Domácí odboj 1939- 1945 severovýchodních Čech - "Jitřenka" 

  ( Národní odboj )

Národní odboj tvoří základ organizace, jejíž přeživší členové po válce přijímají pro svoji odbojovou organizaci oficielní název - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka.

Št. kpt. Albín Sládek odchází v polovině května 1940 do Prahy. Má, stejně jako plk. Petr Novák - velitel KVV ON v Hradci Králové, z pověření velení Obrany Národa (ON) odejít z protektorátu.

Z protektorátu neodchází.

V září 1940 byl št. kpt. Albín Sládek pověřen zemským vojenskám velitelem Obrany národa pro oblast Čechy  gen. Václavem Šárou, aby provedl reorganizaci jednotek ON v oblasti severováchodních Čech, doplnil je a připravil na plnění úkolů, které vyplývaly z v té době platných směrnic pro činnost zemského vojenského velitelství ON pro oblast Čechy a jemu podřízených veliteiství a jednotek.

Št. kpt. Albín Sládek názvem Národní odboj nazýval odbojovou organizaci, kterou začal budovat na podzim 1940 v oblasti působnosti vojenského velitelství pro severovýchodní Čechy, jehož byl velitelem.

Název odbojové organizace, kterou vytváří, št. kpt. Albín Sládek je možná obecně vnímaným označením odboje, možná tento název přebírá. Název Národní odboj používala odbojová organizace sokolů, jejímž čelným představitelem byl středoškolský učitel a župní náčelník Rudolf Zíb. Št.kpt. Albín Sládek tento název mohl použít i cíleně, protože při náboru členů do jím vytvářené odbojové organizace se zaměřoval právě na sokoly.

Při vytváření této odbojové organizace využívá npor. Albín Sládek svých kontaktů, které získal jako příslušník štábu KVV Obrany národa v Hradci Králové, kde velel speciální skupině, jejímž úkolem byla příprava odchodů vybraných příslušníků bývalé československé armády do zahraničí a budování sítě úkrytů, které měly sloužit pro ukrytí osob hledaných gestapem.

Členy organizace Národní odboj vyhledával št.kpt. Albín Sládek mezi lidmi, které znal ze svého dřívějšího působení v Hradci Králové a i z působení ve štábu KVV Obrany národa v Hradci Králové. Snaží se navázat kontakty s příslušníky jednotlivých OVV Obrany národa, která byla podřízena KVV Obrany národa  v Hradci Králové a s příslušníky jim podřízených jednotek, kteří nebyli při akcích gestapa proti Obraně národa v oblasti severovýchodních Čech zatčeni. 

Cílem činnosti št. kpt. Albína Sládka je reorganizace a doplnění jednotek na území, které bylo pod správou a velením KVV ON v Hradci Králové. V tomto operačním prostoru měly vést št. kpt. Albínu Sládkovi podřízené jednotky - odbojové skupiny, aktivní činnost proti nepříteli.

V rámci reorganizace jsou na území severovýchodních Čech vytvářeny tří až pětičlenné odbojové skupiny - jednotky, které budou přísně a důsledně dodtřovat zásady konspirace. Každá skupina měla svého vedoucího, který měl za úkol zajistit nábor jednoho člena, který poté zajistí nábor dalšího nebo dalších členů. Za vedoucí skupin upřednostňoval št.kpt. Albín Sládek důstojníky nebo praporčíky v záloze, pokud byli mezi vytypovanými adepty na členství v organizaci v daném místě přítomni a se členstvím souhlasili. 

O tom, že to nebyl lehký úkol, vypovídá i část depeše pplk. Balabána z konce roku 1940. I št. kpt. Albín Sládek byl v té době v ilegalitě, je také hledán gestapem. I příslušníci št. kpt. Albínem Sládkem vedené odbojové organizace financují svůj boj proti nacistům ze svých zdrojů.

 

"1940, [před 11. listopadem], Praha

Kurýrní zpráva pplk. Josefa Balabána gen. Sergeji Ingrovi o situaci v domácím odboji a v Protektorátu Čechy a Morava.

…..

Co se tkne nás, máme, jak jsem již uvedl, daleko těžší pracovní podmínky než dříve. V prvé řadě po stránce finanční, neboť všem, kteří jsou nezvěstní anebo žijí v ilegalitě, jsou vesměs zastavovány platy, podle zvláštního výnosu, proti němuž se neodvažuje žádný z našich vysokých úředníků vystoupit, neřku-li jej obejít. Tak nám přibyly ke starosti finančního rázu nejen o spolupracovníky, nýbrž i o nás samé. Nemáme již finančních zdrojů, jež by nám byly k dispozici, a chceme-li splniti minimum toho, co věc potřebuje, nezbývá nám než upozorniti Vás na tuto skutečnost. Ti z nás, kteří ochotně obětovali pro věc vše, co měli, jsou u konce svých sil, tedy finančně vypotřebováni, a mnoho našich spolupracovníků, kteří až dosud nenáročně pro nás pracovali, jest pro zvýšené ceny životních potřeb nuceno žádati od nás krytí režie jejich činnosti. Mnohým pak jsme nuceni jejich úkony honorovati.

Nám, kteří neseme nyní hlavní tíhu úkolů, jejichž splnění od nás čekáte, se nedaří valně, neboť jsme nuceni skrývat se jako zločinci, jsouce za ně Němci skutečně považováni, a tak mnoho lidí, našich bývalých nejlepších kamarádů, se bojí styků s námi, aby nebyli kompromitováni. To nám ovšem ztěžuje práci. Přesto se nám, buď Bohu chvála, naše práce daří a věříme, že při opatrnosti, kterou zachováváme, svůj krásný úkol splníme.

…. "

(Zdroj: Obrana národa v dokumentech 1939 - 1942, str. 135 - 137)

 

Při vytváření základních jednotek odbojové organizace Národní odboj se št. kpt. Albín Sládek obrací i na odbojáře, u kterých se od února do května 1940 ukrýval, na odbojáře, s nimiž se v tom období stýkal. 

Velká část členů odbojové organizace Národní odboj se rekrutovala z řadách sokolů, důstojníků a praporčíků v záloze, kteří nebyli postiženi persekucí gestapa. št.kpt, Albín Sládek doporučoval svým spolubojovníkům, aby se při výběru svých spolupracovníků obraceli na bývalé sokoly.

Obnovuje se činnost jednotek na okresech:

  1. Hradec Králové
  2. Rychnov nad Kněžnou
  3. Nové město nad Metují
  4. Náchod
  5. Dvůr Králové nad Labem 
 
Odbojová organizace Národní odboj zabezpečuje v oblasti svého působení následující činnosti:
  1. Vytváří centra velení Národního odboje, kde se scházel štáb velení ON pro oblast severovýchodnich Čech. Jedním, ne jediným centrem velení Národního odboje je hájovna manželů Kašparových ve Velkách Petrovicách č.p. 60. Je velmi pravděpodobné, že dalším centrum bylo v Záhornici, v hostinci pana Ladislava Bašeho.
  2. Je vytvořen systém spojení v rámci Národního odboje, který je napojen na centrum pro spojení. Centrum pro spojení, kam dochází spojky z jednotlivých míst, kde působí odbojové skupiny Národního odboje je umístěno v Novákových garážích v Hradci Králové a řídí je paní Žofie Šnajdrová - Jitřenka. 

    Pan František Cimr, člen odbojové organizace Národní odboj – Jitřenka,  zaměstnanc Novákových garáží a blízký spolupracovník paní Žofie Šnajdrové – Jitřenky k tomu uvádí:

    „ ….

    To už byla podzemní činnost v plném proudu. V kancelářích firmy Jaroslav Novák, kde byla Žofie - Jitřenka zaměstnána, bylo vybudováno vhodné a nenápadné středisko, kam se sbíhaly všechny nitky a Jitřenka se stala prostředníkem mezi členy odboje z celých severovýchodních Čech, kteří se pod různými hesly hlásili. …“

  3. Je zajištěno spojení mezi jednotlivými odbojovými skupinami s centrem pro spojení a centra pro spojení s jednotlivými centry velení. Mjr. letectva Václav Snítil rozhodoval o tom, kam budou spojky, zajišťující předávání zpráv získaných  v centru pro spojení od spojek z jednotlivých míst a od jednotlivých odbojových skupin, které se pod krycími hesly hlásily v kanceláři paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky v Novákových garážích v Hradci Králové, kde bylo centrum pro spojení umístěno, tyto zprávy v rámci struktury Národního odboje předávat. Jedním z míst, kam buď sám mjr. letectva Václav Snítil a nebo z jeho pověření paní Žofie Šnajdrová - Jitřenka a nebo paní Anna Slezáková - Inka tyto zprávy přinášely byla hájovna manželů Kašparových ve Velkých Petrovicích. Více o tom jak pod vedením paní Žofie Šnajdrové fungovalo nejen centrum pro spojení v Novákových garážích píše pan František Cimr, který byl nejen zaměstnancem Novákových garáží, ale i spolupracovníkem paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky
  4. Je vytvořeno spojení v rámci Obrany národa:
    1. Pan Václav Zeman, bratr paní Růženy Kašparové zajišťuje spojení z centra velení, které bylo v hájovně u manželů Kašparových do Hradce Králové, kde zprávy předával mjr. Brankovi, jenž měl spojení do Prahy na zemské velení ON. Je velmi pravděpodobné, že se št. kpt. Albínu Sládkovi daří obnovit spojení s odbojovým centrem ON v Praze, které bylo zřízeno v prosinci 1939, kdy se pan Ctibor Träger z pověření pplk. Balabána a št. kpt. Morávka spojil s panem Josefem Kleandrem, aby  se spolu splk. Petrem Novákem, velitelem KVV ON v Hradci Králové, dohodli na způsobu spolupráce s pražským odbojovým centrem, kdy se vytvořil kanál, který byl nyní využit k předávíní zpravodajsky důležitých zprán do relací vysílačky Sparta I a Sparta II. 
    2. Št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar z Dobrušky měl spojení na skupinu ON v Praze, kterou vedl por. František Munzar, jenž měl vazby nejen na velitelení ON - na gen. Zdeňka Nováka, ale i prostřednictvím Dr. Drtiny na vysíčku s krycím označením Vančura. Št. kpt. Albín Sládek, št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar se osobně znají s por. Františkem Munzarem, jeho otcem i bratrem nejen z jejich působení v ON v Hradci Králové v roce 1939 až 1940.
    3. Pan Jaroslav Remeš z Náchoda zajišťuje prostřednicrvím npor. Antonína Galleho z Kostelce nad Orlicípřímé spojení s velením ON Vysočina - sever pplk. Josefa Svatoně.
  5. Vytváří síť míst, kde se ukrývají v ilegalitě žijící odbojáři, kteří jsou hledáni gestapem. Na značný počet těchto v ilegalitě žijících vlastenců jsou gestapem vypsány vysoké odměny za jejich dopadení. Vlastenci, kteří poskytují úkryt těmto ilegálům, pro ně zabezpečují nejen úkryt a nocleh ve svých domovech, ale i potraviny, čisté oblečení, hygienické potřeby, …. Náklady spojené s touto činností nesou plně, ve většině případů, na svých bedrech poskytovatelé úkrytů.
  6. Obstarává pro odbojáře žijící v ilegalitě rodné listy, domovské listy - osobní doklady, které byly nutné pro vytvoření nové identity v ilegalitě žijících odbojářů. Díky těmto dokladům bylo možné vytvořit, pro gestapem hledané osoby, velmi dokonalé doklady totožnosti, které jim umožňovaly i odběr potravinových lístků. Doklady, které nebyly schopny policejní orgány při běžných kontrolách odhalit jako padělky.
  7. Zabezpečují pro odboj zbraně, výbušniny a chemikálie na výrobu zápalných a výbušných směsí, například Glauberovu sůl ( síran sodný dekahydrát - Na2SO4 . 10H2O ), které sloužily i k výrobě granátů, které se vyráběly například v kovářské dílně Celestýna Šimka v Hronově - paní Alba Špreňarová tvrdila, že se se svým manželem tyto granáty učila házet, výrobu mnohocípatých ocelových hvězd, které byly určeny k ničení pneumatik jedoucích automobilů, nástrojů na rozebírání kolejnic, které měl například vyrábět pan Špelda z Hronova a také pohonné hmoty - pět barelů benzínu ukrával třeba pan Vojta Kejklířek a školník Macek. Je doloženo, že z výbušnin a chemikálií byly zhotovovány funkční zápalné nebo třaskavé nálože, které byly použity při diverzních akcích, zařízení na zapalování vagónů a oběktů ukrýval třeba pan Václav Brandejs z Hronova.
  8. Diverzní činnost. Je doloženo, že jejím cílem měla být vedení silové energie a trafostanice, které sloužily k zásobování silovou energií závody se zbrojní výrobou a narušení komunikačních sítí útoky na telefonní a telegrafní vedení a ústředny.
  9. Zpravodajskou  činnost  -  členové této  organizace  pracovali v  různých  pozicích státní správy, v  závodech, kde  se  vyráběla  nebo opravovala vojenská  technika, na železnici, v protektorátní správě, v protektorátní policii …
  10. Humanitární činnost, která byla organizována ve prospěch rodin nacisty perzekuovaných vlastenců.
  11. Rozšiřování a výroba ilegálních tiskovin, rozšiřování zpráv získaných z poslechu zahraničního rozhlasu. 
  12. Na klonci roku 1942 a začátkem roku 1943 jsou vytvořeny podmínky pro sestavení vlastní vysílačky, št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar obstaral dvě sady lamp a dalších součástek nutných na opravy a zhotovení vysílačky. Součástky získal pravděpodobně od elektrotechnika Aloise Voltra. Jedna sada byla určena na opravu vysílačky pro skupinu ON por. Františka Munzara, druhá k sestrojení vysílačky pro odbojovou organizaci ON, které velel št. rtm. Albín Sládek. 
  13. Na začátku roku 1943 je zde požadavek na vytvořit sítě úkrytů pro výsadkáře vyslané z Velké Británie, z jejichž vysazením se počítalo v létě 1943. Svědectví o tom, že se odbojová organizace vedená št.kpt. Albínem Sládkem připravovala na možnou spolupráci se členy paravýsadku vyslaného z Anglie podává pan Tomáš Kašpar ve své knize Výkřik ze zapomnění, dále je toto svědectví zaznamenáno i v pořadu České televize - Hádanky domů života II: Dobruška a Skalka

Št. kpt. Albín Sládek za pomoci hajného Václava Kašpara zakládá na Náchodskou skupinu Valtra Tesaře. Ve skupině s Valtrem Tesařem byl Oldřich Žák a Josef Lebeda. 

V telegramu, který byl  adresovaný pražským gestapem K. H. Frankovi 2.3. 1943 figurují jména: František Munzar, Emilie Valentová, Bohuslav Kašpar, Šrůtek, Říčař, Sládek, celá náchodská skupina. V telegramu se dále píše: 

"Úkolem těchto důvěrných osob, bylo organizovat sběrnou síť pro parašutisty a agenty, kteří byli v souvislosti s anglosaskou ofenzivou očekáváni." 

V létě 1943 je opravdu z Velké Britanie vyslán paravýsadek, který měl operovat ve východních Čechách, navigační chybou byli parašutisté vysazeni někde v oblast Krušných hor, kde byl výsadek nacisty zlikvidován.

 
Št. kpt. Albín Sládek připravoval minimálně od druhé poloviny roku 1941 členy jím vedené odbojové organizace Národní odboj i na převzetí mocí a úřadů v období, kdy budou vytvořeny podmínky ke zhroucení okupační moci, v období těsně před očekávanou revolucí v protektorátu. Tímto krokem měli členové této organizace Národní odboj - Jitřenka, v místech své působnosti, zabránili komunistům a jiným nežádoucím živlům ( Beranovcům ) přijít k moci.
 
 
Národní odboj spolupracuje v rámci ÚVODu a poté i v rámci ÚNRV s dalšími nekomunistickými organizaceni, tak i s organizacemi ilegální KSČ v regionu
 
Národní odboj spolupřracuje s členy odbojové organizace – Petiční výbor „věrni zůstaneme“ (PVVZ) a Politického ústředí (PÚ) , dochází i ke spolupráci s odbojovými organizacemi železničářů, poštovních zaměstnanců a to jak v Hradci Králové, tak i v oblasti severovýchodních Čech, v místech, kde mají tyto odbojové organizace své odbojové skupiny.
 
 
 

 

Odbojová skupina por. Františka Munzara
 
V rámci Obrany národa spolupracuje Národní odboj s odbojovou skupinou ON por. Františka Munzara, která měla napojení na:
  1. Odbojovou organizací npor. Matějovského a Pavla Vančury, kteří spolupracovali s Dr. Valentou a Dr. Rudolfem Marešem
  2. Dr. Valentu a Dr. Rudolfa Mareše sekretáře organizace YMCA ( Young Men´s Christian Association - křesťanské sdružení mladých mužů – nejstarší a největší mládežnická organizace ) a kteří byli ve spojení s docentem Vladimírem Krajinou
  3. Docenta Vladimíra Krajinu a tím i na vedení  ÚVODu, potději na Ústřední národní revoluční výbor (ÚNRV)

Odbojová skupina por. Františka Munzara se podílela na:

  • * shromažďování zbraní a na jejich transportu do úkrytů na různých místech protektorátu
  • * opatřování okladů pro hledané osoby
  • * předávání zpráv zpravodajského významu do relací vysílačeky, která byla ve spojení s exilovou vládou ve Velké Britanii s krycím jménem Vančura
  • * ukrývání anglického parašutisty Philipse, por. Neštěry, který utekl z Terezína, vojáka Waltra Nováka uprchlého z fronty
  • * vytváření podmínek pro krytí parašutistů zajištěním osob s napojením na oblasti kde se dala vytvořit síť úkrytů, jejichž mise se plánovala a měla se uskutečnit v létě roku 1943
  • * udržovali kontakt s vrchním tajemníkem Háchovy prezidentské kanceláře Sladkým

Koncem roku 1942 a začátkem roku 1943 pomíhá odbojová organizace št. kpt. Albína Sládka zajistit prostřednictvím št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara pro Munzarovu organizaci například sadu náhradních dílů na opravu vysílačky, včetně lamp, průkazy totožnosti ...

Munzarova organizace zase mimo jiné předává št. kpt. Albínu Sládkovi finanřní hotovost ve výši 20.000 K.

 

 

 

Ilegální KSČ královéhradeckého kraje
 
Št. kpt. Albín Sládek a příslušnící jím vedené odbojové organizace Národní odboj cca od poloviny roku 1942 úzce spolupracují i s vedením ilegální KSČ královéhradeckého kraje, s krajským školitelem ilegálního krajského vedení KSČ královéhradeckého kraje Bohumilem Říčařem a vedoucím tajemníkem ilegálního krajského vedení KSČ královéhradeckého kraje Josefem Formánkem.

Bohumil Říčař je levicově smýšlející železničář - vlakvedoucí, který se krátce po okupaci naší republiky zapojuje do činnosti odbojové organizace, která vznikla na královéhradeckém nádraží. Má i napojení na některé představitele Obrany národa v Hradci Králové. Seznamuje se tak i se št. kpt. Albínem Sládkem, mjr. Matohlínou, Žofií Šnajdrovou, Annou Slezákovou, manželi Kašparovými ...

Po návratu št. kpt. Albína Sládka na podzim roku 1940 na královéhradecko se Bohumil Říčař stává jedním z jeho blízkých spolupracovníků.

Na začátku roku 1942 při se Bohumil Říčař při pobytu u manželů Špreňarových a Wiesnerových v Náchodě seznamuje s Josefem Formánkam - krajským tajemníkem ilegální KSČ královéhradeckého kraje, Josefou Faimonovou - školitelkou II. a III. ústředního vedení ilegální KSČ, za jejíž přítomnosti je Josefem Formánkem přijat, pravděpodobně někdy ke konci první poloviny roku 1942, za člena ilegální KSČ. Dále se zde setkává i se školitelem III. ústředního vedení ilegální KSČ - Vladimírem Farským - Karlem, elitním konfidentem komisaře Jantura z pražské řídící úřadovny gestapa.

V rámci spolupráce odbojových organizací dochází i k setkání por. Františka Munzara s Bohumilem Říčařem. Je velmi pravděpodobné, že se por. František Munzar mohl s Bohumilem Říčařem ze svého působení v Hradci Králové, nebo z tohoto svého působení v ON v Hradci Králové mohl mít o osobě Bohumila Říčaře nějaké povědomí a tak mohlo dojít k dojedníní schůzky, kterou domluvil št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar, který byl s oběma odbojáři ve styku. Npor. Pšorn - člen odbojové skupiny por. Františka Munzara po válce uvedl, že se u něj v bytě uskutečnilo setkání por. Františka Munzara s komunistou Bohumilem Říčařem, blízkým spolupracovníkem Josefa Formánka - vedoucího tajemníka KSČ královéhradeckého kraje  ( Tomáš Kašpar; Výkřik ze zapomnění; str. 122 ). 

 
 
 
 
Od jara roku 1942 rozpracovávají čelní představitelé těchto odbojových organizací možnosti vzájemné spolupráce:

1. Při akcích na narušení vedení zabezpečujících silovou energii pro závody, které jsou začleněny do vojenské výroby.  

Cílem má být ničení transformátorů, které zajišťovaly přívod elektrické energie do pro říši význačných průmyslových podniků. 

V medailonku Josefa Formánka – Vy padlí … Vám budiž věčná čest a sláva!; str.53 – je uvedeno, že byla vyzkoušena možnost ničení transformátorů.

2. Při akcích sloužcích na narušení sítí sloužících pro přenos informací – telegrafní a telefonní vedení.

3. Při akcích, které povedou k narušení silniční a železniční dopravy a budou směřovány i na dlaší prvky infrastruktury.   

Na jaře nebo ke konci jara 1942 má Bohumil Říčař k dispozici návod na výrobu zápalných náloží, který se do protektorátu dostal z Londýna.

V té době se B. Říčař díky manželům Wiesnerovým napojuje na železničáře Josefa Vaverku ze Zbečníku u Náchoda (od března 1942 se B. Říčař ukrývá i u manželů Wiesnerových v Náchodě, kteří mají napojení na manžele Winklerovi a otce paní Winklerové – Petra Slezáka, kteří byli mimo jiné ve spojení s Josefem Vaverkou)

Zápalné nálože, které B. Říčař s J. Vaverkou a později i se železničářem F. Bílkem z Bělovsi vyráběli, umisťoval jak J. Vaverka, tak F. Bílek do vagónů nákladních vlaků, díky čemuž došlo k zahoření několika vozů s vojenským materiálem, senem a lnem.

Josef Vaverka byl gestapem usvědčen ze sabotáže, kterou spáchal 5.6.1942 na jednom z vagónů muničního nákladního vlaku  na nádraží v Polici nad Metují 

( zdroj - Aby se nezapomnělo; medailonek Františka Bílka, str. 19-23 a medailonek Josefa Vaverky - str. 303-306 )

 

4. I díky vzájemné spolupráci vtomto období dochází k nárůstu počtů výtisků letáků, Rudého práva a Přítomnosti:

Ilegální tiskárna královéhradeckého vedení KSČ byla umístěna od září 1942 do března 1943 u Wiesnerů, kteří bydleli ve Starém Městě. Tiskoviny z této tiskárny byly kolportovány ( rozšiřovány, roznášeny ... ) do celého královéhradeckého kraje, kolikrát až na Pardubicko. 

Při zásahu hradeckého gestapa u Wiesnerových padlo veškeré vybavení ilegální tiskárny do rukou gestapa. 

(zdroj -  Jiří Jožák - Památná místa protifašistického boje Východočeského kraje; Praha 1980; str. 85 až 87 )

 

5. Jsou učiněny kroky, které mají vést k zajištění spojení Národního odboje se zahraničím prostřednictvím vlastní vysílačky. 

 

 

 

Vysílačka                               

 

Sestrojení vysílačky s dostatečným výkonem byl v roce 1942, potažmo na začátku roku 1943, velmi obtížně řešitelný úkol. Značná část součástek, které byly potřebné ke zhotovení vysílačky, která by byla schopna vyslat signál o takové intenzitě, že by byl zachytitelný spojenci, ať na východě, tak na západě, patřila mezi nacisty k přísně evidovanému a střeženému materiálu. 

Získání vysílačky odbojovou skupinou neznamená, že automaticky dojde k navázání spojení.

K navázání spojení je potřeba toho, s kým chci komunikovat informovat prostřednictvím věrohodného kanálu o nové radiostanici. Této stanici musí být přidělen volací znak, frekvence – hlavní a minimálně jedna záložní, na kterých bude daná vysílačka vysílat a dále čas relace nebo relací …

 

●  V roce 1939 dostává pan Miloš Macháček ( Opočenské noviny; str. 5 ) - Obrana národa - člen skupiny, která se vytvořila kolem pana Jana Sedláčka - velitele roty „Oldřich", mobilizační okrsek Opočno, která je začleněna do praporu, kterému velí plk. Bohdan Hartman z Dobrušky, za úkol obstarat vysílačku.

Plk. Bohdan Hartman spolupracuje mimo jiné i se št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem a prap. Emilem Dostálem.

Získat součástky na sestavení vysílačky bylo v roce 1939 a na začátku roku 1940 daleko snazší, než v dalším období okupace. V tomto období se projevila i značná snaha o spolupráci mezi nekomunistickým odbojem a organizacemi KSČ, z nichž některé odbojovou činnost prováděly. Část komunistů však zůstala věrna usnesením Kominterny, v nichž byla definována válka spravedlivá a válka nespravedlivá. Pro část komunistů byly události, které se staly před napadením Sovětského svazu spojeny s tezí o nespravedlivé ( buržoazními mocnostmi ) vedené válce.
Složky nekomunistického odboje v době před napadením Sovětského svazu předávají nacisty sledovaný  materiál, nutný pro vedení ilegální činnosti, včetně součástek nutných pro výrobu nebo opravu vysílaček i komunistům. Komunisty zastávajícími teze o nespravedlivé válce  je tento materiál ničen. 

Nepodařilo se mi zjistit žádnou informaci, která by nastínila, do jaké míry se podařilo panu Miloši Macháčkovi tento úkol splnit.

 

●  Št. kpt. Albín Sládek se také snaží vyřešit spojení jím vedené odbojové organizace s vedením odboje v zahraničí získáním vlastní vysílačky. V lednu 1943 zajišťuje št. rtm. Bohuslav Kašpar součástky nutné k sestrojení vysílačky od jednoho obchodníka s elektrotechnikou v Dobrušce. Udává se, že tím obchodníkem byl pan Alois Voltr, který měl ale odmítnou sestrojit ze součástek vysílačku.

Ani z vyšetřovacích spisů, které vedlo gestapo na št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara, por. Františka Munzara nelze doložit, že se podařilo sestavyt ze sady součástek funkční vysílačku.

V knize Antonína Machta - Pankrác – Terezín, malá pevnost nalezneme sdělení, že pan Václav Kašpar, hajný z hájovny ve Velkých Petrovicích č.p. 60 měl ukrývat vysílačku. 

Pan Antoním Macht byl spoluvězněm pana Václava Kašpara, s nímž se v policejní věznici gestapa malá pevnostt Terezín spřátelil. Pan Bohuslav Kašpar byl v malé pevnosti Terezín také vězněn, je možné, že spolu byli všichni tři i  určitou dobu na stejné cele, na cele č. 5 této policejní věznice.

 

●  Další informace o vysílačce nalezneme v Opočenských novinách na straně 5. V tomto článku je však spousta nepřesností a tvrzení, která jsou v rozporu s doloženými historickými fakty. 

Základem tohoto článku jsou tato fakta:

  1. Pan Ladislav Baše ze Záhornice byl členem odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, byl zatčen 23.2.1943. 
  2. Pplk. Jiří Potůček, radista výsadku Silver A se ukrýval na konci června 1942 v obci Končiny u Červeného Kostelce (Náchodsko). Dne 2. července 1942 je pplk. Jiří Potůček ve spánku zastřelen protektorátním četníkem v lese mazi obcemi Rosice nad Labem a Trnová.
  3. Pan Josef Chudý v tomto článku podal svědectví o tom, jak byli občané v místech, vsích, obcích, městech vyděšeni, když přijelo gestapo po Heydrichiádě někoho z jejich spoluobčanů zatknout. Jak se báli toho, že jejich ves, obec dopadne stejně jako dopadly Ležáky. Stejný strach měli i občané Velkých a Malých Petrovic, když byli 23.2.1943 zatčeni manželé Kašparovi a Václav Zeman, když ten večer po jejich zatčení přišel o život u hájovny pan Miroslav Říčař. Důsledky tohoto strachu se možná v některých sídlech projevují dodnes tak jako v Týništi nad Orlicí, jehož městskou částí Malé a Velké Petrovice jsou.
Na ta fakta jsou nabaleny smyšlenky, ale i o nich orálníhistorie je.
 

Odbojová organizace - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka, spolu s Obranou národa, patří mezi odbojové organizace, které byly určitým režimem označovány jako západní, prozápadní, proburžoazní, nedemokratické, nekomunistické odbojové organizace nebo odboj. Odboj, který podle nositelů určitého ideologického pohledu na svět a jim poplatným "historikům" vlastně téměř neexistoval.

 

  • vytváření podmínek pro krytí parašutistů zajištěním osob s napojením na oblasti kde se dala vytvořit síť úkrytů, jejichž mise se plánovala a měla se uskutečnit v létě roku 1943

 

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode