Tento spisek je uložen u Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Rychnově nad Kněžnou jako písemná prace ( svědectví ) pod evidenčním číslem 83 - viz. str. 375, Popravení a umučení občané Okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945

 
Recenze spisku: J. Brandejs, Oběti z petrovické hájenky ( Ev.č.: 83 )
 
Jsem názoru, že tato recenze musí být ke spisku ev.č.: 83 přiložena a sním prezentována, z toho důvodu jsem jí přiřadil evidenční číslo 83/1, tak aby mohla být se spiskom spárována!

1.

Paní Růžena Kašparová se narodila v Lípě nar Orlicí 

     ( zdroj - Rodný list paní Rúženy Kašparové - rozené Zemanové )

 

2.

V hájovně ve Velkých Petrovicích č.p. 60 zůstali po razii gestapa dva týnišťští četníci, kteří byli v přízemí hájovny. Jeden z nich vždy hlídal před hájovnou.

Do jediné místnosti v prvním patře hájovny byli gestapem vykázáni - paní Božena Lochmanová, sestra hajného Václava Kašpara, její desetiletý syn Jirka a třináctiletá dcerka manželů Kašparových Jiřinka. 

 

3.

Správcem hájovny byl hajný Václav Kašpar, pan Václav Zeman - bratr manželky pana Václava Kašpara - Růženy Kašparové bydlel s rodinou Kašparových v hájovně.

 

4.

a) Infornaci o vysílačce J. Brandejs převzal z publikace Antonína Machta: Pankrác – Terezín – Malá pevnost, 1946; Praha; str 53 až 60. 

J. Brandejs tuto informaci uvádí již V článku Cestami naší svobody, který naleznete na str. 40 – 43 Sborníčku Čapkova muzea, J. Brandejs zde svým způsobem reprodukuje text, který naleznete na straně 53 a 60 publikace Antonína Machta: Pankrác – Terezín – Malá pevnost, 1946; Praha.

Publikace: Antonína Machta: Pankrác – Terezín – Malá pevnost, 1946 není uvedena v části: Použité prameny; str. 9, tohoto spisku

►  Více informací o vysílačce se dozvíte po kliknutí na tento odkaz

 

b) Z textu nabýváme dojmu, že Miroslav Říčař se v Hájovně ve Velkých Petrovicích stýkal se svým otcem Bohumilem Říčařem a že zajišťoval spojení mezi hajným Václavem Kašparem a odbojáři, kteří se v hájovně ukrývali s odbojáři v Hradci Králové.

Skutečnost: 

►  "Miroslav Říčař k nám nechodil, nikdy u nás nebyl! Neměl tu co dělat!", tato slova paní Jiřina Malcová - rozená Kašparová říkala každému, kdo tvrdil opak. Slova paní Jiřiny Malcové - rozené Kašparové potvrzuje i výpověď, kterou učinil strýc Miroslava Říčaře - Josef Dubec na gestapu v Hradci Králové, s její čístí se můžete seznámit po kliknutí na tento odkaz

► Spojení s odbojáři v Hradci Králové a odbojáři v hájovně ve Velkých Petrovicích č.p. 60 zajišťovaly:

Žofie Šnajdrová - Jitřenka

Anna Slezáková - Inka

mjr. letecva Václav Snítil

 

5.

Skutečnost: 

► Miroslav Říčař přijel 23. února 1943 na nádraží do Týniště nad Orlicí v období astronomické noci. 

Na základě nařízení protektorátní správy platilo v té době nařízení o zatemnění, které bylo přísně kontrolováno.

Je tedy více než pravděpodobné, že zelená roleta v okně byla zatažena, ale jak to v té tmě měl Miroslav Říčař zjistit:

●  Křídlo, které je v nynější  ulici Nádražní patřilo hostinci

●  V křídle na něj kolmém byl v přízemí koloniál a dva byty s velkou obytnou plochou, které žádný četník neobýval, takže s největší pravděpodobností, pokud v lidovém domě nějaký četník bydlel a měl okna do ulice, protože v tomto domě jsou i byty s okny jen do dvora, pak tento četník musel bydlet v bytě v prvním poschodí.

●  Z výpovědi pana Františka Cimra, která je zveřejněna v medailonku paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky, je zřejmé, že na většinu schůzek jezdily spojky do hájovny na kole a tak do Týniště vůbec nezajížděly 

 

Historická fotografie lidového domu z roku 1928 - pohled od nádraží, je převzata z fotoalba Libora Koldinského 
 

 

 Dalším bezpečnostním opatřením měl být hrnec.

V této souvislosti je nutné upozornit na badatelskou a osvětovou práci paní Olgy Janebové z Třebechovic pod Orebem. 

Olgu Janebovou do dění, které se vztahuje k činnosti, která se odehrávala v hájovně u manželů Kašparových, zasvětil, dle sdělení ředitelky městské Heldovy knihovny v Třebechovicích - Marcely Voltrové, Josef Brandejs - kronikář obce Petrovice. 

Výpovědí o poselství, které Olga Janebová předává například třebechovickým dětem na besedách, z nichž se minimálně jedna konala před hájovnou ve Velkých  Petrovicích č.p. 60, je:

 

POVĚST O MIRKU ŘÍČAŘOVI

V hájovně v Petrovicích se scházela ilegální skupina, která pracovala proti fašismu. Mirek byl jedním z nich.  Na kole až z Hradce Králové dojížděl do hájenky pro svoje tajné úkoly. Jeho tatínek byl strojvedoucím, a protože hájenka je hned u trati, pan Říčař vyhazoval z vlaku letáky a jiné materiály proti okupantům. Za viaduktem u zastávky bylo smetiště a tam byl pohozený starý modrý hrnec. Když stál hrnec dnem dolů, vše bylo v pořádku. Ale, když byl hrnec dnem nahoru, znamenalo to nebezpečí! Bohužel, ale ten kdo skupinu udal, prozradil i toto znamení. A tak, když nic netušící Mirek přijížděl k hájence, čekalo na něj německé gestapo, které už před tím zatklo část ilegální skupiny. Jakmile Mirek vešel  dovnitř, vyběhli  Němci a chtěli ho zatknout. Mirek se rozběhl zahradou a na konci chtěl přeskočit plot a utéct. To už se mu však nepodařilo, byl gestapem zastřelen. Na památku této události a velké Mirkovy statečnosti byl v těchto místech postaven malý pomníček.

společně zaznamenali účastníci výletu do Petrovic

Více na: DDM a Heldova knihovna Třebechovice pod Orebem - Jarní výlet do Petrovic 2. 4. 2010

 

6.

1. Kdyby pan Václav Kašpar chtěl jít do  Kláštera nad Dědinou, tak rozhodně nepůjde přes Bolehošť a Očelice. 

J. Brandejs neuvádí žádný důvod proč by si pan Václav Kašpar tak zacházel.

2. V publikaci - Věznění, propuštění a osvobození občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1939 - 1945, je v medailonku pana Bohumíra Opočenského uvedeno, že byl gestapem zatčen  20. května 1942 

 

7.

Z výpovědi paní Jiřiny Malcové - roz. Kašparové je zřejmé, že gestapo navštívilo hájovnu, kde bydlela se svými rodiči jen jednou. Při této návštěvě byli zatčeni manželé Kašparovi a pan Václav Zeman. Před tím, než byli manželé Kašparovi a Václav Zeman odvezeni gestapáky do Hradce Králové, udělali přítomní úředníci gestapa v hájovně důkladnou prohlídku. 

 

8.

Miroslav Říčař přišel k hájovně, kde bydleli manželé Kašparovi po 20 hodině 23. února 1943.

Ze skutečnosti, která je zaznamenána v protokolu z výslechu pana Josefa Dubce, z 6. května 1943, kdy není zaznamenána ani jedna odpověď na otázku, jestli měl pan Miroslav Říčař osobní zbraň- je zřejmé, že vyšetřovatel gestapa s největší pravděpodobností neměl řádnou potřebu takovou otázku Joseu Dubcovi položit. 

Dotazy na zbraně vyšetřovatel gestapa Joseu Dubcovi pokládá v souvislosti s osobou Bohumila Říčaře a Josefa Formánka

V této souvislosti se dá usuzovat, že s největší pravděpodobností pan Miroslav Říčař ozbrojen nechodil. 

 

PISTOLE PRAGA MODEL 21

Ráže: 6,35 mm Browning

Celková délka: 107 mm
Výška: 83,1 mm
Šířka: 20,6 mm
Délka záměrné: (pouze drážka na závěru)
Délka hlavně: 51,8 mm
Kapacita zásobníku: 6 nábojů
Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 350 g

Hmotnost pistole s plným zásobníkem: 500 g

 

 

9.

Dopis, který psal pan Václav Kašpar před svojí popravou a byl určen jeho nejbližším.

Z částí opisu tohoto dopisu se na těchto stránkách setkáte v konceptu článku, který nikdy nebyl vydán - Poslední dopis, autor konceptu - Vilém Kejzlar.

Článek měl po schválení paní Jiřinou Malcovou - roz. Kašparovou vyjít ve Sborníčku Čapkova újezdního muzea v Týništi nad Orlicí. Tento článek nikdy nebyl publikován ani ve Sborníčku, ani nikde jinde.

Šéfredaktorem Sborníčku byl Ing. Jiří Zelenka, redaktory byli - Vilém Kejzlar a Josef Brandejs - autor tohoto spisku. 

Pan Vilém Kejzlar se sběrem podkladů, mezi nimiž byly autentické výpovědi účastníků odbojového dění zabýval řadu let.

Koncept článku Poslední dopis v sobě neodráží plnou šíři jeho badatelské činnosti - psal se rok 1974. 

Je velmi pravděpodobné, že své záznam předal pan Vilém Kejzlar Zelinkovi a Brandejsovi a doufal, že díky tomu nebudou ztraceny. V tom se v nich mýlil. Jedinečné informace, které pan Vilém Kejzlar zaznamenal se mi zatím nikde nepodařilo dohledat.

Jedno je jisté, Brandejs ve  spisku - Oběti z petrovické hájenky, použil panem Kejzlarem zhotovený opis posledního dopisu pana Václava Kašpara. Jasně a jednoznačně tím Brandejs ukazuje, že mu není nic cizí a že nemá úctu k ničemu. Odhazuje masku a odhaluje, jak nízkou osobností je. Jen někdo, kdo postrádá základy elementární slušnosti, morálky a etiky si dovolí pozměňovat a cenzurovat dopis člověka, který jej píše svým blízkým pár minut před svojí popravou. Jen opravdu nicotná osobnost si dovolí tvrdit, že se jedná o autentický dopis a v tomto duchu ho publikuje za přispění Ing. Jiřího Zelenky ... Psala se sedmdesátá léta minulého století a pro ideology vládnoucího režimu jsou stále manželé Kašparovi, Žofie Šnajdrová, Inka Slezáková, npor. Albín Sládek, mjr. Václav Snítil, učitel Zíb, ...., představiteli nekomunistického, buržoazního, prozápadně orientovaného odboje, který vlastně z rozhodnutí soudruhů na začátku sedmdesátých let vlastně ani odbojem nebyl, tak přeci alespoň ten poslední dopis musí být ideologicky v pořádku!

Poslední dopis pana Václava Kašpara, ktrá psal pár minut před svojí popravou:

Z kopie dopisu je zřejmé, že není psán na kusu papíru, ale na nacisty předtištěném a formátovaném blanketu.

Čitelnou pasáž z kopie posledního dopisu pana Václava Kašpara nalezvete na str. 5 Brandejsova spisku. 

Pasáž začíná na konci šestého řádku Brandejsovi vize posledního dopisu pana Václava Kašpara

 

10.

Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš udělil 16. září 1945 in memiriam svob. Václavu Kašparovi Československý válečný kříž 1939. Matriční číslo 8078.

  •  

11.

a) Pan Jaroslav Janda, spoluvězeň a kamarád pana Václava Zemana v Doře svědecky doložil, že se s panem Václavem Kašparem naposledy setkal 1. dubna 1945 na nádvoří v Doře, od tohoto setkání již není nic o panu Václavu Zemanovi známo.

b) S tvrzením o tom, že pan Václav Zeman zemřel na pochodu smrti někd v okolí Choustíkova Hradiště u Dvora Králové nad Labem jsem se poprvé setkal v textu "Co o nich vím!" , kde pár řádků o panu Václavu Zemanovi napsal v roce 1977 Ing. Jiří Zelenka

Ing. Jiří Zelenka neuvádí zdroj této informace. Tato informace je nepravdivá! 

V době, kdy pan Václav Zemen píše z Dory korespondenční lístky, ktré jsou publikovány na stránce Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou ... , již pochody smrti, jejichž trasa vedla kolem Choustíkova Hradiště u Dvora Králové nad Labem, nebyly nacisty organizovány.

 

12.

a) V článku pana Viléma Kejzlara - Zbraně pro domácí odboj, který je publikován ve Sborníčku Týnišťského újezdního Čapkova muzea na str. 45až 46, se dozvíte kromě jiných informací i to, že pan Václav Kašpar předal do úschovy správci týnišťské vodárny Josefu Doležalovi několik pušek a pistolí. 

b) Při rekonstrukci hájovny ve Velkých Petrovicích č.p, 60, která probíhala v období po roce 1975, se našly v důmyslné skrýši pod dřevěným obložením dlouhé palné zbraně - pušky a krátké palné zbraně - pistole. O tomto nálezu informovala například Jiskra rychnovska.

 

 

 

 

13.

Paní Růžena Kašparová se po svém zatčení gestapem znovu setkává s paní Žofií Šnajdrovou - Jitřenkou a Annou Slezákovou - Inkou ve věznici královéhradeckého gestapa, ve stejný den jsou tyto tři ženy spolu s paní Jolanou Kašparovou a dalšími zatčenými deportovány do malé pevnosti Terezín a odtud, po té, co na ně byla gestapem uvalena ochranná vazba, do koncentračního tábora Osvětim.

O pobytu těchto tří statečných žen v Osvětimi vypovída dopis paní Marie Šturmové.

 

 
 

14.

Jarmila Čamrová, roz. Říčařová

Dcera pana Bohumila Říčaře a paní Anny Říčařové, sestra Miroslava Říčaře

V publikaci - Náchod za protektorátu; Alena Čtvrtečková, Václav Sádlo; se na straně 110, v textu věnovaném paní Růženě Wiesnerové, dozvíme:

"... Stala se stoupeknyní komunistické strany (myšleno paní Wiesnerová), kam podle svého poválečného tvrzení vstoupila se svým manželem a Bohumilem Říčařem v roce 1942.
Po roce 1989 vyjádřila Říčařova dcera Jarmila s tímto názorem nesouhlasné stanovisko. ..."
 

Z informací, které jsou uvedeny ve výpovědi strýce Jarmily Čamrové - Říčařové, pana Josefa Dubce, je zřejné, že nesouhlasné stanovisko, které Jarmila Čamrová dle tvrzení výše uvedeném je účelovým stanoviskem odrážejícím v sobě společenské dění, kterým v té době naše společnost procházela.

V této souvislosti se nabízí otázka, do jaké míry byla sdělení ve zprávách Jarmily Čamrové - Říčařové, které J. Brandejs využil při psaní spisku Oběti z petrovické hájenky, ovlivněny normalizací, která pod taktovkou Husákova vedení KSČ a dohledem STB a dalších mocenských složek, probíhala v sedmdesátých letech minulého století v této zemi.

 

 To, že J. Brandejs a Ing. J. Zelenka byli tímto normalizačním děním ovlivněni je více než zřejmé z textu spisku Oběti z petrovické hájenky a ze Zelenkova textu - Co o nich vím.

 Alarmujícim je zjištění, že pohled na nekomunistický II. odboj, tak jak nám jej pžedkládá nejen JUDr. Josef Juza a Radovan Dražan v knize vydané v roce 2000 - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945, je mnohdy pohledem normalizačních ideologů ze sedmdesátých let minulého století, který tito rádoby badatelé a historici přebírají a šíří dále ...

 

 

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode