V kapitole Fakta uvádím, že pan Ladislav Baše byl zatčen 23. 2. 1943 po sedmé hodině ráno.
Ráno 23. 2. 1943 je také zatčen Oldřich Šrůtek. Gestapák Hanke po válce vypověděl, že se o hajném Kašparovi při "výslechu", který probíhal běžnými postupy a metodami pan Oldřich Šrůtek zmínik o kajném Kašparovi z Petrovic.
 
Tak šel sled událostí ... 
 
Neznamená to, že bych pana Ladislava Baše nebo pana Oldřicha Šrůtka vinil z toho, že mohli poskytnout gestapu informace, které vedly k zatčení pana Václava Kašpara, paní Růženy Kašparové a pana Václava Zemana!
 
Vše je daleko složitější, než jak to prezentují něhteří hi badatelé nebo historici.
Pokud nemáme k dispozici data, z nichž vycházela operativa gestapa a nejsme schopni sestavit časovou osu, z níž by bylo jednoznačně zřejmé, kdy a kdo danou informaci poskytl a vjaké souvislosti ji poskytl, nemáme právo nikoho z ničeho obviňovat ...
 
Znovu připomínám, že na rozkrytí těchto odbojových organizací pracovalo několik referátů Řídící úřadovny gestapa Praha za viužití konfidentů, zrůd, které se tváři jako přátelé a přitom Vám s přátelským úsměvem navlékají na krk oprátku, aby ve vhodném okamžiku tu oprátku nechal zatáhnout své chlebodárce ...
Ale před ím, než tu oprátku gestapáci zatáhnou, jim prozradí vše co mu ti, kdož tuto zrůdu považovali za přítele, prozradili.
 
O tom, jaké to byly zrůdy vypovídá i to, že jeden konfident z ostravska přivedl do rukou gestapa svoji maminku, kterou díky němu a jeho výrazného přispění gestapáci posléze zavraždili!
 
 
Gestapáci byli fanatičtí nacisté, nelidští sadisté, kteří si nasazovali různé "masky" za jední, jediným účelem - zlomit vyšetřovaného a vytěžit z něho co nejvíce informací.
Tito zločinci se rekrutovali z příslušníků SS, kteří prošli důkladnou krimialistickou průpravou, takže jako kriminalisté byli opravdovými odborníky, kteří pro svoji kriminalistickou práci využívali mimo jiné i velmi dobře fungující databanky, kterými byly neustále o nové poznatky doplňované kartotéky. 
Kartotéky byly doplňovány jak o zjištění konfidentů, tak i o informace získané na základě operativní práce, tak i o informace vymlácené z obětí gestapa při výsleších. Gestapáci tyto informace ukládaly do k tomu příslušných kartoték. Gestapo ukládalo i informace, které byly pro daný případ bezcenné, ale díky tomu, že venkovské služebny byly poviny předávat veškeré získané informace řídícím úřadovnám přes které putovaly do kartoték RSHA v Berlíně, byly tyto zdánlivě bezcenné informace často využity jinou služebnou gestapa při řešení jejich případů. 
Gestapo si volilo čas, kdy zasáhne a své akce důkladně plánovalo, připravovalo a konzultovalo s nadřízenou úřadovnou. Při výsleších gestapáci kombinovali kruté fyzické trýznění s psychickým nátlakem, který byl založen i na vytvoření dojmu, že gestapo vše ví a že mlčení a zapírání je marné a jen vede k nesmyslnému utrpení...
 
V souvislosti s využitím institutu zostřeného výslechu, který je popisován v kopii textu uveřejněném níže, který říšské právo zná a je využíván při objasňování "trestných" činů gestapem, by bylo vhodné vysvětlit, jak tento institut byl vymezen právními předpisy a jak byl v praxi zneužíván. Dále by stálo za objasnění i to, jak nakládala nacistická justice s informací, že dané skutečnosti byly z obžalovaného vymláceny - respektive byl použit zostřený výslech. 
Vzhledem k tomu, že jedním z autorů publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou je doktor práv, je velmi zarážející, že v této kapitole, která je k tomu předurčena, tyto skutečnosti nevysvětlil a nebo že neupozornil, že velmi dobře jsou tyto pojmy vysvětleny například v knize Oldřicha Sládka - Zločinná role gestapa.

 

 

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode