Výpověď - Josef Dubec

" ...

V srpnu 1940, můj švagr, strojvedoucí BMB ( protektorátní dráhy ), Bohumil Ricar byl spáchán kvůli němu málem krádežím cukru z vagónu z protektorátní policie. Po několika dnech, on byl propuštěn z vězení znovu. Poté, co můj švagr pak zůstal několik dní v svém bytě a dal nervózní spěch v den, kdy náhle bez jakékoliv zprávy zmizel, nic neřekl  k jeho manželce ani dětem. Z důvodu mé sestry, která utrpěl nervové zhroucení jednou, protože se snažím určit zůstat můj švagr v právu, a přesunout ho k návratu. Moje sestra se však podařilo dostat kolem něj připojení. Od ní jsem se dozvěděl i místo pobytu, že je myslivně v Petrovicích, nedaleko Třebechovic. Vzhledem k tomu o rodině hajného já nic nevím. Z mé vlastní vůle jsem asi za  1 měsíc po jeho útěku, jel na kole k hájovně. Poté, co jsem přijel, za malou chvíli, jsem se v této oblasti s ním setkal. Navzdory přesvědčování nebyl se mi ho nepodařilo přimět k návratu.

Požádal mě, abych mu získat spodní prádlo, peníze a cigarety. Z tohoto důvodu byla mezi mnou a ním dohodla na druhé setkání na stejném místě po 6 týdnech. To byl vlastně konala poté. Přinesl jsem mu požadované objekty a dal mu z mé vlastní jeden z úspor, které se v současné době znám množství peněz. Myslím si, že jak bylo obchoduje na 100 korun. I tentokrát jsem se snažil svého švagra, ale bez úspěchu, vrátit se zpět k návratu. Když se rozloučili, vyjádřil vidět svého syna. Měl bych to s 3. zasedání, pak to, co se stalo.

I toto setkání se konalo v blízkosti hájovny. Co můj švagr mluvil se svým synovcem, já nevím. Nechal jsem oba sám. V samotné hájovně, tedy u hajného, jehož jméno mi není známé i přesto že jsem se  na ně ptal asi 3-krát, nyní i při následujících schůzkách. Ty také sloužily k předání spodního prádla, oblečení, potraviny, tabákové výrobky, a peněžních částek. Na všech těchto schůzkách mne doprovázel můj synovec.

Celkově jsem byl u hájovny 6 krát, kde jsem mluvil s mým švagrem.

Na poslední setkání tam, mi sám řekl, že je bylo nutné najít nové místo k setkání. On navrhl setkání v Josefově na ulici, která začíná přepravcem Wagnerem na křižovatce do Velichovek, Tak jsme učinili. Tam jsem přišel 2 krát za ním. Naposled to bylo pozdní jaro, přesně před rokem. ..."

 

 

Přivedli z vazby řidiče Josefa  Dubece, narozeného 23. 12. 03 Svítkov, ovdovělého.

Protektorátního státního příslušníka, který v současnosti obývá celu číslo 327, který je seznámen s předmětem výslechu  a uvádí:

Od roku 1940 hledaného železničáře Říčaře  znám od mládí. On si vzal v roce 1921 moji sestru a od té doby jsem ho davštěvoval. Na podzim roku 1939 nebo na začátku roku 1940, bylo to ještě v době, kdy  Řičař pracoval u BMB (Bőhmisch-Mährische Bahn), jednoho dne přinesl ke mně domů krabici  s asi 25 kg dynamitu a požádal mě, abychom to spolu ukryli.

Vzal jsem krabici a dal ji do garáže v mém domě. Přibližně po 3 měsících jsme se sešli s  Řičařem opět v mém bytě, a on mi předal balík s kulometnými hlavněmi, požádal mne také o jejich úschovu. Schoval jsem tento balík v již zmíněné garáž.

V období, kdy mi Říčař předal bednu s dynamitem a kulometné hlavně, které patřily ilegální organizaci s jejímiž členy se často scházel. Podrobnosti o této věci mi však v té době ještě nebyly známy.  Přibližně v květnu 1940 se na mne Říčař v mém bytě obrátil, a dal mi zprávu, že se rozhodl žít dál v ilegalitě, protože je zde nebezpečí, že by mohl být zatčen. Říčař  mi při této příležitosti řekl, že někteří členové organizace byli zatčeni a jiní zase  útěkem unikli zatčení. V ten den se mě zeptal, Říčař, jestli věci u mě ukryté mohu ještě dále ukrývat a slíbil mi, že on si je v určité době vyzvedne.

Pokud je mi známo, Říčař ( Bohumil ) uprchl nejprve do Velkých - Petrovic a zajistil si ubytování u hajného Kašpara.

Tam jsem se s ním viděl  asi 5-7 krát. Nesetkali jsme se  přímo v domě, kde se ukrýval, ale v jeho blízkosti. Při těchto návštěvách, mě téměř vždy doprovázel syn Řičaře, naše setkání byla vždycky společná.

Kromě společných návštěv ve Velkých  - Petrovicích,  jsme  měli s Miroslavem  Říčařem v následujících letech ještě několik setkání v Josefově a v  blízkosti, respektive na nádraží  v Týništi nad Orlicí. Tyto návštěvy byly čistě soukromé a trvaly asi do září 1942. U příležitosti těchto návštěv dal Miroslav Řičař stejně jako já Řičařovi staršímu nějaké pánské prádlo, potraviny, cigarety atd.

Cca od října 1942 prověřoval Říčař junior možnost našeho setkání s jeho otcem, informoval mě, že byl jeho otcem požádán o účast na velmi důležité schůzce.

Pak jsme spolujeli na jízdních kolech  na dohodnuté jednání k Jaroměři. Na křižovatce do Lázní Velichovky na nás čekal Řičař senior s nám zcela neznámým člověkem.

Šli jsme trochu mimo a Říčař senior nám představil neznámého jako funkcionáře KSČ, který patří ve struktuře KSČ k jejímu vedení. Funkcionářem KSČ je – Formánek. Formánek mě a syna Říčaře, Miroslava Řičaře, přijal do organizace a seznámil nás s jejími úkoly a cíly. Vyzval nás oba, abychom se aktivně podíleli na její činnosti a dal každému z nás ilegální leták, který obsahoval podrobné pokyny pro členy KSČ. Formánkem jsme byli vyzván, abychom si důkladně letáky přečetli, respektive zapamatovali si je a pak je okamžitě zničit. Od tohoto dne, jsme se stali důležitými členy KSČ a od toho dne jsme se účastnili příslušných zasedání a rozšiřování nelegálních tiskovin. Po nějaké době, mě požádal Říčař junior opět k účasti na setkání se svým otcem a Formánkem.

Tato schůzka se konala opět na křižovatce Jaroměř / Lázně Velichovky. Na tomto setkání jsem na žádost Říčař juniora přinesl 2 balíčky dinanitu / po 5 kg / a předal je Říčařovi, který pravděpodobně dal Formánkovi. Nicméně, to je jen můj dohad; Podrobnosti nevím. O úkrytu dynamitu měl kromě Říčaře  a mne povědomí i syn Říčaře, Miroslav Říčař. Tím se teď také vysvětluje, že při hledání bednu dynamitu - po mém zatčení - chybí nejen 2, ale 4 balíčeky dynamitu; Říčař junior ukradl bez mého vědomí 2 balíčky dynamitu z krabice a předal je otci, jak je zřejmé z konfrontace.

Říčař a Formánek potřebovali dynamit k nezákonným účelům, což mi bylo naprosto jasné. Pro jaké účely, ale nemohu specifikovat; O tom nikdo nikdy nemluvil se mnou.

Na našich setkáních jsme nemluvili  o sabotáži. ….

… Pokud je mi známo, měl Říčař junior napojení za naši organizaci napojení pouze na železničního  zaměstnance Josefa  Hrubého, který je v současnosti ve vazbě; Nicméně, toto je jen můj odhad.

Na konci mého výslechu musím přiznat, že jsem měl povědomí, že Říčař senior a Formánek mají v držení střelné zbraně a že vykonávají nezákonné činnosti."

 

 

 

 

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode