Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945   Josef Juza a Radovan Dražan

 

K této publikaci, kterou vydal - Okresní úřad v Rychnově nad Kněžnou, Státní okresní archiv v Rychnově nad Kněžnou ( JUDr. Josef Juza je v době vydání publikace ředitelem Státního okresního archivu v Rychnově nad Kněžnou ) a OV ČSBS Rychnov nad Kněžnou, jejímiž recenzenty jsou: Petr Narwa - přednosta Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou a PhDr. Václav Matouš za OV ČSBS Rychnov nad Kněžnou, napsal  hodnocení i historik a člen ČSBS Miroslav Moulis, kterému jsem zapůjčil jak předmětnou publikaci tak i další materiály a HDK ČSBS, jejíž stanovisko sformulovala předsedkyně HDK PaedDr. Jitka Gruntová, která se k danému vyjádřila 12.9.2012.

 

Stanovisko HDK ČSBS, které zformulovala její předkyně PaedDr. Jitka Gruntová :

Fotografie Paní PeadDr. Mgr. Jitky Gruntové je převzata ze stránek: KSČM - S lidmi pro lidi )

 

Vážený pane inženýre,
historickodokumentační komise ÚV ČSBS na svém jednání 11. 9. 2012 zaujala následující stanovisko k Vašemu emailu ze dne 16. 8. 2012:
Publikace Radovan Dražan, Josef Juza, Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou: 1938-1945, byla vydána roku 2000 Okresním úřadem Rychnov nad Kněžnou, Okresním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu Rychnov nad Kněžnou a Státním okresním archivem v Rychnově nad Kněžnou. Za její věcný obsah odpovídají autoři.
HDK si je vědoma, že badatelé nemusejí znát všechny dostupné prameny a vycházejí jen z těch, které měli k dispozici. Není proto vyloučeno, že se po čase mohou objevit nové informace. To je osud všech historických prací. Každý badatel má právo publikovat nové a podložené informace časopisecky nebo knižně.
Přesto se domníváme, že publikace měla a má velký význam, protože zachytila fakta, která by jinak upadla v zapomnění (např. seznam 266 účastníků odboje) a ztotožňujeme se se stanoviskem člena HDK Miloslava Moulise, jak je uvedl v posudku na uvedenou publikaci: "Pokud se při popisu odbojových organizací nebo osobností vyskytují některé chyby, záleží na pamětnících a historicích, aby je vysvětlili.

S pozdravem
PaedDr. Jitka Gruntová,
předsedkyně HDK

 

 

Publikace - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou: 1938-1945 - Josefa Juzy a Radovana Dražana

 je z nezanedbatelné části kompilační publikací, ne autorskou, jak se nám JUDr. Josef Juza v části Předmluva snaží ukázat. Na velkou škodu této publikaci je, že tam kde se nechal JUDr Josef Juza inspirovat předlohou natolik, že ji opsal, neuvádí zdroj, ze kterého opisoval. Tímto způsobem například pracoval s materiálem - Co o nich vím - Ing. Jiří Zelenka. V tomto materiálu jsou u celé řady medailonků odkazy na zdroje, z nichž autor vycházel, tyto cenné informace JUDr. Juza opoměl opsat. 

Jedná se o publikaci, která vychází, vlastně přebírá normalizační pohled na nekomunistický odboj peoti okupantům. Jedním, ne jediným důkazem tohoto přístupu k popisu historických událostí je podkapitola - Odbojová skupina - Jitřenka v Solnici, str. 117 až 118. V této podkapitole je tato odbojová skupina vykreslena jako humanitární organizace, což byl jen jeden, ne jediný úkol, který byl touto skupinou v Solnici plněn. V souvislosti s činností odbojové skupiny Jitřenka v Solnici není například zmíněn pan Antonín Ehl. 

Pan Antoním Ehl po právu již v roce 1947 dosti těžko nesl, že v souvislosti s činností odbojové organizace v Solnici není zmiňováno jeho jméno. Svým svědectvím dokládá, že zde byla přímá vazba mezi odbojáři v Solnici a hajným Václavem Kašparem z hájovny ve Velkých Petrovicích č.p. 60, obec Petrovice nad Orlicí.

V souvislosti s panem Antonínem Ehlem ze Solnice je v publikaci - "Živého mne nedostanou" - J. Brunclík na straně 16 uvedeno:

"... Po odchodu z Hradce Králové našel útočiště u Antonína Ehla v Solnici (poznámka - št.kpt. Albín Sládek), kam přišel již 7. února 1940 s Bohumilem Říčařem. Zde přečkal první období zatýkání a když se situace poněkud uklidnila, snažil se navázat spojení s těmi, kterým se zatýkání vyhnulo, nebo se jim podařilo před gestapem uprchnout. V této době udržoval styky s majorem Josefem Matohlínou, majorem Václavem Snítilem, přednostou železniční stanice všestary Hynkem Jiroušem a četnickým strážmistrem Chaloupkou, kteří se scházeli ještě s B. Říčařem u Ant. Ehla v Solnici čp. 367. ..."

JUDr. Josefu Juzovi je Solnice a její okolí velmi blízká i to je důvod pro to, aby například přispíval do Zpravodaje města Solnice. Jeho příspěvek naleznete například ve Zpravodaji č. 39 z 12. 8. 2003, kde zpracoval téma  - Z historie Poštovního úřadu v Solnici - pokračování

V souvislosti se stanoviskem HDK ČSBS, které zformulovala její předkyně PaedDr. Jitka Gruntová, můžu jen konstetovat, že JUDr. Josef Juza mohl přinést o II. odboji v Solnici zajímavé poznatky, kdyby jen nepsal o tom jak bádá - viz Předmluva, ale opravdu bádal. Místo toho v této publikaci jen čtenáře utvrzuje v tezích, které formulovali komunističtí ideologové v sedmdesátých letech minulého století, jejichž ideu plně převzal...

Pan Miroslav Moulis a paní PaedDr. Jitka Gruntová, předsedkyně HDK, uvádí, že publikace zachytila například seznam 266 účastníků odboje. Škoda, že se pan Moulis touto publikací zabýval jen povrchně a paní PaedDr. Gruntová a celá HDK, která ve svém posouzení vychází z posudku pana Moulise, této publikaci také moc času nevěnovala. 

Kdo je účastníkem odboje jasně a jednoznačně určuje  Zákon č. 255 ze dne 19. prosince 1946. Budeme li ctít literu tohoto zákona, pak v publikaci není uveden seznam 266 účastníků odboje, ale účastníků odboje je v této publikaci uvedeno daleko méně. Je velmi zarážející, že mezi oběti persekuce nacisty jsou zahrnuty například oběti spojeneckého bombardování, automobilových nehod nebo nuceně nasazení, kteří zemřeli v důsledku úrazu nebo nemoci  -viz příslušný rejstřík a td.

V souvislosti s medailonky občanů, kteří zemřeli na nucených pracích uvádím - můj dědeček, babička a prastrýc byli perzekuováni nacisty, můj otec byl za války nuceně nasazen na práce v říši, v chemickém průmyslu. Vzhledem k tomu mám alespoň minimální povědomí o tom, jaký je rozdíl mezi vězněním v policejní věznici gestapa v roce 1943, uvalením nucené vazby a persekucí v koncentračních táborech a odesláním na nucené práce a životem takto odeslaných občanů na nucených pracích!  V této souvislosti opět odkazuji na ustanovení  Zákona č. 255 ze dne 19. prosince 1946 .

 

1. V předmluvě této publikace se mimo jiné na straně 41, dozvíme: 

"Rejstřík míst narození a bydliště byl zpracován z údajů, které jsou v záhlaví každého medailonku. Místo bydliště, narození, správní zařazení, jména ulic apod. jsou převzaty z novodobé skutečnosti. Rejstřík zapojení do odbojové činnosti, důvodů zatčení a poprav rovněž vychází z těchto údajů a je vzat zpravidla jako jeden hlavní. Mnozí čeští vlastenci byli za svou odbojovou činnost odsouzeni s odůvodněním velezrady apod., přitom mimo jiné například rozšiřovali protiněmecké tiskoviny. V rejstříku je uveden většinou jeden hlavní trestný čin. Rozsudek a odůvodnění soudu byl pro nás závazný. ..."

 

rejstříku odbojové činnosti, důvodů zatčení, věznění, poprav a úmrtí obětí nalezneme na str. 329 heslo - "Velezrada" a pod ním je uvedeno 11 jmen odbojářů.

Nemohu se ubránit dojmu, že autor výše uvedené citace, kterou jsem převzal z předmluvy publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 -1945, měl na mysli rozsudky a odůvodnění nacistických soudů, neboť jednání odbojářů, kteří byli pro tento trestný čin souzeni a odsouzeni podle trestního práva československého, nebylo trestné.

Připomínám, že tato citace je z publikace, na jejímž vydání se podílel OV ČSBS Rychnov nad Kněžnou, který poskytl i odborného recenzenta - PhDr. Václava Matouše.

O tom, jak fungovala nacistická justice a jaký je pohled v německém trestním právu na to, jestli daný čin spáchal ariec nebo neariec, by měli mít JUDr. Juza a PhDr. Václav Matouš, recenzent za OV ČSBS, alespoň minimální povědomí. 

 

Jak na nacistickou justici pohlíží jiní:

JUDr. František Vašek

Čeští vlastenci před Volksgerichtem 

  JUDr. František Vašek v této práci, kterou vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, místní organizace v Brně, uvádí: 

".....

Po okupaci Čech a Moravy 15. března 1939 došlo zanedlouho k zavedení německého trestního práva pro občany tzv. Protektorátu a o výstavbě německého soudnictví na tomto území. (9). V rozporu s mezinárodním právem mohli býti nyní protektorátní příslušníci, Češi, stíháni i za velezradu, ačkoliv jejich vlast byla násilně, protiprávně okupována a proto její občané měli plné právo k sebeobraně. A tak se občané obsazené země dostali do působnosti VGH.

....."

 

Lukáš Vlček Lidový soudní dvůr v Berlíně - Volksgerichtshof - a jeho historie
  Studie Lukáše Vlčka je velmi kvalitně zpracovaná a dává čtenáři ucelený pohled na činnost soudu, který sami němečtí historici vnímají a presentují jako soud u kterého se konaly justiční vraždy!

 

Prof.Dr. Johanes Tuchel ředitel

Památník německého odboje

 

V pořadu - Na vlastní oči- 25.2.2009;  Čekání na smrt; redaktor: Stanislav Motl, se prof.Dr. Johanes Tuchel vyjádřil k činnosti Volksgerichtu ( VGH ), ve své výpovědi uvádí:

„… a dá se říci, od roku 1942 se tento Lidový soud stal justičním vrahem, což se projevilo tím, že do roku 1945 tu bylo odsouzeno na 5000 lidí k trestu smrti, byly to vlastně justiční vraždy …“

 

Karel, R

Žaluji - Pankrácká kalvárie

  V této publikaci kromě jiného popisuje chodbař z pankrácké věznice i to jak fungovala nacistická justice.

Tato publikace je uvedena na str. 372, knihy Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945, v části Studijní prameny, ale nejsem si jist, jestli tuto výpověď Karla, R. autoři publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945 - JUDr. Josef Juza a Radovan Dražan, vůbec četli.

V souvislosti s výpovědí Karla. R. - Žaluji - Pankrácká kalvárie, bych Vás rád upozornil na článek Petra Koury - „Je to vůbec nemyslitelné, že něco takového se může ve 20. století stát“

 

K fungování nacistické justice se měli možnost po válce vyjádřit i samotní gestapáci

   
 

Z výpovědi A. Hardtkeho u MLS v Hradci Králové – LS33/47 - 17.1.1947

 ( Hardke vedl úřadovnu gestapa v Hradci Králové )

 

„… Pokud se týče druhého stanného práva v roce 1942, uvádím, že tehdy byli všichni vedoucí venkovských služeben pozváni na služební rozmluvu. Tehdy nám bylo řečeno, že mají stannému soudu být hlášeny osoby, proti kterým není sice přímých důkazů, ale stává zde důvodné podezření, že jsou proti říši a nebo že schvalují atentát na Heydricha, dále osoby, které mají zbraň schovanou a nehlášenou a konečně, které ilegálně pracovaly. Za tím účelem měli jsme obdržet od služeben SD seznamy těchto osob, které jsme neměli přezkoumávat - jména, narození a ty přímo zaslat stanného soudu do Prahy. Já skutečně také jsem od zdejší služebny SD obdržel dva seznamy,…“

Obdobné seznamy vytvářely i venkovské služebny gestapa, ty zasílaly dálnopisem příslušnému stannému soudu, zpravidla i s návrhem data popravy. Zpět jim bylo dálnopisem zasláno rozhodnutí předsedy stanného soudu, které dále mimo jiné obsahovalo schválený text plakátu, se jmény popravených, který byl po exekuci vylepován … 

   
  Komisař Hejdan – přísedící brněnského stanného soudu za druhého stanného právave své výpovědi uvedl:
 

„ Porada u tohoto soudu se nekonala žádná a vlastně celé řízení bylo pouhou formalitou, protože se přečetla pouze jména, krátce vyzvedl skutkový děj a bez dalšího jednání byly prohlašovány rozsudky, které byly již předem připraveny.“

Z textu uvedeného v části Předmluva publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1939 - 1945 se dá předjímat, že i rozsudky stanných soudů jsou pro autory publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945, závazné!

   

Pan Václav Kašpar patřil mezi pracovníky odboje, kteří byli souzeni před Lidovým soudem v Berlíně, ale rozsudek Lidového soudu v Berlíně není konečným rozsudkem. Rozsudkem Lidového soudu v Berlíně ze dne 7.11.1944 se dne 28.10.1949 zabýval Okresní soud v Hradci Králové, v usnesení tohoto soudu je uvedeno: 
 

"Rozsudek bývalého lidového soudu německého v Berlíně ze dne 7.11.44 ..... jímž byl Václav Kašpar .... pro §80/I,83/II,III, 91b takzvaná příprava k velezradě a napomáhání nepříteli k trestu smrti a ztrátě cti natrvalo odsouzen, prohlašuje se dle čl. 9/2 zák. č. 12/46, týkající se obnovení právního řádu z 3. srpna 1944 za nicotný, poněvadž šlo o čin, který není trestný podle platného trestního práva československého. O tom se žadatel a příslušné trestní rejstříky vyrozumívají."


Tímto, o této skutečnosti, v obecné rovině, vyrozumívám nejen Český svaz bojovníků za svobodu!

 

Institut ochranné vazby

Vzhledem k tomu, že velká část odbojářů nestanula před fašistiskými soudy, ale byla na ně gestapem uvalena ochranná vazba a po té byli deportováni do koncentračních táborů, mohli se autoři i o institutu ochranné vazby a jeho využívání gestapem zmínit. V memoáru Radovana Dražana, str. 378 - 379, knihy  Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 -1945, jeho autor na str. 379 uvádí:

"...

Byl odveden na gestapo ve Spiefeldu, Leibnitz a odtud do sklepení zámku v Gratzu. Zde byl odsouzen k takzvané ochranné vazbě s návratem nežádoucím. ..."

Institutu ochranné vazby - jedná se o mimosoudní řešení. K ochranné vazbě se neodsuzovalo, ochrannou vazbu navrhl příslušný vedoucí dané služebny gestapa. Jeho návrh byl služebním postupem postoupen na patřičný odbor RSHA v Berlíně, kde byl schválen. Ochranná vazba se realizovala v koncentračních táborech. Více naleznete například v publikaci Zločinná role gestapa; O. Sládek; str.20 až 24 a str. 98 až 99

Mne zaráží, že v publikaci, jejímž jedním z autorů je doktor práv nalezneme takovéto nepřesnosti, doktor práv by měl vědět co je to odsouzení a jaký je rozdíl mezi odsouzením a uvalením. 

Dále je pro mne nepochopitelné, že v podkapitole: O práci a vyšetřovacích metodách Gestapa, str. 57 - 58, Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 -1945, není o institutu ochranné vazby ani zmínka, dále zde není ani zmínka o tom, co je to zostřený výslech, na základě čeho je možné ke zostřenému výslechu přistoupit, jak byl ve skutečnosti využíván a jak se na využití tohoto prostředku, sloužícímu k vynucení přiznání, dívala nacistická justice a jak s informacemi takto získanými při soudním projednání pracovala. Podotýkám, že jedním z autorů této publikace je doktor práv!

 

 

2. V části Úvod, pod heslem nacismus, str. 44, knihy: Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945, nalezneme toto tvrzení:

 

"... Český lid se jednoznačně postavil proti fašistickému hnutí, Anglií, Francií, Itálií a Německem byl donucen bez boje k přijetí Mnichovské dohody a v březnu 1939 Německem k Protektorátu Čechy a Morava. Ale to již Československá republika, zrozená z boje čs. legionářů a vlivem dalších mezinárodních a vnitrostátních souvislostí, neexistovala. ..."

 

Dr. Edvard Beneš Pravda vítězí
  Projev prezidenta Dr. Edvarda Beneše - Pravda zvítězí, který je označován za programovou řeč druhého odboje

 

Jan Kuklík Spory o platnost mnichovské dohody
( materiál ČSBS )

 

Nález Ústavního soudu České republiky - sbírka zákonů č.55/1994
   
Porovnáme li názor autorů knihy Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945, viz výše uvedená citace, s názory uvedenými v projevu prezidenta Dr. Edvarda Beneše - Pravda zvítězí, v textu - Spory o platnost mnichovské dohody - Jan Kuklík ( materiál ČSBS ) a v Nálezu Ústavního soudu České republiky - sbírka zákonů č.55/1994, zjistíme, že názor JUDr. Juzy a Radovana Dražana je velmi problematický a vyvolává spoustu otázek, mimo jiné i tyto:
  Jsou si autoři publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945 vědomi, že tato publikace má být o lidech, kteří se s okupací své vlasti nesmířili a nasadili to nejcenější, co člověk má, svůj život v boji proti okupantům?
  Je i tato výše uvedená citace oficiálním stanoviskem k danému historickému dění HDK ČSBS, potažmo ÚV ČSBS?
 
  Věřím, že text této citace namá žádnou souvislost a spojitost s textem, který jsem citoval z předmluvy knihy Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945 a že oba tyto mnou citované texty vznikly jen na základě neznalosti dané problematiky jejich autory.

 

3. V publikaci Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945 autorů JUDr. Josefa Juzy a Radovana Dražana je na straně 197 uveřejněn medailonek pana Václava Kašpara. To co v tomto, ale nejenom v tomto medailonku, JUDr. Josef Juza s Radovanem Dražanem předvedli, to nezvládli ani normalizační ideologii poplatní "historici".

Správně má být v medailonku uvedeno:

   Pan Václav Kašpar

narozen:  30. května 1908 v Třebechovicích pod Orebem ( Okres Hradec Králové )
  zdroj: Matrika diecése královehradecké č. II, str. 87(1)
bydliště: Velké Petrovice, č.p. 60, obec Petrovice
zatčen: 23. února 1943
vězněn:   Hradec Králové, Pankrác, 
Malá pevnost Terezín,
Kladno, Gollnow, Berlín,
Brandenburg
 
(2)
popraven:  15. ledna 1945 ve věznici Brandenburg

( 1 )  Doklady o místech pobytu pana Václava Kašpara

 

( 3 )   JUDr. Juza by měl vědět, jak je chápána rodina a kdo do rodiny patří. V rodině manželů Kašparových, v hájovně ve Velkých Petrovicích, č.p. 60, žili: pan Václav Kašpar, paní Růžena Kašparová a jejich dcera Jiřinka. Z tohoto je zřejmé, že v medailonku mělo být uvedeno: 

Při zatýkací akci  v únoru 1943 byli z rodiny Kašparových zatčeni a uvězněni - paní Růžena Kašparová a pan Václav Kašpar.

 

( 4 )   Dne 7. listopadu 1944 byl pan Václav Kašpar u Lidového soudu v Berlíně odsouzen k trestu smrti pro údajné spáchání  takzvané přípravy k velezradě a napomáhání nepříteli. Tento rozsudek byl plně zrušen usnesením Okresního soudu v Hradci Králové, která pana Vávlava Kašpara plně rehabilitoval.

 

( 5 )   Dne 16. září 1945 byl hajnému Václavu Kašparovi udělen in memoriam Československý válečný kříř 1939.   ( číslo matriky - 8078 )

 

( 6 )   Pan Václav Kašpar byl členem odbojové skupiny Jitřenka. Jiří Kolouch v práci  Z historie nekomunistického odboje v Hradci Králové uvádí, že sokolský odboj byl organizačně integrován do Obrany národa.

Čenský průkaz a odznak odbojové organizace Domácí odboj 1939 - 1945 sevsrovýchodních Čech "Jitřenka"

 

 

 

 

 

 

Tyto materiály prokazují, že pan Václav Kašpar a paní Růžena Kašparová byli členy odbojové organizace Jitřenka, tak jak to uvádí v publikaci - Z historie nekomunistického odboje v Hradci Králové, Jiří Kolouch.

 

( 7 )  Já jsem žil v domění, že historik má podávat pravdivý obraz historických událostí v souvislostech. JUDr. Josef Juza a Radovan Dražan to ale vidí jinak a tak informace o odbojářích, kteří se v hájovně ukrývali, o odbojářích, kteří zajišovali spojení s Hradcem Králové, v medailonku pana Václava Kašpara neuvádí, aby jinde publikovali smyšlenky, které opírají o údaje uvedené v pochybných písemnostech.

V medailonku pana Václava Kašpara nejsou uvedeny tyto podstatné informace: 

Nejčastěji se v hájovně skrýval npor. Albín Sládek - od konce roku 1941 velící důstojník Obrany národa pro severovýchodní Čechy, profesor Zíb, železničář Říčař, všichni z Hradce Králové. Často do hájovny docházely spojky odboje - Žofie Šnajdrová - Jitřenka a Inka Slezáková, obě úřednice z Hradce Králové a major letectva Václav Snítil.

 

 

Do medailonku paní Růženy Kašparové jsem si dovolil vložit fotku, jejíž velmi nekvalitní reprodukce je zveřejněna v publikaci Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945

 

V textu věnovaném panu Václavu Zemanovi je uvedena nepravdivá informace, že pan Václav Zeman mohl zahynout při pochodu smrti v okolí Choustíkova Hradiště u Dvora Králové.

V textu Koncentrační tábor Mittlbau-Dora (Národní památník II. světové války Hrabině) nalezneme tuto informaci: "Na konci roku 1944, kdy Němci začali s blížící se frontou vyklízet koncentrační tábory Gross Rosen a Auschwitz, bylo přes 16 000 vězňů přivezeno právě do tábora Dora."

Svědecky je doloženo, že 1. 4. 1945 byl pan Václav Zeman viděn panem Jaroslavem Jandou v táboře Dora. Od tohoto dne je pan Václav Zeman nezvěstný. Pobyt pana Václava Zemana v Doře dokládají i poštovní karty, na kterých je perfektně čitelné razítko, včetně datumu.

V roce 1947 v příloze Svobodného Slova vyšlo pár článků, které se jmenovaly "Tajnosti hradeckého gestapa", autor F.Ž. v VII. pokračování uvádí, že npor. Albín Sládek měl spojení na št. kpt. Branka do Hradce Králové, které zajišťoval Václav Zeman. 

V souvislosti s mjr. Brankou z Hradce Králové se v publikaci pana Tomáše Kašpara - Výkřik ze zapomnění na str. 98 dočteme:

" Npor. Sládek nezbytně potřeboval získat k odbojové spolupráci další vhodné osoby. Otec měl např. vyhledat majora branku z Hradce Králové a navázat s ním kontakt z účelem spojení do Prahy, To však skončilo nezdarem, neboť mjr. branka již při předání pozdravu od npor, sládka ( krycím jménem Mrkvička ) spolupráci údajně odmítl." 

 

 

 

Št. kpt. Albín Sládek často přebýval v hájovně ve Velkých Petrovicích u manželů Kašparových. 

V publikaci Živého mne nedostanou! - Jan Brunclík uvádí že št. kpt. Albím Sládek přespal v noci z 22. února na 23. února 1943 v hájovně u manželů Kašparových. Brzy ráno z hájovny odchází a už se k manželúm Kašparovým do hájovny nevrací.

Npor Albín Sládek je v noci z pátku 26. února 1943 na sobotu 27. února 1943 gestapáky zastřelen.

Podtržený text však může vést k doměnce, že příjezd pana Miroslava Říčaře pozdě veřer, 23. 2. 1943, do Petrovic uchránil npor. Albína Sládka před zatčením gestapáky, což není pravda. Pan Miroslav Říčař přichází k hájovně ve Velkých Petrovicích několik hodin po zatýkací akci gestapa.

V  Dobřanském zpravodaji najdeme tyto informace, které  pan Josef Langr vybral a sepsal ze starých kronik, k posledním dvoum dnům života npor. Albína Sládka uvádí: 

"  ...V noci z 24. na 25. února 1943 přespal v tkalcovně v Dobrém. Po ránu přivedl Bohuslav Čtvrtečka Sládka ke své matce na Doly, aby si tam odpočinul a prožil další noc. Ráno 26. měl již Sládek odejít na jiné místo. Gestapo však mu bylo na stopě. Přijelo do tkalcovny v Dobrém, zatklo Františka Poláčka i Boh. Čtvrtečku a museli prozradit, kde se Sládek nachází. V noci gestapo obklíčilo chalupu na Dolech, B. Čtvrtečka musel zaťukat na svoji matku, ta synovi otevřela. Při přestřelce s gestapem v noci 26. února 1943 byl nadporučík Albín Sládek několika průstřely, v posteli usmrcen. ..."

V knize Zločinná role gestapa, Oldřich Sládek, kapitola IV, str. 272 - 273, uvádí: 

"  Zejména od roku 1942 se začínáme setkávat s takovým požíváním zbraní gestapáky, jež lze označit jako preventivní. Uvedeme několik případů. Dne 26. února 1943 večer obklíčilo komando hradeckého gestapa samotu nedaleko Bystré, kde se ukrýval dlouho hledaný odbojový funkcionář A. Sládek. Gestapáci věděli, že je ozbrojen. Jeden z nich na hledaného, kterého uviděl spícího v posteli, okamžitě vystřelil z pistole a druhý přidal dávku za samopalu.(74) Šlo o evidentní vraždu ze zbabělosti. oba gestapáci byli sice od šéfa hradecké služebny  pokáráni, ale do hlášení se věc upravila tak, že Sládek kladl se svou pistolí odpor.(75) Ve skutečnosti pistoli, kterou měl v kabátě u postele, vůbec nepoužil a zemřel, aniž by se probudil."

(74) Zločiny gestapa - materiál DS ÚV ČSPS

(75) KSČ proti nacismu, dok č. 33
 

V roce 1947 v příloze Svobodného Slova vyšlo pár článků, které se jmenovaly "Tajnosti hradeckého gestapa", autor F.Ž. v VII. pokračování uvádí:

„Po zatčení a výslechu B. Čtvrtečky a F. Poláčka, který prováděl tajemník gestapa Műller nejhorším způsobem, zjistil, že nadporučík Sládek se skrývá u Anny Čtvrtečkové a Bystrém. Műller si zavolal na pomoc Schäfra, Sieberta a Eckeho, obstoupili dům paní Čtvrtečkové a přinutili jejího syna aby zavolal matku, jež měla otevřít dveře. Gestapáci se báli vstoupit. Když pod pohrůžkou zastřelení Čtvrtečková dveře otevřela, vnikli do místnosti, kde Sládek přespával gestapáci Pavlík a Körber a za nimi ostatní.

Sládek spal, vůbec se neprobudil a byl. Jak vypověděl gestapák Hanke zastřelen v posteli ze vzdálenosti asi dvou kroků. …“

V publikaci Z historie nekomunistickího odboje v Hradci Králové - Jiří Kolouch, na str. 80, je uvedeno, že informace o pobytu npor. Albína Sládka získalo gestapo od konfidenta Farského

Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš, udělil dne 20.10.1945 in memoriam št. kpt. Albínu Sládkovi Československý válečný kříř 1939. Matriční číslo 10 516.

 

 

Na fotografii medailonku 198. je paní Anna Slezáková - Ina. Paní Slezáková používala jméno Ina častěji než své křestní jméno Anna, často se i jako Ina Slezáková podepisovala, proto mnohde narazíme i na jméno Ina Slezáková.

( fotografie v medailonku je z archivu pana Jiřího Rádla, nahradil jsem jí nekvalitní fotografii uveřejněnou v publikaci Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945 )

V medailonku 189, krerý je věnován paní Anně - Ině Slezákové, rozené Vašátkové je uvedeno: "V Osvětimi byla důvěrnou přítelkyní Růženy Kašparové z petrovické hájenky a Žofie Šnajdrové - Jitřenky". Problematiky neznalý čtenář tak s největší pravděpodobnosrí nabude dojmu, že se tyto tři ženy poznaly až v  Osvětimi, což není pravda!

Paní Jiřina Malcová - rozená Kašparová, přímá účastnice dění v hájovně ve Velkých petrovicích č.p. 60, ve své výpovědi uvádí: "Často do hájovny docházely spojky odboje - Žofie Šnajdrová - Jitřenka a Inka Slezáková, obě úřednice z Hradce Králové".

V katalogu knihovny Hradec Králové se také dozvíme, že paní Ina Slezáková obdržela in memoriam Československý válečný kříž 1939. 

Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš, udělil dne 17.6.1946 in memoriam paní Anně Slezákové Československý válečný kříř 1939. Matriční číslo 28 229.

 

 

Z podtrženého textu lze nabýt dojmu, že pan Miroslav Říčař se v hájovně ve Velkých Petrovicích, u manželů Kašparových, scházel s odbojovými pracovníky.

Paní Jiřina Malcová - rozená Kašparová, přímá účastnice dění v hájovně ve Velkých Petrovicích č.p. 60, kde se svými rodiči bydlela, vždy v souvislosti s tvrzením - že Miroslav Říčař chodil do hájovny k Manželům Kašparovým, uváděla: 

"  Miroslav Říčař k nám nechodil, nikdy u nás v hájovně nebyl!"
 

Pan Miroslav Říčař se se svým otcem setkal cca 7 krát od podzimu 1940 do jara 1942 někde, údajně v blízkosti hájovny v Prtrovicích nad Orlicí a na nádraží v Týništi nad Orlicí, kam jezdil na soukromé schůzky za svým otcem - Bohumilem Říčařem. Schůzek se účastnil i jeho strýc Josef Dubec, který o tom vypovídal na královéhradeckém gestapu - viz citace uvedené v části Fakta. Jak ve své výpovědi Josef Dubec uvádí, jméno osob u nichž se Bohumil Říčaž ukrýval jim neřekl.  Dalším místem, kam měl podle některých "historiků" pan Miroslav Říčař dojíždět za svým otcem je Náchod. Z výpovědi Josefa Dubce je zřejmé, že v době, kdy Bohumil Říčař pobýval na Náchodsku se setkávali na křižovatce do lázní Velichovky, nedaleko Jaroměře a nebo v Josefově. Na jedné z těchto schůzek, na podzim 1942 je Bohumil Říčař seznamuje s Josefem Formánkem, který Josefa Dubce a Miroslava Říčaře přijal za členy ilegální KSČ. 

V knize Václava Sládka - "Aby se nezapomnělo ...", rok vydání 2010, v níž autor uvádí osudy náchodských občanů, kteří působili v odboji, z nichž někteří úzce spolupracovali s panem Bohumilem Říčařem a poskytovali mu úkryt, není ani náznak zmínky, že by do Náchoda, natož do domácností těchto odbojářů za panem Bohuslavem Říčařem dojížděl jeho syn, Miroslav Říčař.

Paní Jiřina Malcová - rozená Kašparová ve své výpovědi, která je zveřejněna na úvodní stránce těchto stránek uvádí:

" Často  k nám chodívaly  spojky  odboje  -  Jitřenka Šnajdrová  a Inka Slezáková,  obě  úřednice z Hradce Králové a major Snítil."

Pokud se nedochovala zpráva o ohledání pana Miroslava Říčaře, není šance, že se o tom, jak zemřel dozvíme víc, možná, že se pan Miroslav Říčař zastřelil sám, možná že ho zastřelil jeden z týnišťských četníkú, není vyloučeno, že spoušť zbraně, která ukončila život Miroslava Říčaře stiskl některý z gestapáků. 

Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš udělil 8. června 1946 in memiriam panu Miroslavu Říčařovi Československý válečný kříř 1939. Matriční číslo 28 737.

 
 

V předmluvě knihy Popravení a umučení občané okresu rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945  na str. 42 v předposledním odstavci uvádí: " Autoři v závěru vyjadřují úctu k trvalé památce všem rodinám popravených a umučených obětí. Bylo nám ctí na tématu pracovat. ..." 

V medailonku pana Václava Kašpara nalezneme tuto dosti trapnou snahu o nemístnou familiernost, která je více než neuctivá. Familiernost, která se do tohoto typu publikace vúbec nehodí a nemá tu co dělat: 

"... Václav, jeho žena Růžena a její bratr Václav Zeman jim poskytovali dočasný úkryt, ..."

 

V medailonku pana nadporučíka Albína Sládka nalezneme tuto větu: 

"... Při této akci byli zatčeni Václav a Růžena Kašparovi  a bratr Růženy Václav Zeman. ..."

 

 

 

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode