národní odboj vyhledával št.kpt. Albín Sládek mezi lidmi, které znal ze svého dřívějšího působení v Hradci Králové a i z působení ve štábu KVV Obrany národa v Hradci Králové. Snaží se navázat kontakty s příslušníky jednotlivých OVV Obrany národa, která byla podřízena KVV Obrany národa  v Hradci Králové a s příslušníky jim podřízených jednotek, kteří nebyli při akcích gestapa proti Obraně národa v oblasti severovýchodních Čech zatčeni. 

Cílem činnosti št. kpt. Albína Sládka je reorganizace a doplnění jednotek na území, které bylo pod správou a velením KVV ON v Hradci Králové.

V tomto operačním prostoru měly vést št. kpt. Albínu Sládkovi podřízené jednotky - odbojové skupiny, aktivní činnost proti nepříteli a to jak činnost zpravodajskou, činnost diversní, tak i činnosti spojené s vytvářením logistické podpory, která byla nutná nejen pro splnění jednoho z dlouhodobých cílů, který před št. kpt. Albínem Sládkem vedenou odbojovou organizací stál - převzetí moci při předpokládaném převratu v Protektorátu, které zajistí přechod k demokratickému zřízení po osvobození vlasti od okupantů, ale i k naplnění krátkodobých cílů - materálně technická podpora jednotek provádějících výzvědnou a diversní činnost včetně rozmnožování a kolportace tiskovin (zajištění materiálu, výrobních nástrojů, prostorů pro výrobu, zajištění skladovacích prostorů pro materiál, komponenty, hotové výrobky včetně palných ručních zbraní, zajištění dopravy), logistické podpory pro odbojáře, na které byly gestapem vystaveny zatykače a mnohdy i vypsány vysoké finanční odměny (ubytování, jídlo, čisté prádlo, prostředky denní hygieny, finanční prostředky, doklady s novou identitou včetně potravinových lístků ...). O tom jak složité bylo zajištění této logistické podpory a jak těžko se zajišťovala podává svědectví i gen. Balabán v kurýrní zprávě, která je uvedena níže.

V této souvislosti si často, při poslechu nebo čtení úvah řady historiků uvědomuji, že tak nějak nechápou, jak je důležité mít se kde vyspat, co jíst, mít možnost se převléci do čistého oblečení, umýt se, ale také mít čím bojovat a jistě se shodneme na tom, že bojovat se dá i slovem, tištěným slovem a jen na to, aby bylo možné vytisknout pár letáků je potřeba jedna nebo více blan do cyklostilu, psací stroj, líh, tiskařská barva, váleček na roztírání tiskařské barvy, deska na tisk, papíry na které se bude tisknout, cupanina na vyčištění použitého náčiní a očištění rukou ...

Mnozí historici si tak nějak neuvědomují, že odboj v protektorátu byl v jiném postavení než třeba odboj ve Francii, Belgii, kdy tato nacisty okupovaná území byla v taktickém a operačně taktickém pásmu působení RAF, která byla schopna zajistit odbojovým skupinám logistickou podporu schozem nedostatkového materiálu - účinných zbraní, výbušnin, radiostanic včetně náhradních dílů pro radiostanice ...

Pokud by dotyční historici žili v realitě, pak by si jistě uvědomili, že jen na zřízení místa pro to, aby historik mohl bádat, je zapotřebí cca 60.000 až 80.000,- Kč. Tyto vynaložené prostředky nepokrývají nic z toho, co je potřeba finančně zajistit, aby tato vytvořená pozice mohla být obsazena historikem, který začne na néto pozici vytvářet činnost. Vlastně i o tom píše gen. Balabán v depeších, jen mnozí historici to tak nějak nechápou, nechápou, že vlastenci, kteří bojovali v protektorátu proti nacistům si svůj odboj hradili většinou ze svého tak jak o tom podává svědectví i gen. Balabán, který také dokládá, že vedení odboje nebyla vůbec levná záležitost, proto je št. kpt. Albínem Sládkem kladen takový důraz na logistiku, na vytvoření funkční logistické podpory činnosti odbojové organizace  ...

V rámci reorganizace jsou na území severovýchodních Čech vytvářeny tří až pětičlenné odbojové skupiny - jednotky, které budou přísně a důsledně dodtřovat zásady konspirace. Každá skupina měla svého vedoucího, který měl za úkol zajistit nábor jednoho člena, který poté zajistí nábor dalšího nebo dalších členů. Za vedoucí skupin upřednostňoval št.kpt. Albín Sládek důstojníky nebo praporčíky v záloze, pokud byli mezi vytypovanými adepty na členství v organizaci v daném místě přítomni a se členstvím souhlasili. 

O tom, že to nebyl lehký úkol, vypovídá i část depeše pplk. Balabána z konce roku 1940. I št. kpt. Albín Sládek byl v té době v ilegalitě, je také hledán gestapem. I příslušníci št. kpt. Albínem Sládkem vedené odbojové organizace financují svůj boj proti nacistům ze svých zdrojů.

 

"1940, [před 11. listopadem], Praha

Kurýrní zpráva pplk. Josefa Balabána gen. Sergěji Ingrovi o situaci v domácím odboji a v Protektorátu Čechy a Morava.

…..

Co se tkne nás, máme, jak jsem již uvedl, daleko těžší pracovní podmínky než dříve. V prvé řadě po stránce finanční, neboť všem, kteří jsou nezvěstní anebo žijí v ilegalitě, jsou vesměs zastavovány platy, podle zvláštního výnosu, proti němuž se neodvažuje žádný z našich vysokých úředníků vystoupit, neřku-li jej obejít. Tak nám přibyly ke starosti finančního rázu nejen o spolupracovníky, nýbrž i o nás samé. Nemáme již finančních zdrojů, jež by nám byly k dispozici, a chceme-li splniti minimum toho, co věc potřebuje, nezbývá nám než upozorniti Vás na tuto skutečnost. Ti z nás, kteří ochotně obětovali pro věc vše, co měli, jsou u konce svých sil, tedy finančně vypotřebováni, a mnoho našich spolupracovníků, kteří až dosud nenáročně pro nás pracovali, jest pro zvýšené ceny životních potřeb nuceno žádati od nás krytí režie jejich činnosti. Mnohým pak jsme nuceni jejich úkony honorovati.

Nám, kteří neseme nyní hlavní tíhu úkolů, jejichž splnění od nás čekáte, se nedaří valně, neboť jsme nuceni skrývat se jako zločinci, jsouce za ně Němci skutečně považováni, a tak mnoho lidí, našich bývalých nejlepších kamarádů, se bojí styků s námi, aby nebyli kompromitováni. To nám ovšem ztěžuje práci. Přesto se nám, buď Bohu chvála, naše práce daří a věříme, že při opatrnosti, kterou zachováváme, svůj krásný úkol splníme.

…. "

(Zdroj: Obrana národa v dokumentech 1939 - 1942, str. 135 - 137)

 

Při vytváření základních jednotek odbojové organizace Národní odboj se št. kpt. Albín Sládek obrací i na odbojáře, u kterých se od února do května 1940 ukrýval, u kterých se na odbojáře, s nimiž se v tom období stýkal. 

Velká část členů odbojové organizace Národní odboj se rekrutovala z řadách sokolů, důstojníků a praporčíků v záloze, kteří nebyli postiženi persekucí gestapa. št.kpt, Albín Sládek doporučoval svým spolubojovníkům, aby se při výběru svých spolupracovníků obraceli na bývalé sokoly.

Obnovuje se činnost jednotek na okresech:

  1. Hradec Králové
  2. Rychnov nad Kněžnou
  3. Nové město nad Metují
  4. Náchod
  5. Dvůr Králové nad Labem
 
 
Odbojová organizace Národní odboj - Jitřenka zabezpečuje v oblasti svého působení následující činnosti:
 
I.

Reorganizací Obrany národa v oblasti severovýchodních Čech, doplněním nebo zformováním nových odbojových skupin (jednotek) na platformě sokolské odbojové organizace Národní odboj, která byla včleněna do ON v květnu až červnu 1938 a nebyla zasažena akcemi gestapa, které probíhaly do konce února 1940:

  A. Vznikají centra velení Národního odboje - Jitřenka, kde se scházel štáb velení ON pro oblast severovýchodnich Čech. Jedním, ne jediným centrem velení Národního odboje - Jitřenka je hájovna manželů Kašparových ve Velkách Petrovicách č.p. 60.
Je velmi pravděpodobné, že dalším centrum bylo v Záhornici, v hostinci pana Ladislava Bašeho.
  B. Vzniká centrum pro spojení v Hradci Králové v Novákových garážích, jehož fungováni organizuje a zajišťuje paní Žofie Šnajdrová - Jitřenka a které patří do oblasti činnisti za kterou odpovídal mjr. letectva Václav Snítil.
  C. Vzniká síť úkrytů, které se využívají a nebo budou využity:
    1. Pro krytí odbojářů žijících v ilegalitě.
    2. Pro poskytnutí krytí příslušníkům zahraničního vojska, kteří budou z Velké Británie vysláni k plnění úkolů v protektorátu.
Tento úkol, který byl velení Národního odboje - Jitřenka přidělen nadřizenými složkami plní vybraní členové odbojové organizace pravděpodobně od podzimu nebo zimy 1942.
      Sveděctví o tom, že tento úkol byl členy odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka plněn podává samo gestapo například v telegramu, který byl 2. března 1943 odeslán z Řídící úřadovny gestapa Praha K.H.Frankovi, kde je uvedeno:
       

"Úkolem těchto důvěrných osob, bylo organizovat sběrnou síť pro parašutisty a agenty, kteří byli v souvislosti s anglosaskou ofenzivou očekáváni."

      Z Velké Británie byly v roce 1943 vyslány dva paravýsadky - Bronse a Iridium. Oba výsadky jsou přepravovány v letounu, který  byl 15. března 1943 sestřelen v oblasti Mnichova. Posádka letounu včetně členů obou paravýsadků v troskách letounu zahynula. V roce 1943 již nebyl vyslán z Velké Britanie žádný výsadek. V roce 1944 startuje z Velké Británie první letedlo s výsadkáři 4. dubna 1944. Na palubě tohoto letounu je paravýsadek Calcium a Barium ...
  3. Pro ukrytí zbraní, zápalných náloží, trhavin, výbušnin, chemikálií na jejich výrobu, přípravků pro rozebírání železničních kolejí, trnových hvězdic pro ničení pneumatik motorových vozidel a barelů pohonných hmot.
Například u obuvníka Oldřicha Šrůtka objevuje po jeho zatčení dne 23.2.1943 gestapo skladiště jak dlouhých palných, tak krátkých palných zbraní a granátů.
     
II. V rámci struktury odboje je Národní odboj - Jitřenka:
  A. Součástí Obrany národa (ON), kde je v podřízemosti Zemského velitelství pro oblast Čechy do jehož působnosti spadá Velitelství Obrany národa pro východní čechy do jehož oblastní působnosti Národní odboj - Jitřenka spadá.
    V rámci Obrany národa přímo spolupracuje :
    1. S organizací Obrana národa Vysočina - sever - velící důstojník pplk. Josef Svatoň
    2. Se skupinou Obrany národa por. Františka Munzara v Praze
  B. S odbojovou organizací Petiční výbor věrni zůstaneme (PVVZ), s jejimiž čelnými představiteli včetně doc. MUD. Jiřího Franty úzce spolupracovali čelní představitelé Národního odboje - Jitřenka - št. kpt. Albín Sládek, mjr. Josef Matohlína, mjr. letectva Václav Snítil již před vznikem Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) na začátku roku 1940.
      PVVZ v královéhradeckém kraji má silné vazby na železničáře, pracovníky poštovních a telegrafních úřadů, na odboráře a státní zaměstnance z jejichž řad se zapojují vlastenci do odbojových skupin, které pracují po celé oblasti královéhradeckého kraje
  C. Ještě před vznikem Ústředního národního revolučního výboru (ÚNRV) navazují představitelé ON v Hradci Králové kontakt i s ilegální KSČ v Hradci Králové.
Št.kpt. Albín Sládek má také napojení na ilegální krajské vedení KSČ královéhradeckého kraje, které vzniklo napojením odbojové skupiny, která vznikla na jaře roku 1942 díky působení Bohumila Říčaře v Náchodě na náchodské komunisty. Více se touto problematikou zabývám na stránce věnované publikaci "Aby se nezapomnělo ..."

III. Spojení:
  A. Je vytvořen systém spojení v rámci Národního odboje - Jitřenka, které zajišťuje spojení mezi jednotlivými odbojovými skupinami s centrem pro spojení Národního odboje - Jitřenka a centra pro spojení s jednotlivými centry velení Národního odboje - Jitřenka.
Odpovědnost za fungování spojení má mjr. letectva Václav Snítil, který rozhoduje mimo jiné i o tom, které spojky budou zajišťovat spojení z centra pro spojení do jednotlivách míst velení, kde se scházelo velení odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka.
      "... V kancelářích firmy Jaroslav Novák, kde byla Žofie - Jitřenka zaměstnána, bylo vybudováno vhodné a nenápadné středisko, kam se sbíhaly všechny nitky a Jitřenka se stala prostředníkem mezi členy odboje z celých severovýchodních Čech, kteří se pod různými hesly hlásili. …“
    Spojení z centra pro spojení do jednotlivých míst velení zajišťovali:
    ●  mjr. letectva Václav Snítil
●  Žofie Šnajdrová - Jitřenka
●  Anna Slezáková - Inka
  B. Je vytvořeno spojení v rámci Obrany národa:
  1. Pan Václav Zeman, bratr paní Růženy Kašparové zajišťuje spojení z centra velení, které bylo v hájovně u manželů Kašparových do Hradce Králové, kde zprávy předával mjr. Brankovi, jenž měl spojení do Prahy na zemské velitelství ON.
Št. kpt. Albínu Sládkovi a mjr Josefu Matohlínovi se podařilo nejpozději v létě 1940 obnovit spojení s odbojovým centrem ON v Praze, které bylo zřízeno v prosinci 1939, s pplk. Balabánem a št. kpt. Morávkem, s nimiž je ve spojení mjr. Jan Petera, který z pověření zemského velení ON navazuje spojení s kraji, kde došlo k rozbití krajských struhtur. Je znovu otevřen kanál pro předávíní zpravodajsky důležitých zprán do relací vysílačky Sparta I a Sparta II.
  2. Št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar z Dobrušky měl spojení na skupinu ON v Praze, kterou vedl por. František Munzar, jenž měl vazby nejen na velitelení ON - na gen. Zdeňka Nováka a na tajemníky Dr. Háchy - Dr. Remzu a Sladkého, ale i prostřednictvím odbojové organizace Dr. Drtiny na vysíčku s krycím označením Vančura.
Št. kpt. Albín Sládek, št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar se osobně znají s por. Františkem Munzarem, jeho otcem i bratrem nejen z jejich působení v ON v Hradci Králové v roce 1939 až 1940.
  3.

Pan Jaroslav Remeš z Náchoda zajišťuje prostřednictvím npor. Antonína Galleho z Kostelce nad Orlicí spojení s velením ON Vysočina - sever pplk. Josefa Svatoně.
Je velmi pravděpodobné, že pro spojení s pplk. Josefem Svatoněm jsou využívány i kontakty ve Vamberku a Žamberku.

  C. Je vytvořeno spojení i v rámci ÚVODu, kde je ON jeho vojenskou složkou. Spojení zajišťuje Doc. MUDr. Jiří Franta a MUDr. Karel Milostný, kteří jasou čelnými představiteli PVVZ a na které má vazby mjr. letectva Václav Snítil, mjr. Josef Matohlína i št. kpt. Albím Sládek
 
IV. Zpravodajská činnost:
  Mjr. Josef Matohlína klade velký důraz na vykonávání zpravodajské činnosti v rámci reorganizované odbojové organizace.
Členové organizace Národní odboj - Jitřenka pracovali nebo měli velmi dobré kontakty:
  ve státní správě na různých pozicích
  v závodech, kde se vyráběla nebo opravovala vojenská technika
 

na železnici:

    - železniční tah Hradec Králové - Tyniště nad Orlicí - Jablonné byl významnou tepnou, po které proudil vojenský materiál v železničních transportech na východní frontu a z ostravska do Čech ocel z tamních hutí
    - železniční tah Hradec Králové - Náchod a dále přes Sudety do říše byl nejen tepnou po které proudily vojenské transporty, ale i materiál pro zbrojní výrobu v Náchodě, Turnově a Sudetech a potraviny do říše, zpravodajské informace zde pro mjr. Matohlínu shromažďoval a získával například přednosta železniční stanice Všestary Hynek Jirouš, který byl dle svědectví Václava Krouhlíka i politickým vedoucím odbojové skupiny železničářů na Královéhradecku ( ČOR 122/1969), dále pak Alois Martínek - skladník protektorátních drah v Náchodě ...
  měli kontakty v protektorátní policii a tak získávali informace o činnosti nacistického represivního aparátu
     
V. Zabezpečuje dokumenty nutné k legalizaci v ilegalitě žijících vlastenců
  Organizace má ve svých řadách vlastence, kteří obstarávají pro odbojáře žijící v ilegalitě rodné listy, domovské listy - osobní doklady, které byly nutné pro vytvoření nové identity v ilegalitě žijících odbojářů.
Díky těmto dokladům bylo možné vytvořit, pro gestapem hledané osoby novou identitu, velmi dokonalé doklady totožnosti, které jim umožňovaly i odběr potravinových lístků. Doklady, které nebyly schopny policejní orgány při běžných kontrolách odhalit jako padělky.
   
VI. Zabezpečuje zbraně, výbušniny:
  Vlastenci, členové odbojové organizace shroměžďují krátké i dlouhé palné zbraně, výbušniny, trhaviny, nálože, které shromažďuji na místech k jejich ukrytí určených.
Obstarávají chemikálie na výrobu zápalných a výbušných směsí, například Glauberovu sůl ( síran sodný dekahydrát - Na2SO4 . 10H2O ), které sloužily i k výrobě granátů, které se vyráběly například v kovářské dílně Celestýna Šimka v Hronově ( paní Alba Špreňarová tvrdila, že se se svým manželem tyto granáty učila házet )
Zabezpečuje výrobu mnohocípých ocelových hvězd, které byly určeny k ničení pneumatik jedoucích automobilů.
Zabezpečuje výrobu nástrojů na rozebírání kolejnic, které měl například vyrábět pan Špelda z Hronova
Zabezpečuje pohonné hmoty - pět barelů benzínu ukrával třeba pan Vojta Kejklířek a školník Macek.
Je doloženo, že z výbušnin a chemikálií byly zhotovovány funkční zápalné nebo třaskavé nálože na zapalování železničních vagónů a oběktů, které byly úspěšně použity při diverzních akcích. Zařízení na zapalování vagónů a oběktů ukrýval třeba pan Václav Brandejs z Hronova.
   
VII. Diversní činnost:
  Je doloženo, že byly prováděny diversní akce na železnici za použití zápalnách náloží.
  Je doloženo, že dalším cílem měla být vedení silové energie a trafostanice, které sloužily k zásobování silovou energií závody se zbrojní výrobou a narušení komunikačních sítí útoky na telefonní a telegrafní vedení a ústředny. V rámci této diversní činnosti bylo provedeno zkušební odpálení nálože, které mělo potvrdit schopnost ničit trafostanice.
   
VIII. Tisk a rozšiřování a výroba tiskovin a zpráv získaných z poslechu zahraničního rozhlasu.
  Členové odbojové organizace Jitřenka se podílely na kolportaci časopisu V boj jehož vydávání financovala ON a časopisu Čin
   
IX. Humanitární činnost, která byla organizována ve prospěch rodin nacisty perzekuovaných vlastenců.
   
X. Převzetí moci a úřadů v oblasti působení odbojové organizace v období, kdy budou vytvořeny podmínky k předpokládanému ozbrojenému vystoupení proti okupantům:
  Št. kpt. Albín Sládek připravoval minimálně od druhé poloviny roku 1941 členy jím vedené odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka i na převzetí mocí a úřadů v období, kdy budou vytvořeny podmínky ke zhroucení okupační moci, v období těsně před očekávanou revolucí v protektorátu. Tímto krokem měli členové této organizace Národní odboj - Jitřenka, v místech své působnosti, zabránili komunistům a jiným nežádoucím živlům (Beranovcům)  přijít k moci.
 
 
 

 

Odbojová skupina por. Františka Munzara
V rámci Obrany národa spolupracuje Národní odboj s odbojovou skupinou ON por. Františka Munzara, která měla napojení na:
  1. Odbojovou organizací NO npor. Matějovského a Pavla Vančury, kteří spolupracovali s Dr. Valentou a Dr. Rudolfem Marešem
  2. Dr. Valentu a Dr. Rudolfa Mareše sekretáře organizace YMCA (Young Men´s Christian Association - křesťanské sdružení mladých mužů – nejstarší a největší mládežnická organizace) a kteří byli ve spojení s docentem Vladimírem Krajinou
  3. Docenta Vladimíra Krajinu a tím i na vedení  ÚVOD, potději na Ústřední národní revoluční výbor (ÚNRV)
     
  Odbojová skupina por. Františka Munzara se podílela na:
  shromažďování zbraní a na jejich transportu do úkrytů na různých místech protektorátu
  opatřování okladů pro hledané osoby
  předávání zpráv zpravodajského významu do relací vysílačeky, která byla ve spojení s exilovou vládou ve Velké Britanii s krycím jménem Vančura
  ukrývání anglického parašutisty Philipse, por. Neštěry, který utekl z Terezína, vojáka Waltra Nováka uprchlého z fronty
  vytváření podmínek pro krytí parašutistů zajištěním osob s napojením na oblasti kde se dala vytvořit síť úkrytů, jejichž mise se plánovala a měla se uskutečnit v létě roku 1943
  udržovali kontakt s vrchním tajemníkem Háchovy prezidentské kanceláře Sladkým
       

Koncem roku 1942 a začátkem roku 1943 pomíhá odbojová organizace št. kpt. Albína Sládka zajistit prostřednictvím št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara pro Munzarovu organizaci například sadu náhradních dílů na opravu vysílačky, včetně lamp, průkazy totožnosti ...

Munzarova organizace zase mimo jiné předává št. kpt. Albínu Sládkovi finanřní hotovost ve výši 20.000 K.

 

 

 

Ilegální KSČ královéhradeckého kraje
 
Začátkem roku 1942 začíná Bohumil Říčař v Náchodě, kde již pracuje odbojová skupina pana Waltra Tesaře, která je plně zaintegrována do odbojové organizace Národní odboj, budovat novou odbojovou skupinu, která má také vazby na št. kpt. Albínem Sládkem vedený Národní odboj - skupinu, která je někdy označovaná jako skupina Wiesner - Špreňar - Rajmon.
Nad touto odbojovou skupinou, za významného přispění Bohumila Říčaře, velmi rychle přebírají kontrolu členové ilegální KSČ, kteří jsou do této skupiny začleňováni.
Tato odbojová skupina se velmi rychle stává významnou odbojovou skupinou ve struktuře ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje a tak se Náchod na přelomu let 1942 a 1943 stává centrem vedení ilegalní KSČ královéhradeckého kraje viz. tvrzení Václava Sádla a Anny Čtvrtečkové na str. 110; Náchod za protektorátu.
Odkaz na tuto odbojovou organizaci - krajské vedení ilegálví KSČ najdeme i ve zprávě komise Ministerstva národní obrany pro vydávání osvědčení podle zákona 255/46Sb. - č.j. 38-352/1974. V této zprávě je tato organizace označována podle jejich čelných představitelů jako odbojová organizace Formánek - Farský - Říčař.

Bohumil Říčař je levicově smýšlející železničář - vlakvedoucí, který se krátce po okupaci naší republiky zapojuje do činnosti odbojové organizace, která vznikla na královéhradeckém nádraží a je velmipravděpodobně součástí Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) v Hradci Králové. Profesní a odborářské odbojové organizace sdružené v ÚVOD v oblasti severovýchodních Čech úzce spolupracují s Krajským vojenským velitelstvím Obrany národa v Hradci Králové a jeho podřízenými stupni při plnění úkolů spojených z činností Obrany národa. Díky tomu má Bohumil Říčař i napojení na některé představitele Obrany národa v Hradci Králové, spolupracuje i se št. kpt. Albínem Sládkem, mjr. Josefem Matohlínou, Žofií Šnajdrovou, Annou Slezákovou, manželi Kašparovými ...

Po návratu št. kpt. Albína Sládka na podzim roku 1940 na královéhradecko se Bohumil Říčař stává jedním z jeho blízkých spolupracovníků, který št. kpt. Albínu Sládkovi pomáhá s reorganizací ON v severovýchodních Čechách a pomáhá mu budovat odbojovou organizaci Národní odboj.

Na začátku roku 1942 se bývalý vlakvedoucí Bohumil Říčař při pobytu u manželů Špreňarových,Wiesnerových a Rajmonových seznamuje díky topiči na parní lokomotivě Františku Bílkovi, který je předválečným členem KSČ v Náchodě s Petrem Slezákem, předválečným funkcionářem KSČ v Náchodě. Petr Slezák má vazby na Josefa Formánka - krajského tajemníka ilegální KSČ královéhradeckého kraje, Josefou Faimonovou - školitelku II. a III. ústředního vedení ilegální KSČ, za jejíž přítomnosti je Bohumil Říčař přijat Josefem Formánkem, pravděpodobně někdy ke konci první poloviny roku 1942, za člena ilegální KSČ. Dále se zde setkává i se školitelem III. ústředního vedení ilegální KSČ - Vladimírem Farským - Karlem, elitním konfidentem komisaře Jantura z pražské řídící úřadovny gestapa.

V odbojové skupině která se formuje kolem Bohumila Říčaře a která je součástá Národnáho odboje - Jitřenka začínají převládat ideály spjaté s ideologií ilegální KSČ, s linií strany, kterou v rámci své stranické práce prosazuje nejen Petr Slezák, zakládající šlen KSČ, který má kontakty na II. - Zikův ilegální ÚV KSČ a po jeho likvidaci gestapem i na III. - Molákův ilegálná ÚV KSČ a také na krajské vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje.

Odbojová skupina utvořená kolem Bohumila Říčaře se stává součástí odboje ilegální KSČ královéhradeckého kraje.

Bohumil Říčař je někdy od konce léta roku 1942 členem krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje - odbojová organizace Formánek - Farský - Říčař. V této době velmi pravděpodobně začíná snaha ilegální KSČ o převzetí minimálně části odbojových skupin na Náchodsku, Hronovsku, Babí, v Dobrušce, ..., pod své vedení. Vytváří se tak prostor, pro práci konfidenta Farského.

Po té, co ilegální KSČ převzala kontrolu nad činností Říčařem budované ilegální skupiny v Náchodě, po té, co je Bohumil Říčař ustanoven do vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje, dochází ze strany ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje k hodnocení možné spolupráce krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje s Národním odbojem - Jitřenkou, která je vedena št. kpt. Albínem Sládkem.

Je velmi pravděpodobné, že v této době začíná vedení ilegální KSČ vyhodnocovat možnost přípravy ozbrojeného povstání, které má pod jejím vedením propuknout v době, kdy budou vytvořeny podmínky pro zhroucení moci okupantů v prostoru působení ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje, ozbrojeného povstání, které umožní převzetí moci ilegální organizaci KSČ královéhradeckého kraje v prostoru jejího působení.

Převzetí moci při ozbrojeném vystoupení v době k tomu příhodné v prostoru působnosti Národního dboje - Jitřenka, je jedním z hlavních dlouhodobých cílů i odbojové organizace vedené št. kpt. Albínem Sládkem, což je známo Bohumilu Říčařovi a utčitě díky němu i jeho kolegům ve vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje. Jak Bohumil Říčař tak i jeho kolegové ve vedení ilegální KSČ jistě vědí, že jedním z důvodů, pro který má Národní odboj - Jitřenka převzít moc na území, kde tato odbojová organizace působí, je i to, aby bylo zabráněno převzetí moci komunistům a Beranovcům - krajní levici a krajní pravici.

Bohumil Říčař - člen vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje na základě vyhodnocení "možné" spolupráce vedením ilegílní KSČ královéhradeckého kraje se št. kpt. Albínem Sládkem vedeného Národního odboje - Jitřenka, plní úkol, který je mu krajským vedením ilegální KSČ zadán. Zprostředkovává setkání št. kpt. Albína Sládka s tajemníkem ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje Josefem Formánkem.

Důsledkem tohoto setkání št. kpt. Albína Sládka s Josefem Formánkem může být setkání, které se uskutečnilo pravděpodobně ke konci roku 1942. V tomto období dochází k setkání por. Františka Munzara s Bohumilem Říčařem - členem ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje ( organizace Formánek - Farský - Říčař). Je velmi pravděpodobné, že se por. František Munzar mohl s Bohumilem Říčařem znát ze svého působení v Hradci Králové, nebo z tohoto svého působení v ON v Hradci Králové mohl mít o osobě Bohumila Říčaře nějaké povědomí a tak mohlo dojít k dojednání schůzky, kterou domluvil št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar, který byl s oběma odbojáři ve styku. Npor. Pšorn - člen odbojové skupiny por. Františka Munzara po válce uvedl, že se u něj v bytě uskutečnilo setkání por. Františka Munzara s komunistou Bohumilem Říčařem, blízkým spolupracovníkem Josefa Formánka - vedoucího tajemníka KSČ královéhradeckého kraje  ( Tomáš Kašpar; "Výkřik ze zapomnění"; str. 122 ).

Vše ukazuje na to, že spolupráce št. kpt. Albína Sládka s ilegálním vedením KSČ královéhradeckého kraje mohla být z určitého pohledi št. kpt. Albínu Sládkovi vnucena a to za významného přispění Bohumila Říčaře.

Št. kpt. Albín Sládek nahlíží na ilegální KSČ obdobně jako vedoucí představitelé Obrany národa, kteří své postoje a názory na ilegální KSČ jednoznačně definují v depeších, které odesílají čelným vojenským i politickým představitelům odboje, který působil na západě v Paříži a po pádu Francie v Londýně.
Št. kpt. Albín Sládek a s ním i čelní představitelé odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka si byli vědomi nebezpečí, kterým jsou pro naši republiku krajní pravičáci - Beranovci a krajní levičáci, které reprezentuje KSČ. Proto těmto krajním politickým směrům měl Národní odboj - Jitřenka
zabránit v převzetí moci, po pádu moci okupantů, v oblasti působení této odbojové organizace.
Je více než pravděpodobné, že tento postoj št. kpt. Albína Sládka a jeho blízkých spolupracovníků k ilegální KSČ vedl soudruhy z královéhradecké StB, kteří po válce činnost Národního odboje - Jitřenka prošetřovali k závěru, že št.kpt. Albín Sládek je fašista, což dokládá ve svém svědectví snacha paní Anny Čtvrtečkové, v jejímž domku byl št. kpt. Albín Sládek gestapem zavražděn, paní Božena Čtvrtečková. Svědectví paní Boženy Čtvrtečkové je uloženo v archivu pobočky Svazu politických vězňů v Dobrušce.
Od své maminky vím, že obdobně se totalitní ideiolgií KSČ poplatní myslitelé vyjadřovali i o mém dědečkovi, babičce, prastrýci a o jejich přátelích, kteří položili své životy v boji proti nacismu - totalitní ideologii, díky níž byla v Německu nastolena nacistická diktatura, která byla velmi podobná fašistické diktatuře  v Itálii a která měla i mnoho společných risů s totalitní komunistickou diktaturou, kterou se v naší vlasti po válce snažila zavést KSČ a kterou tu KSČ po únorovém puči zavedla.
Obrana národa, jejíž součástí je  Národní odboj - Jitřenka, měla tomuto převzetí moci KSČ, této diktatuře KSČ zabránit. To je ten důvod, pro který totalitní režim a jeho nohsledi tyto vlastence nenávidí, to je ten důvod proč jsou tímto reřimem a jeho nohsledy i v součastnosti tito vlastenci dehonestováni.

Bohumil Říčař je někdy od podzimu roku 1942 členem krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje. V této době velmi pravděpodobně začíná snaha ilegální KSČ o převzetí minimálně části odbojových skupin na Náchodsku, Hronovsku, Babí, v Dobrušce, ..., pod své vedení. Vytváří se tak prostor, pro práci konfidenta Farského.
Št. kpt. Albín Sládek ztrácí kontrolu nad odbojovou skupinou, ktrá se v Náchodě vytvořila kolem Bohumila Říčaře a která je postupně stále více zapojována do odboje ilegální KSČ královéhradeckého kraje, aby někdy od léta nebo konce léta 1942 tvořila základ ilegální organizace KSČ královéhradeckého krahe - Formánek - Farský - Říčař.
Vše nasvědčuje tomu, že se na začátku roku 1943 št. kpt. Albín Sládek svojí činností v oblasti Náchodska, Hronovska, Babí snaží eliminovat vliv ilegální KSČ na členy skupin Národního odboje - Jitřenka, které zde působí.

Více k tomuto uvádím na stránce věnované publikaci: "Aby se nezapomnělo ..."
 
Od jara roku 1942 jsou jsou příslušníci odbojové skupiny Bohumila Říčaře, zapojeni v rámci Národního odboje - Jitřenka do činnností, které byly zaměřeny na:
1. Narušení vedení zabezpečujících silovou energii pro závody, které jsou začleněny do vojenské výroby.
    Cílem má být ničení transformátorů, které zajišťovaly přívod elektrické energie do pro říši význačných průmyslových podniků.
    V medailonku Josefa Formánka – "Vy padlí … Vám budiž věčná čest a sláva!"; str.53 – je uvedeno, že byla vyzkoušena možnost ničení transformátorů.
Tuto skutečnost potvrzuje i PhDr. Václav Sádlo v publikaci "Aby se nezepomnělo".
     
2. Narušení sítí sloužících pro přenos informací – telegrafní a telefonní vedení.
     
3. Narušení silniční a železniční dopravy a dlaších prvků infrastruktury.
   

Na jaře nebo ke konci jara 1942 má Bohumil Říčař k dispozici návod na výrobu zápalných náloží, který se do protektorátu dostal z Londýna.

V té době se Bohumil Říčař díky Petru Slezákovi, napojuje na železničáře Josefa Vaverku ze Zbečníku u Náchoda.

Zápalné nálože, které Bohumil Říčař s Josefem Vaverkou a později i se železničářem Františkem Bílkem z Bělovsi vyráběli umisťoval jak Josef Vaverka, tak František Bílek do vagónů nákladních vlaků, díky čemuž došlo k zahoření několika vozů s vojenským materiálem, senem a lnem.

Josef Vaverka byl gestapem usvědčen ze sabotáže, kterou spáchal 5.6.1942 na jednom z vagónů muničního nákladního vlaku na nádraží v Polici nad Metují 

( zdroj - Aby se nezapomnělo; medailonek Františka Bílka, str. 19-23 a medailonek Josefa Vaverky - str. 303-306 )

     
Od podzimu roku 1942 využívá vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje tuto odbojovou skupinu pro:
1. Tisk letáků, Rudého práva a Přítomnosti:
   

Ilegální tiskárna královéhradeckého vedení KSČ byla umístěna od září 1942 do března 1943 u Wiesnerů, kteří bydleli ve Starém Městě. Tiskoviny z této tiskárny byly kolportovány ( rozšiřovány, roznášeny ... ) do celého královéhradeckého kraje, kolikrát až na Pardubicko. 

Při zásahu hradeckého gestapa u Wiesnerových padlo veškeré vybavení ilegální tiskárny do rukou gestapa. 

(zdroj -  Jiří Jožák - Památná místa protifašistického boje Východočeského kraje; Praha 1980; str. 85 až 87 )

     
V publikaci "Výkřik ze zapomnění" pan Tomáš Kašpar uvádí, že odbojová organizace Národní odboj - Jitřenka spolupracovala s členy odbojové organizace OSVO - Jindra, která začala v severovýchodních Čecháh působit od ledna 1942.
Tuto spolupráci potvrzuje i materiál MO Č.j. 38 - 352/1974 - Podkladový materiál k prověřování - odbojová skupina Jitřenka.
 
Jak uvedl pan Rudolf Zíb ve své výpovědi, byl on a tím i jím budovaný Národní odboj od počátku činnosti ve spojení minimálně s panem Dr. Františkem Pecháčkem, ředitelem tělovýchovných škol v Tyršově domě, který zastává v Obci sokolské v odboji ( OSVO ) funkci zemského náčelníka pro oblast Čechy.
Vedoucím OSVO - Jindra pro královéhradecký kraj byl pan Karel Nesnídal byl od dubna 1939 i členem odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka a patřil do odbojové skupiny kterou vedl 1. místonáčelník Župy Orlické a načelník jednoty sokolské na Slezském Předměstí pan Jaroslav Horník . Členy odbojové organizace - Jitřenka byli i další blízcí spolupracovníci pana Karla Nesnídala, například pan Josef Urban.
Vazby na ON královéhradeckého kraje má i pan učitel Josef Schejbal, ketý je v roce 1939 velitalem pravděpodobně roty ON v Malých Svatoňovicích - mobilizační okrsek Jaroměř, který je čelným představitelem odbojové skupiny S 21 B, která je od února 1942 zapojena do činnosti odbojové organizace OSVO - Jindra v Královéhradeckém kraji. Pan učitel Josef Schejbal po sléze přebírá od pana Karla Nesnídala vedení OSVO - Jindra v královéhradeckém kraji.
Pokud uvádím, že v Malých Svatoňovicích ON měla jednotku o síle roty, pak musím uvést skutečnost, že základem této jednotky byla skupina o síle cca čety, která se v rámci očekávané mobilizace měla doplnit na jednotku o síle roty z mobilizovaných vojáků v daném mobilizačním okrsku.
Je velmi pravděpodobné, že tato skupina, nebo její část se transformovala na odbojovou skupinu S 21 B.
 
 

 

Vysílačka                               

 

Sestrojení vysílačky s dostatečným výkonem byl v roce 1942, potažmo na začátku roku 1943, velmi obtížně řešitelný úkol. Značná část součástek, které byly potřebné ke zhotovení vysílačky, která by byla schopna vyslat signál o takové intenzitě, že by byl zachytitelný spojenci, ať na východě, tak na západě, patřila mezi nacisty k přísně evidovanému a střeženému materiálu. 

Získání vysílačky odbojovou skupinou neznamená, že automaticky dojde k navázání spojení.

K navázání spojení je potřeba toho, s kým chci komunikovat informovat prostřednictvím věrohodného kanálu o nové radiostanici. Této stanici musí být přidělen volací znak, frekvence – hlavní a minimálně jedna záložní, na kterých bude daná vysílačka vysílat a dále čas relace nebo relací …

 

●  V roce 1939 dostává pan Miloš Macháček ( Opočenské noviny; str. 5) - Obrana národa - člen skupiny, která se vytvořila kolem pana Jana Sedláčka - velitele roty „Oldřich", mobilizační okrsek Opočno, která je začleněna do praporu, kterému velí plk. Bohdan Hartman z Dobrušky, za úkol obstarat vysílačku.

Plk. Bohdan Hartman spolupracuje mimo jiné i se št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem a prap. Emilem Dostálem.

Získat součástky na sestavení vysílačky bylo v roce 1939 a na začátku roku 1940 daleko snazší, než v dalším období okupace. V tomto období se projevila i značná snaha o spolupráci mezi nekomunistickým odbojem a organizacemi KSČ, z nichž některé odbojovou činnost prováděly. Část komunistů však zůstala věrna usnesením Kominterny, v nichž byla definována válka spravedlivá a válka nespravedlivá. Pro část komunistů byly události, které se staly před napadením Sovětského svazu spojeny s tezí o nespravedlivé ( buržoazními mocnostmi ) vedené válce.
Složky nekomunistického odboje v době před napadením Sovětského svazu předávají nacisty sledovaný  materiál, nutný pro vedení ilegální činnosti, včetně součástek nutných pro výrobu nebo opravu vysílaček i komunistům. Komunisty zastávajícími teze o nespravedlivé válce  je tento materiál ničen. 

Nepodařilo se mi zjistit žádnou informaci, která by nastínila, do jaké míry se podařilo panu Miloši Macháčkovi tento úkol splnit.

 

 Št. kpt. Albín Sládek se také snaží vyřešit spojení jím vedené odbojové organizace s vedením odboje v zahraničí získáním vlastní vysílačky. V lednu 1943 zajišťuje št. rtm. Bohuslav Kašpar součástky nutné k sestrojení vysílačky od jednoho obchodníka s elektrotechnikou v Dobrušce. Udává se, že tím obchodníkem byl pan Alois Voltr, který měl ale odmítnou sestrojit ze součástek vysílačku.

Ani z vyšetřovacích spisů, které vedlo gestapo na št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara, por. Františka Munzara nelze doložit, že se podařilo sestavyt ze sady součástek funkční vysílačku.

V knize Antonína Machta - Pankrác – Terezín, malá pevnost nalezneme sdělení, že pan Václav Kašpar, hajný z hájovny ve Velkých Petrovicích č.p. 60 měl ukrývat vysílačku. 

Pan Antoním Macht byl spoluvězněm pana Václava Kašpara, s nímž se v policejní věznici gestapa malá pevnostt Terezín spřátelil. Pan Bohuslav Kašpar byl v malé pevnosti Terezín také vězněn, je možné, že spolu byli všichni tři i  určitou dobu na stejné cele, na cele č. 5 této policejní věznice.

 

●  Další informace o vysílačce nalezneme v Opočenských novinách na straně 5. V tomto článku je však spousta nepřesností a tvrzení, která jsou v rozporu s doloženými historickými fakty. 

Základem tohoto článku jsou tato fakta:

  1. Pan Ladislav Baše ze Záhornice byl členem odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, byl zatčen 23.2.1943. 
  2. Pplk. Jiří Potůček, radista výsadku Silver A se ukrýval na konci června 1942 v obci Končiny u Červeného Kostelce (Náchodsko). Dne 2. července 1942 je pplk. Jiří Potůček ve spánku zastřelen protektorátním četníkem v lese mazi obcemi Rosice nad Labem a Trnová.
  3. Pan Josef Chudý v tomto článku podal svědectví o tom, jak byli občané v místech, vsích, obcích, městech vyděšeni, když přijelo gestapo po Heydrichiádě někoho z jejich spoluobčanů zatknout. Jak se báli toho, že jejich ves, obec dopadne stejně jako dopadly Ležáky. Stejný strach měli i občané Velkých a Malých Petrovic, když byli 23.2.1943 zatčeni manželé Kašparovi a Václav Zeman, když ten večer po jejich zatčení přišel o život u hájovny pan Miroslav Říčař. Důsledky tohoto strachu se možná v některých sídlech projevují dodnes tak jako v Týništi nad Orlicí, jehož městskou částí Malé a Velké Petrovice jsou.
Na ta fakta jsou nabaleny smyšlenky, ale i o nich orální historie je.
 

Odbojová organizace - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka, spolu s Obranou národa, patří mezi odbojové organizace, které byly určitým režimem označovány jako západní, prozápadní, proburžoazní, nedemokratické, nekomunistické odbojové organizace nebo odboj. Odboj, který podle nositelů určitého ideologického pohledu na svět a jim poplatným "historikům" vlastně téměř neexistoval.

 

  • vytváření podmínek pro krytí parašutistů zajištěním osob s napojením na oblasti kde se dala vytvořit síť úkrytů, jejichž mise se plánovala a měla se uskutečnit v létě roku 1943

 

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode