Vysílačka:

Sestrojení vysílačky s dostatečným výkonem byl v roce 1942, potažmo na začátku roku 1943, velmi obtížně řešitelný úkol. Značná část součástek, které byly potřebné ke zhotovení vysílačky, která by byla schopna vyslat signál o takové intenzitě, že by byl zachytitelný spojenci, ať na východě, tak na západě, patřila mezi nacisty k přísně evidovanému a střeženému materiálu. 

Získání vysílačky odbojovou skupinou neznamená, že automaticky dojde k navázání spojení.

K navázání spojení je potřeba toho, s kým chci komunikovat, informovat prostřednictvím věrohodného kanálu o nové radiostanici. Této stanici musí být přidělen volací znak, frekvence – hlavní a minimálně jedna záložní, na kterých bude daná vysílačka vysílat a dále čas relace nebo relací …

 

●  V roce 1939 dostává pan Miloš Macháček ( Opočenské noviny; str. 5 ) - Obrana národa - člen skupiny, která se vytvořila kolem pana Jana Sedláčka - velitele roty „Oldřich", mobilizační okrsek Opočno, která je začleněna do praporu, kterému velí plk. Bohdan Hartman z Dobrušky, za úkol obstarat vysílačku.

Plk. Bohdan Hartman spolupracuje mimo jiné i se št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem a prap. Emilem Dostálem.

Získat součástky na sestavení vysílačky bylo v roce 1939 a na začátku roku 1940 daleko snazší, než v dalším období okupace. V tomto období se projevila i značná snaha o spolupráci mezi nekomunistickým odbojem a organizacemi KSČ, z nichž některé odbojovou činnost prováděly. Část komunistů však zůstala věrna usnesením Kominterny, v nichž byla definována válka spravedlivá a válka nespravedlivá. Pro část komunistů byly události, které se staly před napadením Sovětského svazu spojeny s tezí o nespravedlivé ( buržoazními mocnostmi ) vedené válce.
Složky nekomunistického odboje v době před napadením Sovětského svazu předávají nacisty sledovaný  materiál, nutný pro vedení ilegální činnosti, včetně součástek nutných pro výrobu nebo opravu vysílaček i komunistům. Komunisty zastávajícími teze o nespravedlivé válce  je tento materiál ničen. 

Nepodařilo se mi zjistit žádnou informaci, která by nastínila, do jaké míry se podařilo panu Miloši Macháčkovi tento úkol splnit.

 

●  Št. kpt. Albín Sládek se také snaží vyřešit spojení jím vedené odbojové organizace s vedením odboje v zahraničí. 

Pan Tomáš Kašpar v knize Výkřik ze zapomnění dokládá, že odboj vedený št. kpt. Albínem Sládkem měl spojení přes št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara na odbojovou skupinu por, Františka Munzara, který měl přístup k vysílačce s krycím názvem Vančura. Z této vysílačky byly odesílány i depeše, které byly sestaveny št. kpt. Albínem Sládkem a předány por. Frantičku Munzarovi prostřednictvím št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem.

„… V dotazníku ČSA uvádí Josef Munzar na str, 23, že získané zprávy předával por. František Munzar pro tajnou vysílací stanici „Vančura“. …“

Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 142 )

Na téže straně knihy Výkřik ze zapomnění je uvedeno:

„Z dokumentů Josefa Munzara, Emilie Valentové a výpovědi gestapáků a jejich konfidentů, datovaných těsně po osvobození, je zřejmé, že jedině František Munzar měl o existenci vysílačky přesné informace. Vysílačka nesla fiktivní jméno po Pavlu Vančurovi; …“

Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 142 )

 

V lednu 1943 je št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar  zaúkoluván št. kpt, Albínem Sládkem, aby se pokusil obstarat vysílačku. 

Pan Tomáš Kašpar v této souvislosti v knize Výkřik ze zapomnění uvádí:

1. V dokumentu z 15. 6. 1947 – Poláček František – prošetření, pan František Poláček uvádí:

„Naším hlavním úkolem mělo být zřízení vysílací stanice, kterou měl dodati Alois Voltr z Dobrušky.“

Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 99 )

2. Z obžalovacího spisu št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara - sign. 325-161-4 vyplývá:

„Koncem ledna 1943 sdělil npor. Sládek mému otci, že by měl zájem o vysílačku. Otec zjistil, že u jednoho prodavače rozhlasových přijímačů v Dobrušce lze součástky pro stavbu vysílačky sehnat. Na základě této zprávy se na něj Sládek obrátil s dotazem, zda by dotyčný dokázal ze stávajících součástek  sestavit vysílačku. Když však o to otec prodavače radiopřijímačů žádal, údajně narazil na odmítnutí. …“

Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 99 )

3. Pan št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar spolupracoval kromě št. kpt. Albína Sládka také s poručíkem Františkem Munzarem, s nímž před odtržením Slovenského štátu sloužil na Slovensku. Poručík František Munzar odchází po rozdělení republiky do Prahy. V této souvislosti pan Tomáš Kašpar uvádí:

„Otec rovněž zprostředkoval předání finanční pomoci pro npor. Sládka, kterou mu poštou zaslal poručík Munzar.“

Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 99 )

4.   Pan Tomáš Kašpar dále uvádí:

„Z obžalovacího spisu mého otce  -  št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara - sign. 325-161-4 je zřejmé, že otec měl obstarat díly pro vysílačku, jak pro npor. Sládka, tak pro skupinu Františka Munzara ml. z Prahy.

Poválečné výpovědi přímých svědků npor. letectva Pšorna a por. Josefa Munzara  dokládají, že Bohuslav Kašpar předával součástky v Praze.

 Doklad Gdehaime Staatpolizei z roku 1943 dokládá další postupné předání součástek.  Nikde se v těchto dokumentech neobjevuje jméno Alois Voltr, je jen pravděpodobné, že se podílel na obstarání těchto součástek. Je možné, že otec získat součástky i z jiného zdroje.

Konstrukce vysílačky není jednoduchá, nejedná se jen o výměnu poškozených součástek. Myslím, že kolem vysílaček v kraji bylo napsáno mnoho legend.

Skutečností je, že otec mimo dalších obvinění byl odsouzen k trestu smrti  i za obstarání součástek do vysílačky.

Obžalovací spis - sign. 325-161-4 je publikován ve mnou sepsané publikaci Výkřik ze zapomnění na str. 99.“

5.   Pan Tomáš Kašpar v knize Výkřik ze zapomnění ukazuje, že odbojová organizace št.kpt. Albína Sládka teoreticky mohla získat prostřednictvím odbojové organizace vedené por. Josefem Munzarem v Praze volací znak, vysílací frekvence a další potřebné propriety nutné pro spojení s Londýnem.

V žádném známém dokumentu, není žádný náznak, ani sebemenší zmínka o tom, že k této čistě hypotetické situaci došlo!

 

●  V článku Cestami naší svobody, který naleznete na str. 40 – 43 Sborníčku Čapkova muzea, Josef Brandejs svým způsobem reprodukuje text, který naleznete na straně 53 a 60 publikace Antonína Machta: Pankrác – Terezín – Malá pevnost, 1946; Praha.

Profesor Macht byl v Malé pevnosti Terezín spoluvězněm pana Václava Kašpara, sdíleli spolu a s dalšími vlastenci celu číslo 5.

Antonín Macht v knize Pankrác – Terezín – Malá pevnost uvádí, že pan Václav Kašpar ukrýval vysílačku.

 

●  Pan Chudý ve článku, který je zveřejněn v Opočenských novonách č.7, ročník 2013 str.5  uvádí:

".... Jak bylo řečeno v minulém čísle, v létě a na podzim 1942 přišlo do Záhornice 9 členů druhé sekce „Obrany národa“. Jejich ubytovatelem byl pan Ladislav Baše, ale přítomnost odbojářů nezůstala utajena...."

 

" ... Členové obrany národa včas odešli, zůstal jediný – radista Potůček. Odpovídal za radiostanici a její ukrytí si vyžádalo čas. Z vesnice se dostal díky statečnosti mladých snoubenců Mertových. Potůček odchází po krátké poradě s panem Hájkem do usedlosti č. 13, kde se chystají snoubenci Mertovi k odjezdu na oddavky do Hradce Králové. Do spodní části kufru auta Škoda Rapid pana Nývlta z Opočna uléhá radista ..."

"...Potůčkovu radiostanici jsem po osvobození v roce 1945 vlastnoručně vyhrabal za pokynů pana Hájka, mého strýce. Byla ukryta v jeho kůlně pod vrstvou hlíny a přehozena otepmi dříví, ..."

 

Pan Chudý uvádí, že radista se jmenuje Potůček.

Podplukovník Jiří Potůček byl radistou výsadku Silver A.

Dne 2. července 1942 byl u Rosic nad Labem ve spánku zastřelen protektorátním četníkem.

Může se jednat o shodu příjmení a nebo o další legendu, která má reálný základ, ale podvědomí její vypravěčů k faktům přidalo fakta, které mají vztah k jinému příběhu ....

Legenda je na světě a je dále doplňována o další "fakta". Takto například žije svým životem legenda, kterou zpracoval Josef Brandejs ve spisku Oběti z petrovické hájovny ( 1978 ). V této legendě se  na str. 3, v posledním odstavci, zmiňuje o starém hrnci. O 32 let později je z Pověsti o Mirku Říčařovi zřejmé, že není vůbec důležité, kdo a proč se v hájovně u manželů Kašparových scházel a ukrýval, daleko důležitější je to, že "badatelka" a vypravěčka této legendy zjistila barvu tohoto starého hrnce a dokázala lokalizovat, kde ležel nebo možná ještě leží a toto sdělení předává dál. 

 

Pan Tomáš Kašpar je také názoru, že kolem údajné vysílačky odbojové organizace št. kpt. Albína Sládka byla vytvořena celá řada legend.

 

 

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode