Domácí odboj 1939- 1945 severovýchodních Čech - "Jitřenka" 

  ( Národní odboj )

Národní odboj tvoří základ organizace, jejíž přeživší členové po válce přijímají pro svoji odbojovou organizaci oficielní název - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka.

Št. kpt. Albín Sládek názvem Národní odboj nazýval odbojovou organizaci, k jejíž zřízení byl pověřen Zemským velením Obrany národa při svém pobytu v Praze, kde se zdržoval cca od poloviny května 1940 do poloviny září 1940. 

Název odbojové organizace, kterou vytváří, št. kpt. Albín Sládek je možná obecně vnímaným označením odboje, možná tento název přebírá. Tento název totiž používala odbojová organizace sokolů, jejímž čelným představitelem byl středoškolský učitel a župní náčelník Rudolf Zíb. Št.kpt. Albín Sládek tento název mohl použít cíleně, protože při náboru členů do jím vytvářené odbojové organizace se zaměřoval právě na sokoly.

Při vytváření této organizace využívá svých kontaktů, které získal jako příslušník štábu KVV Obrany národa v Hradci Králové, kde velel speciální skupině, jejímž úkolem byla příprava odchodů vybraných příslušníků bývalé československé armády do zahraničí a budování sítě úkrytů, které měly sloužit pro ukrytí osob hledaných gestapem.

Členy organizace Národní odboj vyhledával št.kpt. Albín Sládek mezi lidmi, které znal z dřívějšího svého působení v Hradci Králové a ve štábu KVV Obrany národa v Hradci Králové. Obrací se i na odbojáře, u kterých se od února do května 1940 ukrýval a s nimiž se v tom období stýkal. Velká část členů odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka se rekrutovala z řadách sokolů, důstojníků a praporčíků v záloze, kteří nebyli postiženi persekucí gestapa.

Št.kpt, Albín Sládek také doporučoval svým spolupracovníkům, aby se při výběru svých spolupracovníků obraceli na bývalé sokoly.

Organizace Národní odboj se skládala ze tříčlenných a pětičlenných skupin. Každá skupina měla svého vedoucího, který měl za úkol zajistit nábor jednoho člena, který poté zajistí nábor dalšího nebo dalších členů.

Za vedoucí skupin upřednostňoval št.kpt. Albín Sládek důstojníky nebo praporčíky v záloze, pokud byli mezi vytypovanými adepty na členství v organizaci v daném místě přítomni a se členstvím souhlasili. 

Národní odboj tvoří základ organizace, jejíž přeživší členové po válce přijímají pro svoji odbojovou organizaci tento oficielní název - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka.
 
V rámci odbojové organizace Obrana národa zabezpečuje odbojová organizace Národní odboj, v místech kde působí, následující činnosti:
  1. Vytváří síť míst, kde se ukrývají v ilegalitě žijící odbojáři, kteří jsou hledáni gestapem. Na značný počet těchto v ilegalitě žijících vlastenců jsou gestapem vypsány vysoké odměny za jejich dopadení. Vlastenci, kteří poskytují úkryt těmto ilegálům, pro ně zabezpečují nejen úkryt a nocleh ve svých domovech, ale i potraviny, čisté oblečení, hygienické potřeby, …. Náklady spojené s touto činností nesou plně, ve většině případů, na svých bedrech poskytovatelé úkrytů.
  2. Vytvořit síť úkrytů pro výsadkáře vyslané z Velké Británie. Svědectví o tom, že se odbojová organizace vedená št.kpt. Albínem Sládkem připravovala na možnou spolupráci se členy paravýsadku vyslaného z Anglie podává pan Tomáš Kašpar ve své knize Výkřik ze zapomnění, dále je toto svědectví zaznamenáno i v pořadu České televize - Hádanky domů života II: Dobruška a Skalka
  3. Obstarává pro odbojáře žijící v ilegalitě rodné listy, domovské listy - osobní doklady, které byly nutné pro vytvoření nové identity v ilegalitě žijících odbojářů. Díky těmto dokladům bylo možné vytvořit, pro gestapem hledané osoby, velmi dokonalé doklady totožnosti, které jim umožňovaly i odběr potravinových lístků. Doklady, které nebyly schopny policejní orgány při běžných kontrolách odhalit jako padělky.
  4. Zabezpečují pro odboj zbraně, výbušniny a chemikálie na výrobu zápalných a výbušných směsí, například Glauberovu sůl ( síran sodný dekahydrát - Na2SO4 . 10H2O ), výrobu mnohocípatých ocelových hvězd, které byly určeny k ničení pneumatik jedoucích automobilů a také pohonné hmoty. Je doloženo, že z výbušnin a chemikálií byly zhotovovány funkční zápalné nebo třaskavé nálože, které byly použity při diverzních akcích.
  5. Diverzní činnost.
  6. Zpravodajskou  činnost  -  členové této  organizace  pracovali v  různých  pozicích státní správy, v  závodech, kde  se  vyráběla  nebo opravovala vojenská  technika, na železnici, v protektorátní správě, v protektorátní policii …
  7. Humanitární činnost, která byla organizována ve prospěch rodin nacisty perzekuovaných vlastenců.
  8. Rozšiřování a výroba ilegálních tiskovin, rozšiřování zpráv získaných z poslechu zahraničního rozhlasu. 
 
Št.kpt. Albín Sládek připravoval minimálně od poloviny roku 1942 členy jím vedené odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka i na  převzetí mocí a úřadů v období, kdy budou vytvořeny podmínky ke zhroucení okupační moci, v období těsně před očekávanou revolucí v protektorátu. Tímto krokem měli členové této organizace Národní odboj - Jitřenka, v místech své působnosti, zabránili komunistům přijít k moci. 
 
Odbojová organizace - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka, spolu s Obranou národa, patří mezi odbojové organizace, které byly určitým režimem označovány jako západní, prozápadní, proburžoazní, nedemokratické, nekomunistické odbojové organizace nebo odboj. Odboj, který podle nositelů určitého ideologického pohledu na svět a jim poplatným "historikům" vlastně téměř neexistoval.
 
 

  Spolupráce odbojových organizací

Již před vznikem Ústředního vedení odboje domácího ( dále jen ÚVOD ), na začátku roku 1940 spolu jednotlivé odbojové organizace spolupracují. Mnohdy jsou základem spolupráce příbuzenské, profesní nebo společenské vztahy jednotlivých příslušníků odboje.

V rámci ÚVODu spolupracuje Obrana národa – Jitřenka s členy odbojové organizace – Petiční výbor „věrni zůstaneme“ ( PVVZ ) a Politickým ústředím ( PÚ ). Na základě osobních vazeb dochází ke spolupráci například s odbojovými organizacemi železničářů a s ilegálním vedením komunistické strany královéhradeckého kraje.
V září 1941 ÚVOD společně s II. - Zikovým ilegálním ústředním vedením KSČ vytváří Ústřední národní revoluční výbor (ÚNRV) jako společný orgán komunistického a nekomunistického odboje.

Spolupráce výše uvedených odbojových organizací se úspěšně rozvíjela.

Národní odboj – Jitřenka je vojenskou složkou ÚVODu v královéhradeckém kraji, jejímž vrcholným představitelem se po zatčení mjr. Josefa Matohlíny - v noci ze 6. na 7. května 1941, stává  št. kpt. Albín Sládek  - velící důstojník Obrany národa pro severovýchodní Čechy. 

Št.kpt. Albín Sládek spolu s dalšími členy organizace Národní odboj - Jitřenka, v rámci boje proti okupantům spolupracuje minimálně s odbojovou skupinou por. Františka Munzara, komunikuje s vedením ilegální KSČ královéhradeckého kraje, jehož jednou z čelných osobností je školitel krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje – Bohumil Říčař, který je ze své dřívější činnosti spjat i s dalšími členy odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, s nimiž spolupracuje již od roku 1939. 

Bohumil Říčař je levicově smýšlející železničář - vlakvedoucí, který se zapojuje do činnosti odbojové organizace, která vznikla na královéhradeckém nádraží. Má i napojení na některé představitele Obrany národa v Hradci Králové. Je doloženo, že minimálně od začátku roku 1942 spolupracuje i s na čelního představitele ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje Josefa Formánka, s nímž se velmi sblížil jak názorově tak i lidsky a stal se jeho blízkým spolupracovníkem a v polovině roku 1942 je přijat za člena ilegální  KSČ

 

Spolupráce odboje vedeného št. kpt. Albínem Sládkem s komunisty vedeným odbojem v severovýchodních Čechách je spoluprací, která vzniká na základě shody na vymezení a plnění pronárního cíle, kterým je pro obě odbojové organizace boj proti nacistickým okupantům.
V období, kdy dojde k vyvrcholení boje proti nacistickým okupantům, které št.kpt. Albín Sládek časově vymezuje pojmem - " ... ještě před očekávaným převratem v protektorátu, ...", vyvstanou před členy Národního odboje další úkoly, na jejichž plnění musí být připraveni, úkoly, které se váží k plnění sekundárního cíle odbojové organizace Národní odboj, kterým je převzetí moci na území působnosti jednotlivých skupin této organizace a obsazení úřadů čímž by zabránili komunistům, aby se dostali k moci.

Z obžalovacího spisu 13 J 167/44, z 25. června 1944, proti Václavu Kašparovi, Waltru Tešařovi, Oldřichu Žákovi, Josefu Lebedovi a Bohuslavu Kašparovi, je zřejmé, že sekundárním cílem št. kpt. Albínem sládkem vedené odbojové organizace je zabránění komunistům v převzetí moci po porážce okupantů:

" ... V létě 1942 vyhledal obžalovaný Lebeda do té doby jemu neznámého ševce Šrůtka z Dobrušky. Šrůtek informoval Lebedu o existenci organizace, která se zabývá přípravami převratu a zeptal se ho, zda by byl ochoten spolupracovat. Lebeda souhlasil. Na to mu Šrůtek vysvětlil, že vedoucím této organizace je bývalý důstojník, který vystupuje pod jménem, "Strýček", a ten že ho vyhledá a do všeho zasvětí. Se Šrůtkem se setkal Lebeda později ještě několikrát. Při jejich politických rozhovorech se Šrůtek přikláněl tu na stranu národního odboje, tu na stranu komunistického odboje. Asi čtyři týdny po prvním rozhovoru mezi Šrůtkem a Lebedou se u Lebedy objevil Sládek, který také před obžalovanými Tesařem, Žákem a Lebedou používal krycí jméno "Strejček". Vysvětlil posledně jmenovanému, že ještě před očekávaným převratem v protektorátu bude za účelem převzetí moci a obsazení úřadů vytvořena organizace, která má zabránit tomu, aby se k moci dostali komunisté. Obžalovaný Lebeda přislíbil Sládkovi svoji pomoc ..."

( Zdroj: Tomáš Kašpar, Výkřik ze zapomění, str 134 )

 

Bohumil Říčař se při pobytu u manželů Špreňarových a Wiesnerových v Náchodě seznamuje s Josefem Formánkam - krajským tajemníkem ilegální KSČ královéhradeckého kraje, Josefou Faimonovou - školitelkou II. a III. ústředního vedení ilegální KSČ, za jejíž přítomnosti je Josefem Formánkem přijat, pravděpodobně někdy ke konci první poloviny roku 1942, za člena ilegální KSČ. Dále se zde setkává také se školitelem III. ústředního vedení ilegální KSČ - Vladimírem Farským - Karlem, elitním konfidentem komisaře Jantura z pražské řídící úřadovny gestapa.

V této souvislosti je třeba uvést i to, že npor. Pšorn - člen odbojové skupiny por. Františka Munzara, který se u něj v jeho bytě v Praze - Košířích určitou dobu ukrýval, po válce uvedl, že se u něj v bytě uskutečnilo setkání por. Františka Munzara s komunistou Bohumilem Říčařem, blízkým spolupracovníkem Josefa Formánka - vedoucího tajemníka KSČ královéhradeckého kraje  ( Tomáš Kašpar; Výkřik ze zapomnění; str. 122 ). 

V této souvislosti je třeba uvést i to, že pan št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar byl ve spojení jak s por, Františkem Munzarem, tak i s Bohumilem Říčařem a že je i možné, že por. František Munzar mohl mít povědomí o Bohumilu Říčařovi ze svého působení v Hradci Králové.

 

►  Od jara roku 1942 rozpracovávají čelní představitelé těchto odbojových organizací možnosti vzájemné spolupráce, která je především orientována na plánování a uskutečnění diverzních akcí na objekty, které:

 

1. Zabezpečuji silovou energii pro závody, které jsou začleněny do vojenské výroby.  

Cílem má být ničení transformátorů, které zajišťovaly přívod elektrické energie do pro říši význačných průmyslových podniků. 

V medailonku Josefa Formánka – Vy padlí … Vám budiž věčná čest a sláva!; str.53 – je uvedeno, že byla vyzkoušena možnost ničení transformátorů.

 

2. Na objekty, které slouží pro přenos informací – telegrafní a telefonní vedení.

3. Na prvky silniční a železniční dopravy a infrastruktury. 

Na jaře nebo ke konci jara 1942 má Bohumil Říčař k dispozici návod na výrobu zápalných náloží, který se do protektorátu dostal z Londýna.

V té době se B. Říčař díky manželům Wiesnerovým napojuje na železničáře Josefa Vaverku ze Zbečníku u Náchoda (od března 1942 se B. Říčař ukrývá i u manželů Wiesnerových v Náchodě, kteří mají napojení na manžele Winklerovi a otce paní Winklerové – Petra Slezáka, kteří byli mimo jiné ve spojení s Josefem Vaverkou)

Zápalné nálože, které B. Říčař s J. Vaverkou a později i se železničářem F. Bílkem z Bělovsi vyráběli, umisťoval jak J. Vaverka, tak F. Bílek do vagónů nákladních vlaků, díky čemuž došlo k zahoření několika vozů s vojenským materiálem, senem a lnem.

Josef Vaverka byl gestapem usvědčen ze sabotáže, kterou spáchal 5.6.1942 na jednom z vagónů muničního nákladního vlaku  na nádraží v Polici nad Metují 

( zdroj - Aby se nezapomnělo; medailonek Františka Bílka, str. 19-23 a medailonek Josefa Vaverky - str. 303-306 )

 

 

V tomto období dochází k nárůstu počtů výtisků letáků, Rudého práva a Přítomnosti:

Ilegální tiskárna královéhradeckého vedení KSČ byla umístěna od září 1942 do března 1943 u Wiesnerů, kteří bydleli ve Starém Městě. Tiskoviny z této tiskárny byly kolportovány ( rozšiřovány, roznášeny ... ) do celého královéhradeckého kraje, kolikrát až na Pardubicko. 

Při zásahu hradeckého gestapa u Wiesnerových padlo veškeré vybavení ilegální tiskárny do rukou gestapa. 

(zdroj -  Jiří Jožák - Památná místa protifašistického boje Východočeského kraje; Praha 1980; str. 85 až 87 )

 

►  Obrana národa - Jitřenka není ve spojení jen s odbojem ilegální KSČ královéhradeckého kraje 

Pan Bohuslav Kašpar z Dobrušky, který mimo jiné obstarává součástky, které jsou potřebné k sestrojení nebo opravě vysílačky, spolupracuje od začátku okupace s por. Františkem Munzarem a npor. Pšronem. Npor. Pšron se št. rtm. Bohuslavem Kašparem létal jako pozorovatel. Por. Munzar a npor. Pšron jsou po přesunu por. Munzara z Hradce Králové do Prahy členy odbojové skupiny Obrany národa v Praze. 

Tato vazba zase nevznikla náhodně, oba se znali již před obsazením republiky nacisty. ( Více se dozvíte v knize Tomáše Kašpara - Výkřik ze zapomnění )

Odbojová skupina por. Františka Munzara má možnost předávat zprávy do relací vysílačky s krycím jménem Vančura, dále má jeho skupina napojení na doc. Krajinu a vedení ÚVODu. 

 

Jsou učiněny kroky, které mají vést k zajištění spojení se zahraničím, prostřednictvím vlastní vysílačky. 

Spojení se zahraničím zajišťují v jednotlivých obdobích vysílačky, které nebyly ve vlastnictví Odbojové organizace Obrana národa - Jitřenka, ale na které měla tato organizace napojení. 

Prostřednictvím mjr. Petery měla královéhradecká Obrana národa mimo jiné i napojení na skupinu - Tři králové - pplk. Josef Balabán, pplk. Josef Mašín, št. kpt. Václav Morávek, kteří předávali zprávy prostřednictvím vysílačky  Sparta I a po sléze Sparta II. 

Prostřednictvím št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara mají představitelé odbojové organizace Obrana národa - Jitřenka, až do začátku února 1943, napojení na vysílačku Vančura, ke které měli přístup členové odbojové skupiny Obrany národa v Praze, kterou vedl por. František Munzar.

O snaze čelných představitelů organizace Obrana národa - Jitřenka, získat vysílačku, která zintenzivňuje koncem 1942 a začátkem roku 1943, vypovídá podkapitola "Vysílačka", kterou naleznete ve spodní části této stránky.

 

 

Co předcházelo 22. únoru 1943

  I. Nekomunistický odboj

V roce 1939 se v odbojové skupině Emanuela Truhláře, která zprostředkovávala přechody českých vojáků do Polska, setkává Emilie Valentová s Jaroslavem Hankou.

Jaroslav Hanka se posléze stává konfidentem gestapa. Vše nasvědčuje tomu, že jedním z jeho úkolů, kterými byl pověřován úředníky N referátu pražské řídící úřadovny gestapa a na jejichž přípravě se velmi pravděpodobně podílel i gestapák Klaus Winkler - úředník referátu II MB - exekutiva, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha, je využití Emilie Valentové jako informátora (A personen)

Emilie Valentová se tak dostává pod neustálý dohled gestapa.

Operativa gestapa kromě neustálého sledování Emilie Valentové zařizuje i odposlech jejího telefonu a odposlechy telefonů jejich zjištěných přátel a kamarádů.

Kromě konfidenta Hanky navazuje kontakt s Emilií Valentovou, v rámci programu využití infotmátorů (A-personen - Auskunftspersonen) N referátem Řídící úřadovny gestapa Praha, konfident Zitta a Zahradnický.

 

V knize Zločinná role gesapa - Oldřich Sládek, se dočteme:

" Informátoři - A-personen (Auskunftspersonen ), později I-personen. Jednak šlo o příležitostné informátory, kteří dodávali zprávy gestapu, nebo i skutečné pracovníky odboje, kteří se nešťastnou shodou okolností napojili na konfidenty a tím nechtěně poskytovali zprávy pro potřebu gestapa. Ti poslední neměli přirozeně ani tušení, do jaké pasti upadli a k čemu jejich zprávy slouží." 

Zločinná role gesapa - Oldřich Sládek, str 198 )

 

Je to právě Zitta, kdo se od Valentové dozvídá informace o por. Františku Munzarovi, který je poté i konfidentem Zittou sledován.  

To je začátek rozpracovávání odbojové organizace por. Františka Munzara N referátem pražské řídící úřadovny gestapa na kterém spolupracuje s úředníky referátu II MB - exekutiva, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha - konkrétně s komisařem Klausem Winklerem.

Více se o Operativě gastapa a formách a metodách její práce dozvíte na stránce - operativa gestapa.

 

N referátem gestapa jsou použiti proti skupině vedené por. Františkem Munzarem tito konfidenti, kteří jako informátora nebo jednoho z informátorů využívají Emilii Valentovou:

  1. Hanka Jaroslav konfident  gestapa
  2. Seibert Bohumil konfident  gestapa
      po válce pracuje pro StB
  3. Schilf Jan konfident  gestapa
  4. Veselý Josef konfident  gestapa
      po válce funkcionář KSČ
  5. Zahradnický Vratislav konfident  gestapa
  6. Zitta Antonín konfident  gestapa

 

Je velmi pravděpodobné, že tito konfidenti byli použiti i pro rozkrytí kontaktů por. Františka Munzara na Dobrušťsku.

Jednoznačně výše uvedené skutečnosti souzní se závěry uvenewdými například v publikaci Zločinná role gestapa, kterou napsal historik Oldřich Sládek, který i na pisemnostech vzniklých jak z činnosti RSHA, tak i například řídící úřadovny gestapa v Praze dokládá, že v období, v němž se odehrávaly mnou popisované děje jsou veškeré případy gestapem důkladně rozpracovávány.

 

V knize - Výkřik ze zapomnění, pan Tomáš Kašpar uvádí:

„ V roce 1943 postihla Jitřenku další vlna zatýkání na základě udání konfidenta Farského. Při vyhodnocování dokumentu 38-352/74 nebyla známa skutečnost propojení vojenských skupin npor. Sládka a por. Františka Munzara a proto nebyla v četných článcích a historických publikacích použita. ..."  [39]
[39]  Údaje čerpány z dokumentu č,j, 38-352/1974, odbojová skupina Jitřenka, zpracovaného MNO

( Tomáš Kašpar - Výkřik ze zapomnění, str.97 )

 

Od 10. února 1943 do 13. února 1943 je por. František Munzar na návštěvě u Kašparů v Dobrušce. Po návratu do Prahy, 13. března večer, je zatčen gestapem. 

František Munzar je představitel odbojové skupiny Obrany národa v Praze. Pan Tomáš Kašpar v knize -  Výkřik ze zapomnění, dokládá, že odbojová organizace por. Františka Munzara a organizace št. kpt. Albína Sládka spolu spolupracovaly a že spojovacím článkem mezi nimi byl pan št. kpt. letectva Bohuslav Kašpar. 

Na rozkrytí odbojové skupiny por. Františka Munzara pracuje i Klaus Winkler - úředník referátu II MB - exekutiva, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha, stejný Winkler, který v únoru 1943 přijel na hradecké gestapo a vedl první etapu likvidace odboje v severovýchodních Čechách - akci zaměřenou na rozbití odbojové organizace Obrana národa - Jitřenka.

 

V článku - Tajnosti hradeckého gestapa ( VI. pokračování - příloha Svobodného slova, r.v. 1947 ) je uvedeno:  

„ V únoru 1943 přijel na hradecké gestapo z pražského ústředí gestapa komisař Winkler [2]. Odešel k Schäfrovi [3] a prohlásil, že má rozkaz od komis. Fuchse [1] zneškodnit v hradeckém okrese ilegální organizaci, kterou vede nadporučík Sládek a bývalý železničář Říčař.“

[1] Adolf Fuchs : 

Vedoucí referátu IV 1B - Adolf Fuchs- vedoucí referátu IV 1B - pátrání a boj s nepřítelem, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha. 

Adolf Fuchs nebyl za své zločiny nikdy souzen, v poklidu se dožil vysokého věku v bývalé NSR )

[2] Klaus Winkler :

Úředník referátu II MB - exekutiva, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha 

( "hezounek" se sadistickými sklony )

[3] Fritz Schäffer : 

Vedoucí referátu IV-2 - pátrání a boj s nepřítelem - obrana a boj proti sabotážím, ilegálnímu držení zbraní - Venkovská služebna gestapa Hradec Králové

 

V této souvislosti je třeba dopnit, že o působení Řídící úřadovny gestapa Prha proti skupině por. Františka Munzara je průběžně informován K.H. Frank prostřednictvím šéfa řídící úřadovny gestapa Praha - právníka Ernsta Gerkeho, který pověřuje vedením operace proti nekomunistickému odboji komisaře Fuchse. 

O velkém zájmu o danou věc ze strany K.H. Franka svědčí i jeho osobní účast u výslechu por. Františka Munzara, dále je K.H. Frank informován Gerkem například o zatčení št.rtm. letectva Bohuslava Kašpara...

Gestapo je přísně centralisticky řízená organizace. V zájmu Gerskeho je získat další body u Franka, o to samé j jde i Fuchsovi, Janturovi i dalším. Zde je motiv. který je při jejich všeobecně povědomé řevnivosti mohl spojit ke spolupráci a předávání si určitých informací. 

Z průběhu likvidace nekomunistického a komunistického odboje se dá také usoudit, že kompetence jednotlivých referátů řídící úřadovny gestapa Praha byly v rámci možností ctěny.

 

 

  II. Komunistický odboj

Do léta roku 1942 je školitelkou ilegálního II. a III. Ústředního vedení pro královéhradecký kraj paní Josefa Faimonová. 

V létě roku 1942 začíná místo paní Josefy Faimonové jezdit na Náchodsko k Wiesnerovým, za Josefem Formámkem a Bohumilem Říčařem, do Plotiště nad Labem ( dnes součást Hradce Králové ), za Josefem Dubcem – švagrem Bohumila Říčaře, kterému Josef Formánek na konci roku 1942 předal vedení ilegální organizace KSČ okresu Hradec Králové a do Dvora Králové nad Labem, školitel III. Ústředního vedení KSČ – Vladimír Farský – Karel.

Vladimír Farský – Karel je koncem léta nebo začátkem podzimu roku 1942 zatčen pražským gestapem, podepisuje akt spolupráce s gestapem a velmi brzy se z něj stává elitní placený konfident komisaře Heinze Janruta – vedoucího protikomunistického odboru pražské řídící úřadovny gestapa.

 

 

Likvidace odboje gestapem, která začala 22.2.1943

 

První etapa

Likvidace nekomunistického odboje v severovýchodních Čechách začala 22. února 1943

Uveřejněné skutečnosti, které jsem převzal z článku - Tajnosti hradeckého gestapa, poukazují na skutečnost, že celou akci v rámci první etapy má ve svém referátu Řídící úřadovna gestapa Praha, referát IV. 1b v součinnosti s odborem II MB. 

Řídící úřadovna gestapa Praha vyslala do Hradce Králové  Sonderkommanda - zvláštní oddíl, který je složen ze specialistů příslušných referátů řídící úřadovny gestapa v Praze, jichž se daná akce týká, které vedl úředník referátu II. MB Řídící úřadovny gestapa Praha komisař Klaus Winkler. Příslušníci  Sonderkommando se přímo podílí na zatýkání podezřelých osob a na jejich výsleších a jsou nadřízeni příslušníkům Fahndungskommanda (zatýkacího komanda) dané venkovské služebny gestapa, v tomto případě služebny v Hradci Králové. S příslušníky Sonderkommanda, které vede Fritz Schäffer- vedoucí referátu IV-2 - pátrání a boj s nepřítelem - obrana a boj proti sabotážím, ilegálnímu držení zbraní - Venkovské služebny gestapa Hradec Králové úzce spolupracují všichni pracovníci venkovské služebny gestapa v Hradci Králové.

 

Ze sledu událostí, které odstartovalo zatýkání gestapa 22. února 1943, je zřejmé, že gestapáci z pražské řídící úřadovny gestapa měli dosti značnou sumu vědomostí o odboji v severovýchodních Čechách. Sumu těchto informací nemohli gestapáci získat jen z výslechů členů Munzarovy odbojové skupiny v Praze a nebo z jejich sledování, je možné, že tyto informace byly doplněny o infornace například od konfidenta Vladimíra Farského - Karla. Je jisté, že tyto informace byly doplněny i o poznatky získané gestapem díky rutinní kriminalistické práci.

 
 

Dne 22. února 1943 mají pražští gestapáci dostatek informací, aby mohl začít s plošnou a velmi rychlou likvidací příslušníků odbojových skupin, nejprve nekomunistického odboje a po jejich likvidaci komunistického odboje v severovýchodních Čechách.

 
Níže uvedené schéma ukazuje přímé napojení konfidenta na jednotlivé představitele odboje ilegální KSČ královéhradeckého kraje a propojení části odbojových skupin s těmito představiteli
 
 
 

Št. kpt. Albín Sládek byl v osobním kontaktu s vedoucími odbojových skupin nejen na Náchodsku, ale i na Dobrušsku, Opočensku, Rychnovsku, Královéhradecku. Je doloženo, že byl i v kontaktu s představiteli vedení ilegální KSČ v královéhradeckém kraji.

Při cestách št. kpt. Albína Sládka, za vedoucími jednotlivých odbojových skupin, často doprovázel št. kpt. Albína Sládka jeho velmi blízký spolupracovník pan Václav Kašpar. Svědectví o tom podává jak PhDr. Václav Sádlo v publikaci "Aby se nezapomnělo", tak například i pan Antonín Ehl - jeho dopis naleznete v kapitole - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945, podkapitola - JUDr. Josef Juza.

Ze schématu je zřejmé, že hájovna ve Velkých Petrovicích nepatřila do sítě komunistického odboje, ale jeden z funkcionářú ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje - Bohumil Říčař ji a pohostinství manželů Kašparových, při svých cestách na Týnišťsko, využíval.

Je možné, že v únoru 1943, kdy byl pan Bohumil Říčař v hájovně u manželů Kašparových, informoval konfident Farský svého řídícího pracovníka o tom, že pan Říčař pobývá někde na Týnišťsku.

● Z výpovědi paní Jiřiny Malcové – rozené Kašparové, přímé účastnice dění v petrovické hájovně víme, že pan Bohumil Říčař nedlouho před zatýkáním v hájovně, které proběhlo 23.2.1943, z hájovny odešel.

● Výpověď paní Jiřiny Malcové  – rozené Kašparové potvrzuje v publikaci "Živého mne nedostanou" i Jan Brunclík.

● Z Brunclíkem zpracovaného dění v publikaci - "Živého mne nedostanou" se dá usuzovat, že pan Bohumil Říčař mohl odejít z hájovny den před vpádem gestapa - 22. února 1943.

 

Pan Václav Kašpar se št. kpt. Albínem Sládkem dojížděli za panem Oldřichem Žákem do Náchoda. O úzké spolupráci mezi panem Oldřichem Žákem a panem Václavem Kašparem svědčí i citace, která je uvedena v knize Václava Sádla - Aby se nezapomnělo ...; první vydání; str. 340. Zde pan Václav Sádlo cituje z publikace - Vladimíra Lesáka - Lidé kolem bavlny, Hradec 1966, str. 186-187.

 
" Když gestapo v únoru 1943 dopadlo nejbližší spolupracovníky Albína Sládka, našlo u jednoho z nich, hajného Václava Kašpara, telegram [1] s textem: "Přejeď, Olda". Poté z něj vytlouklo, že se jedná o Oldřicha Žáka  z Náchoda, a 24. února přijelo do Náchoda zatknout nejen jeho, ale i ostatní členy jejich skupiny. ..."

[1]  Telegram je dnes již nepoužívaný druh poštovní zásilky, proto se po kliknutí na tento odkaz o telegranu a jeho podání dozvíte víc.

 

Na str. 167, knihy Václava Sádla - "Aby se nezapomnělo ...", se dočteme:

 
" Dlouholetý zaměstnanec Mautnetových textilních závodů komunista František Ducháček[2] ve svých obsáhlých pamětech nazývá tuto skupinu národně-socialistickou, kde úřednická část výboru ( Waltr Tesař, Oldřich Žák ) byla pro měšťáckou republiku typu tatíček Masaryk. Dělnická část vedená zedníkem Lebedou byla proti kapitalistickému pořádku. Postoj Josefa Lebedy zaujal představitele náchodských komunistů a pověřili Josefa Winklera, aby předal Františku Ducháčkovi příkaz, na jehož základě měl zjistit, kdo všechno jde za zedníkem Lebedou. ..."

[2] "Oldřich Žák byl členem nekomunistické odbojové skupiny zaměstnanců Mautnerových textilních závodů, kde pracoval jako tkalcovský sálový mistr. Jeho podřízený, komunistický funkcionář František Ducháček ..."

( [2] - Václav Sádlo - Aby se nezapomnělo ...; první vydání; str. 340)

 

Opravdu pan František Ducháček plnil úkol, který vzešel z půdy stranické organizace v Náchodě, nebo František Ducháček plnil úkol, který mu prostřednictvím konfideta Farského, přes vedení ilegální KSČ v Náchodě, zadal komisař Heinz Jantur - vedoucí protikomunistického odboru Řídící úřadovny gestapa v Praze? 

První etapa - likvidace nekomunistického odboje v severovýchodních Čechách je gestapem ukončena 2. března 1943. V této souvislosti je odeslán tohoto dne z Řídící služebny gestapa Praha K.H. Frankovi následující telegram:

"Věc: odboj v okrese Hradec Králové.

Při pátracím procesu proti Emilii Valentové a zatčenému bývalému československému poručíkovi Františku Munzarovi bylo v jednom okrese Hradce Králové možné proniknout do odbojové skupiny, která úzce spolupracuje s ilegální KSČ. Vedoucí této skupiny byl ten, který od února 1940 žil v ilegalitě, bývalý nadporučík A. Sládek, narozen 1.3.1889 v Hořeckém Dvoře. bez stálého bydliště, krycí jméno Mrkvička, Sokol, Kupka, Waldstein. Vedoucí osobnost komunistické strany ve stejné oblasti je bývalý železniční zaměstnanec Bohumil Říčař, narozený 1. 10. 1896 ..."

( Tomáš Kašpar, Výkřik zr zapomnění, str. 133 )

 

 

 

Druhá etapa

Likvidace komunistického odboje v severovýchodních Čechách začala ve druhé polovině března 1943

 

Na likvidaci komunistického odboje na Náchodsku se výrazně podílí referát II.A řídící úřadovny gestapa Praha.

Komisař Hainz Jantur - vedoucí referátu II A - exekutiva, komunismus, marxismus, levicová hnutí odporu, navrátilci z SSSR a Španělska - Řídící úřadovna gestapa Praha, který  přímo řídí i činnost konfidenta Farského.

 

Poznámka:

Většina prací historiků, které jsem prostudoval je zatížena jejich značnou neznalostí problematiky spojené s gestapem, s metodikou práce gestapa v jednotlivých obdobích, a nařízení, která vycházela například s RSHA v Berlíně od Reinharda Heydricha ... 

I přes to, že je v dostupné literatuře velmi dobře zpracován příběh konfidenta Fialy, kde je mimo jiné velmi dobře ukázána i metodika práce gestapa při využití konfidenta k rozkrytí odbojové organizace v níž působí a při rozkrývání odbojových skupin, které s touto organizací spolupracují, kde je ukázáno, jak jsou konfidentem získané informace využívány při výslechu zatčených a jak je konfident úkolován s cílem doplnit zdánlivě bezvýznamné informace, které gestapo vytlouklo ze zatčeného ...

 

V souvislosti s výše uvedeným se pak v publikaci zpracované historikem můžete dočíst následující:

 

" K vyzrazení náchodské skupiny došlo mimo její řady. Dne 28. března 1943 byli zatčeni Jan a Alba Špreňarovi, Bohumil Říčař a Růžena Wiesnerová. Ostatní byli zatýkáni postupně, zřejmě v souvislosti s tím, jak je na gestapu prozrazovali ti, kteří nevydrželi nelidské útrapy spojené s výslechy. ..."
(Václav Sádlo - Aby se nezapomnělo ...; první vydání; str. 22)
 
 
Co na tom, že je tato komunistická odbojová organizace a na ní napojené skupiny, v době zatčení Jana a Alby Špreňarových, Bohumila Říčaře a Růženy Wiesnerové již víc jak půl roku rozpracovávaná konfidentem Vladimírem Farským - Karlem,  elitním konfidentem Komisaře Jantura, šéfa protikomunistického referátu Řídící úřadovny gestapa Praha. 

Je si tento historik vědom toho, že komisař Jantur a jeho podřízení, mohli mít ze zpráv konfidenta o odbojové organizaci, o jejichž členech píše a o odbojových skupinách, které s ní spolupracovaly, daleko více informací, než se jemu podařilo shromáždit.

Historik by měl být schopen hodnotit informace objektivně. Bez znalostí práce gestapa, postupů, které gestapo používalo atd., nemůže být hodnocení nikdy objektivní! 

Skutečnost, že předáním  Jana a Alby Špreňarových, Bohumila Říčaře a Růženy Wiesnerové, činnost konfidenta Farského na Královéhradecku, Náchodsku a Královédvorsku nekončí potvrzují například autoři publikace - Vy padlí ... Vám budiž věčná čest a sláva!, v medailonku Josefa Pilaře na str. 145.  

 
V textu výše, v textech publikovaných na těchto stránkách které nejsou přímo určeny publikacím a stránkách, které jsou přímo věnovyné těmto publikacím - Juza, Dražan - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945; Brunclík, Pospíšilová, Vašek - Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva!; Sádlo - Aby se nezapomnělo ...; poukazuji jednak na spoustu neuvěřitelných tvrzení, dále pak na nesourodost těchto publikací, na neschopnost autorů vidět určité děje v souvislostech a v těchto souvislostech je ukázat i čtenáři ...
 
 
 

Vysílačka:

Sestrojení vysílačky s dostatečným výkonem byl v roce 1942, potažmo na začátku roku 1943, velmi obtížně řešitelný úkol. Značná část součástek, které byly potřebné ke zhotovení vysílačky, která by byla schopna vyslat signál o takové intenzitě, že by byl zachytitelný spojenci, ať na východě, tak na západě, patřila mezi nacisty k přísně evidovanému a střeženému materiálu. 

Získání vysílačky odbojovou skupinou neznamená, že automaticky dojde k navázání spojení.

K navázání spojení je potřeba toho, s kým chci komunikovat, informovat prostřednictvím věrohodného kanálu o nové radiostanici. Této stanici musí být přidělen volací znak, frekvence – hlavní a minimálně jedna záložní, na kterých bude daná vysílačka vysílat a dále čas relace nebo relací …

 

●  V roce 1939 dostává pan Miloš Macháček ( Opočenské noviny; str. 5 ) - Obrana národa - člen skupiny, která se vytvořila kolem pana Jana Sedláčka - velitele roty „Oldřich", mobilizační okrsek Opočno, která je začleněna do praporu, kterému velí plk. Bohdan Hartman z Dobrušky, za úkol obstarat vysílačku.

Plk. Bohdan Hartman spolupracuje mimo jiné i se št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem a prap. Emilem Dostálem.

Získat součástky na sestavení vysílačky bylo v roce 1939 a na začátku roku 1940 daleko snazší, než v dalším období okupace. V tomto období se projevila i značná snaha o spolupráci mezi nekomunistickým odbojem a organizacemi KSČ, z nichž některé odbojovou činnost prováděly. Část komunistů však zůstala věrna usnesením Kominterny, v nichž byla definována válka spravedlivá a válka nespravedlivá. Pro část komunistů byly události, které se staly před napadením Sovětského svazu spojeny s tezí o nespravedlivé ( buržoazními mocnostmi ) vedené válce.
Složky nekomunistického odboje v době před napadením Sovětského svazu předávají nacisty sledovaný  materiál, nutný pro vedení ilegální činnosti, včetně součástek nutných pro výrobu nebo opravu vysílaček i komunistům. Komunisty zastávajícími teze o nespravedlivé válce  je tento materiál ničen. 

Nepodařilo se mi zjistit žádnou informaci, která by nastínila, do jaké míry se podařilo panu Miloši Macháčkovi tento úkol splnit.

 

●  Št. kpt. Albín Sládek se také snaží vyřešit spojení jím vedené odbojové organizace s vedením odboje v zahraničí. 

I.

Pan Tomáš Kašpar v knize Výkřik ze zapomnění dokládá, že odboj vedený št. kpt. Albínem Sládkem měl spojení přes št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara na odbojovou skupinu por, Františka Munzara, který měl přístup k vysílačce s krycím názvem Vančura. Z této vysílačky byly odesílány i depeše, které byly sestaveny št. kpt. Albínem Sládkem a předány por. Františku Munzarovi prostřednictvím št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem.

„… V dotazníku ČSA uvádí Josef Munzar na str, 23, že získané zprávy předával por. František Munzar pro tajnou vysílací stanici „Vančura“. …“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 142 )

Na téže straně knihy Výkřik ze zapomnění je uvedeno:

„Z dokumentů Josefa Munzara, Emilie Valentové a výpovědi gestapáků a jejich konfidentů, datovaných těsně po osvobození, je zřejmé, že jedině František Munzar měl o existenci vysílačky přesné informace. Vysílačka nesla fiktivní jméno po Pavlu Vančurovi; …“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 142 )

 

V lednu 1943 je št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar  zaúkoluván št. kpt, Albínem Sládkem, aby se pokusil obstarat vysílačku. 

Pan Tomáš Kašpar v této souvislosti v knize Výkřik ze zapomnění uvádí:

1. V dokumentu z 15. 6. 1947 – Poláček František – prošetření, pan František Poláček uvádí:

„Naším hlavním úkolem mělo být zřízení vysílací stanice, kterou měl dodati Alois Voltr z Dobrušky.“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 99 )

2. Z obžalovacího spisu št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara - sign. 325-161-4 vyplývá:

„Koncem ledna 1943 sdělil npor. Sládek mému otci, že by měl zájem o vysílačku. Otec zjistil, že u jednoho prodavače rozhlasových přijímačů v Dobrušce lze součástky pro stavbu vysílačky sehnat. Na základě této zprávy se na něj Sládek obrátil s dotazem, zda by dotyčný dokázal ze stávajících součástek  sestavit vysílačku. Když však o to otec prodavače radiopřijímačů žádal, údajně narazil na odmítnutí. …“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 99 )

3. Pan št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar spolupracoval kromě št. kpt. Albína Sládka také s poručíkem Františkem Munzarem, s nímž před odtržením Slovenského štátu sloužil na Slovensku. Poručík František Munzar odchází po rozdělení republiky do Prahy. V této souvislosti pan Tomáš Kašpar uvádí:

„Otec rovněž zprostředkoval předání finanční pomoci pro npor. Sládka, kterou mu poštou zaslal poručík Munzar.“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 99 )

4.   Pan Tomáš Kašpar dále uvádí:

„Z obžalovacího spisu mého otce  -  št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara - sign. 325-161-4 je zřejmé, že otec měl obstarat díly pro vysílačku, jak pro npor. Sládka, tak pro skupinu Františka Munzara ml. z Prahy.

Poválečné výpovědi přímých svědků npor. letectva Pšorna a por. Josefa Munzara  dokládají, že Bohuslav Kašpar předával součástky v Praze.

 Doklad Gdehaime Staatpolizei z roku 1943 dokládá další postupné předání součástek.  Nikde se v těchto dokumentech neobjevuje jméno Alois Voltr, je jen pravděpodobné, že se podílel na obstarání těchto součástek. Je možné, že otec získat součástky i z jiného zdroje.

Konstrukce vysílačky není jednoduchá, nejedná se jen o výměnu poškozených součástek. Myslím, že kolem vysílaček v kraji bylo napsáno mnoho legend.

Skutečností je, že otec mimo dalších obvinění byl odsouzen k trestu smrti  i za obstarání součástek do vysílačky.

Obžalovací spis - sign. 325-161-4 je publikován ve mnou sepsané publikaci Výkřik ze zapomnění na str. 99.“

 

5.   Pan Tomáš Kašpar v knize Výkřik ze zapomnění ukazuje, že odbojová organizace št.kpt. Albína Sládka teoreticky mohla získat prostřednictvím odbojové organizace vedené por. Františkem Munzarem v Praze volací znak, vysílací frekvence a další potřebné propriety nutné pro spojení s Londýnem.

V žádném známém dokumentu, není žádný náznak, ani sebemenší zmínka o tom, že k této čistě hypotetické situaci došlo!

II. 

V článku Cestami naší svobody, který naleznete na str. 40 – 43 Sborníčku Čapkova muzea, Josef Brandejs svým způsobem reprodukuje text, který naleznete na straně 53 a 60 publikace Antonína Machta: Pankrác – Terezín – Malá pevnost, 1946; Praha.

Profesor Macht byl v Malé pevnosti Terezín spoluvězněm a přítelem pana Václava Kašpara, sdíleli spolu a s dalšími vlastenci celu číslo 5.

Antonín Macht v knize Pankrác – Terezín – Malá pevnost uvádí, že pan Václav Kašpar ukrýval vysílačku.

 

III.

Pan Chudý v článku, který je zveřejněn v Opočenských novinách č.7, ročník 2013 str.5  uvádí:

".... Jak bylo řečeno v minulém čísle, v létě a na podzim 1942 přišlo do Záhornice 9 členů druhé sekce „Obrany národa“. Jejich ubytovatelem byl pan Ladislav Baše, ale přítomnost odbojářů nezůstala utajena...."

 

" ... Členové obrany národa včas odešli, zůstal jediný – radista Potůček. Odpovídal za radiostanici a její ukrytí si vyžádalo čas. Z vesnice se dostal díky statečnosti mladých snoubenců Mertových. Potůček odchází po krátké poradě s panem Hájkem do usedlosti č. 13, kde se chystají snoubenci Mertovi k odjezdu na oddavky do Hradce Králové. Do spodní části kufru auta Škoda Rapid pana Nývlta z Opočna uléhá radista ..."

"...Potůčkovu radiostanici jsem po osvobození v roce 1945 vlastnoručně vyhrabal za pokynů pana Hájka, mého strýce. Byla ukryta v jeho kůlně pod vrstvou hlíny a přehozena otepmi dříví, ..."

 

1. Pan Chudý uvádí, že radista se jmenuje Potůček.

Podplukovník Jiří Potůček byl radistou výsadku Silver A. Dne 2. července 1942 byl u Rosic nad Labem ve spánku zastřelen protektorátním četníkem.

Může se jednat o shodu příjmení a nebo o další legendu, která má reálný základ - radista Potůček je reálná osobnost, pan Ladislav Baše byl opravdu 23. 2. 1943 zatčen gestapem, ale na základě zcela jiných informací, než uvádí pan Chudý v textu článku.  

2. Je skutečností, že lidé, kteří ukrývali v ilegalitě žijící odbojáře, je živili ze svých zdrojů, že veškeré náklady spojené s pobytem gestapem hledaného vlastence nebo vlastenců plně nesli na svých bedrech. 

Je skutečností, že to pro tyto vlastence nebylo vůbec lehké a že se měli co ohánět, aby vše potřebné pro v ilegalitě žijící vlastence zajistili.

Je skutečností, že pan Ladislav Baše poskytoval úkryt čelným představitele odboje v severovýchodních Čechách, na jejichž dopadení byly gestapem vypsány značné finanční odměny.

3. Jan Brunclík, jehož pohled na nekomunistický odboj je stále zatížen schizmaty převzatými z obrazu, jakým byl a stále je nekomunistický odboj vykreslován KSČ poplatnými překrucovateli historického dění, v publikaci "Živého mne nedostanou" uvádí, že Albín Sládek velmi dbal na dodržování konspirace a díky tomu tak dlouho nemělo gestapo zdání o činnosti št. kpt. Albína Sládka v severovýchodních Čechách a ani o činnosti odbojových skupin, které byly v jeho podřízenosti. 

To, že se nacistům podařilo zastrašit část obyvatelstva brutalitou, jak po prvním stanném právu, tak i za druhého stanného práva, kdy se plně projevila krutost a nelidskost nacistů, která gradovala ve zvěrstvech, která postihla Lidice a Ležáky, cca tři měsíce před údajným příchodem partyzánů do Záhornice, je také doložitelné.

Skutečnost, že konspirace v síti nekomunistického odboje v severovýchodních Čechách byla na vysoké úrovni potvrdili ve svých výpovědích i královéhradečtí gestapáci, kteří až do 22. února 1943 neměli ponětí o tom, jak silnou základnu odboje v kraji mají!

Já se s určitými poukazy, náznaky i neskrývaným obviňováním vlastenců, kteří byli součástí št. kpt. Albínem Sládkem utvářené sítě odboje, z toho, že v jejich řadách byl zrádce, že konspirace nebyla na úrovni a že díky tomu došlo k rozbití komunistického odboje na královéhradecku, včetně krajského vedení KSČ, setkávám již od začátku sedmdesátých let minulého století. Tento pohled na nekomunistický odboj v severovýchodních Čechách dokládají i písemnosti, které na těchto webových stránkách publikuji.

Legenda, která má základ v reálném dění v Záhornici, které je spjaté s panem Ladislavem Bašem, je na světě a žije si svým životem ... 

Takto žije svým životem i legenda, kterou zpracoval Josef Brandejs ve spisku Oběti z petrovické hájovny (1978). V této legendě se  na str. 3, v posledním odstavci zmiňuje o starém hrnci. O 32 let později je z Pověsti o Mirku Říčařovi zřejmé, že není vůbec důležité, kdo a proč se v hájovně u manželů Kašparových scházel a ukrýval, daleko důležitější je to, že "badatelka" a vypravěčka této legendy zjistila barvu tohoto starého hrnce a dokázala lokalizovat, kde ležel nebo možná ještě leží a toto sdělení předává dál. 

 

Pan Tomáš Kašpar mi v reakci na můj komentář k článku z Opočenských novin poslal text, s nímž se plně ztotožňuji a jsem velmi rád za pohled na výše uvedené skutečnosti z jiných úhlů. Na pohled, který ukazuje na význam sdělení, která nám předávají pamětníci, ale i na význam kritiky fakty těchto sdělení.

Jsem velmi rád, že zde tyto řádky mohu zveřejnit a moc panu Tomáši Kašparovi za ně děkuji:

"Skutečných pamětníků II. domácího odboje je již málo. Vážím si každého, kdo přidal pár slov, k naši smutné historii, i když někdy z druhé ruky. Proto si vážím svědectví pana Josefa Chudého, které zaznamenala redakce Opočenských novin. Nebýt jeho svědectví, tak by ani nenásledovala moje reakce k textu článku v novinách.

V knize „Výkřik ze zapomnění“ vycházím z dostupných faktů a mých vzpomínek.

Výpověď paní Anny Bašové str. 113: „… Albína Sládka přivedl v roce 1942 Bohuslav Kašpar. Pak Sládek spával u mne častěji. Spal zde i z 23. na 24. února…“.

Převzato z Opočenských novin:“… Členové skupiny (kromě radisty Potůčka) opouštějí vesnici v noci z 21. na 22. února 1943, ihned po výstraze. V té době se bojuje u Stalingradu…“.

Kolem radiostanice v podhůří Orlických hor bylo vytvořeno mnoho legend. Radista Potůček a jeho radiostanice nemohl být, jak se uvádí v textu Opočenských novin přepraven snoubenci Mertovými v kufru auta pana Nývlta z Opočna do Hradce Králové. V Té době radista Jiří Potůček, který má pomník v Trnové u Pardubic, byl již osm měsíců po smrti.

Na základě Anklageschrift - Berlin 25. Juin 1944 – Obžalovacího listu mého otce, uvádím některá fakta z 10 bodů jeho obžaloby, mimo zajištění předpokládaného úkrytu parašutistů v dobrušťské synagoze, byl též obviněn za obstarávání součástek pro vysílačku, jak pro skupinu por. Františka Munzara v Praze, tak pro npor. Sládka v Podorlicku. O existenci radiostanice Sládka nemáme důkazy, jen o snaze jejího získání. O předání součástek pro vysílačku mým otcem přímo v Praze důkazy existují.

Poslední ze „Tří králů“ štábní kapitán Morávek, umírá 21. března 1942 u Prašného mostu, tedy před atentátem na Heydricha. Ctibor Träger z pověření Balabána a Morávka už v prosinci 1939 vyhledal Josefa Kleandra, aby seznámil plk. Petra Nováka, vel. ON v Hradci Králové o spolupráci s pražským odbojovým centrem. Npor. Albín Sládek, spolu s škpt. četnictva Františkem Munzarem, otcem por. Františka Munzara ml. a dalšími osobnostmi domácího odboje jako byl major Matohlína, stál u zrodu Královéhradecké ON. Albín Sládek byl konspirativně nejlépe vybaven, nebyl druhá garnitura, jak se cituje v Opočenských novinách, přečkal nejhorší období Heydrichiády i po atentátu se mu daří unikat a zakládá náchodskou skupinu Valtr Tesař, Oldřich Žák, Josef Lebeda, za pomoci Václava Kašpara. Všichni byli souzeni v Berlíně i s mým otcem Bohuslavem Kašparem dne 25. června 1944 a společně popraveni ve stejný den 15. ledna 1945 ve věznici Görden – Brandenburg a npor. Sládek zastřelen gestapáky 26. února 1943. Výkřik ze zapomnění“ str. 102.

Z článku Opočenských novin cituji tento odstavec“… Navštěvovali i hostinec Na vyhlídce v Opočně, aby zjistili podmínky možné spolupráce a pomoci opočenských četníků při přepadu dobrušťských kasáren atd…“ Tento odstavec byl klopotně spíchnut nejméně z třetí ruky, ale v archivech existují stále bílá místa! Proč se nad tím nezamyslet. Telegram adresovaný Pražským gestapem K. H. Frankovi z 2.3. 1943 - Národní archiv, jehož kopii jsem si vyžádal při bádání k osudu mých rodičů je zajímavý tím, že v něm figurují jména: František Munzar, Emilie Valentová (pro kterou měl otec vyrobit falešný průkaz) Bohuslav Kašpar, Šrůtek z Opočna, Říčař, Sládek, celá náchodská skupina, dále se v telegramu píše: Úkolem těchto důvěrných osob, bylo organizovat sběrnou síť pro parašutisty a agenty, kteří byli v souvislosti s anglosaskou ofenzivou očekáváni. Byl tu i citován četník, beze jména, ale s datem narození 2. 3. 1893, podle narození jsem zjistil, že se jednalo o Jaroslava Bohatu z Opočna. Někdo zaslechl něco o četnících, je možné, že to byl Bohata, ale určitě se nejednalo o přepadu dobrušťských kasáren a že by se scházeli v hostinci Na vyhlídce?? Strážmistr Bohata byl zatčen za to, že zatajil gestapu hledané osoby. Sign. k dokladu najdete v knize „Výkřik ze zapomnění“ str. 133.

Za opuštění ČSR, tak jako mnoho jiných, jsem byl odsouzen v šedesátých létech k žaláři. Sporadicky jsem mohl navštěvovat mé rodné kraje až po létech devadesátých. Překvapilo mě zjištění, že Ministerstvo obrany vydalo osvědčení 255/46 lidem, kteří ve zdůvodnění své žádosti se odvolali na mého otce, jako na člena odbojové organizace a to jak v době komunistického režimu, tak i v pozdějších obdobích jen s tím rozdílem, že otce oslovovali „soudruh“, asi jeho hodnost z první republiky, jako vojenského pilota neměla takovou váhu pro získání osvědčení 255/46. Později otce oslovili jako pana Bohuslava Kašpara.

Mne MO žádalo, abych doložil, že rodiče byli účastníky domácího odboje a to pro důkaznou nouzi. A tak jsem začal studovat archivy MO, MV, kroniky, literaturu, ve které jsou rodiče zmiňováni. Postupně jak jsem předával důkazy mne MO informovalo, že se daří získávat informace o činnosti mých rodičů. Přesto mne MO žádá, abych další získané materiály předložil s odvoláním na jednací číslo x. Po prověření všech přiložených dokladů dospělo ministerstvo k závěru, že požadované osvědčení rodičům udělí. „Výkřik ze zapomnění“ str. 102."

 

 

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode