Domácí odboj  1939 - 1945 severovýchodních Čech - Jitřenka

 

  Na jaře 1939 začíná budování Obrany národa  v Hradci Králové.  

Obrana národa v Hradci Králové je tvořena i vojáky, kteří v pomnichovské republice sloužili na různých postech u útvarů, v posádkách a na velitelstvích na Slovensku. Vojáků kteří po odtržení Slovenska dne 14. března 1939 odchází do v té době již nacisty vytvořeného Protektorátu Čechy a Morava.

  ● Z Bratislavy přichází do protektorátu generál Hugo Vojta, který byl na velitelství v Bratislavě zastupujícím zemského vojenského velitele.

Ihned po příchodu do Protektorátu Čechy a Morava, v březnu 1939, se generál Hugo Vojta zapojil do odboje. Stává se členem Rady starších, kterou tvořili generál Alois Eliáš, generál Josef Bílý a generál Sergej Vojcechovský.

Rada starších je iniciátorem vzniku vojenské odbojové organizace Obrana národa.

Po 30. červnu 1939 se hlavním velitelem Obrany národa stal generál Josef Bílý, podléhal mu zemský velitel Obrany národa v Čechách generál Hugo Vojta a zemský velitel Obrany národa  na Moravě generál Bohuslav Všetička.

  ● 27. března přichází z Bratislavy do Hradce Králové plk. Petr Novák, která je převeden k Okresnímu úřadu v Hradci Králové.

Plk. Petr Novák je pověřen generálem Hugo Vojtou, aby organizoval výstavbu odbojové organizace Obrana národa v Hradci Králové a je jmenován do funkce velitele Obrany národa severovýchodních Čech. Pod jeho vedením je vytvořeno Krajské vojenské velitelství Obrany národa (KVV ON) v Hradci Králové, kterému je podřízen štáb KVV ON v Hradci Králové a je budována strukturac Okresních vojenských velitelství Obrany národa v jednotlivých správních okresech.

  ● Začátkem dubna 1939 přichází z Bratislavy do Hradce Králové i voliňský Čech mjr. Josef Matohlína, který v Bratislavě velel I. a II. ženijnímu praporu. V Hradci Králové již mjr. Josef Matohlína působil. Hradec Králové vyl prvním bydlištěm manželů Matohlínových po jejich příchodu do nové vlasti v červnu roku 1920. V Hradci Králové manželé Matohlínovi pobývají cca jeden a půl roku, než se počátkem roku 1922 stěhují do Krnova. V Hradci Králové se na začátku dvacátých let minulého století seznamují s rodinou Slezákových a s rodinou št.kpt. Albína Sládka.  

Št. kpt. Albín Sládek se stejně jako mjr. Josef Matohlína stává v nově vznikajícím KVV ON v Hradci Králové blízkým spolupracovníkem plk. Petra Nováka.

  ● Dalším spolupracovníkem královéhradecké ON, který přichází v březnu 1939 ze Slovenska je štábní kapitán četnictva Bohumil Tuhý, jenž se vrací do svého rodiště, kterým jsou Rosice.

Št. kapt. četnictva Bohumil Tuhý je zařazen k Okresnímu četnickému velitelství v Hradci Králové. Jako bývalá legionář je nedlouho po svém nástupu na okresní velielství penzionován.

Št. kapt. četnictva Bohumil Tuhý je blízkým spolupracovníkem například mjr. Josefa Matohlíny a mjr.letectva Václava Snítila . 

  ● Z Nitry přichází do Hradce králové bratři, poručíci František a Josf Munzarovi, kteří se zařazují také mezi významné představitele Obrany národa v Hradci Králové.

Jejich otec, štábní kapitán četnictva František Munzar žije od roku 1932, kdy odešel do výslužby, v Hradci Králové a spolu se syny se také stává členem Obrany národa.

  ● V Nitře také působil npor. letectva Jan Pschorn, který je přidělen na Okresní úřad v Humpoleci, krátce na to na Okresní úřad Praha Jih. 

Npor. letectva Jan Pschorn se velmi dobře zná s bratry Munzarovými, kterým po té co je na ně v únoru 1940 gestapem vystaven zatykač poskytuje úkryt ve svém pražském bytě a pomáhá jim a jejich otci ve schánění ubytování a opatření nové identity. 

Npor. letectva Jan Pschorn se důvěrně nezná jen z bratry Munzarovými, ale důvěrně se zná se i se št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem, s nímž létal jako pozorovatel a který je také velmi dobrý známý bratrů Munzarových. To je také důvod, proč Npor. letectva Jan Pschorn po odchodu bratrů Munzarových a jejich otce do Prahy zajišťuje spojení bratrů Munzarových se št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem, potažmo v té době velícím důstojníkem Obrany národa severovýchodních Čech št.kpt. Albínem Sládkem

  ● Št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar se z Nitry, kde byl šífpilotem 10. letky 3. Leteckého pluku "Generala a letce M. R. Stefânika", vrací i s rodinou do svého rodiště - Českého Meziříčí. Zde se zapojuje do činnostivznikající Obrany národa a navazuje při tom na vazby, které vznikly na Slovensku. Více naleznete v publikaci pana Tomáše Kašpara - Výkřik ze zapomnění.

 
  KVV Obrany národa Velící důstojník KVV ON
  Hradec Králové plk. Petr Novák
  Štáb KVV ON Hradec Králové  
  mjr. Jan Petera náčelník štábu
  mjr. Josef Matohlína  materiální důstojník
  mjr. Alfons Prchal diverzní činnost
  št. kpt Linhart Mikolášek diverzní činnost
  št. kpt František Zástěra diverzní činnost
  št. kpt Stanislav Sembder diverzní činnost
  kpt Jan Horšt diverzní činnost
  št.rtm Josef Hodek diverzní činnost
  npor Albín Sládek velitel speciální skupiny
       
  OVV Obrany národa Velící důstojník OVV ON
    Hradec Králové mjr. Josef Matohlína
    Dvůr Králové nad Labem kpt. Václav Stryhal
    Hořice železničář Josef Bucek
    Jaroměř por. Stanislav Šubrt, který posléze
velení předáví pplk. Antonínu Tlamichovi
    Česká Skalice por. v.z. Josef Hamza
    Nový Bydžov  
    Úpice  
    Nová Paka Bedřich Houška
    Náchod učitel Josef Mánka
    Žamberk náčelník Sokola František Weihrauch
    Rychnov nad Kněžnou plk. František Kynych
    Nové Město nad Metují plk. Bohdan Hartman
         Mobilizační okrsek Velitel
         Nové Město nad Metují Josef Římek   ( rota "Řehoř")
         Dobruška Josef Pancíř   ( rota "Jaromír")
         Opočno Jan Sedláček  ( rota "Oldřoch")
         České Meziříčí Jan Vokoun    ( rota "Bažantnice")

 

Od konce léta 1939 do konce února 1940 uštědřuje gestapo Obraně národa celou řadu silných úderů.

V této souvislosti se často setkáme s hodnocením, které odpovídá realitě, že gestapo v tomto období likviduje drtivou část velení Obrany národa a to i na těch nejnižších úrovních. V této souvislosti se mluví se o likvidaci první garnitury vedoucích představitelů Obrany národa gestapem.

V Hradci Králové začalo gestapo úder proti Obraně národa na začátku února 1940. Zatčeno bylo 133 osob, z nichž značná část byla po skončení vyšetřování předána gestapem necistické justici nebo do koncentračních táborů.

Zatčení gestapem unikli:

  plk.
Petr Novák
Podařilo se mu odejít z protektorátu.
V roce 1945 se vrátil do vlasti jako příslušník  zahraničního vojska
  mjr.
Jan Petera
V rámci KVV ON zajišťoval sběr zpravodajsky významných informací v rámci působnosti KVV Obrany národa severovýchodních Čech, které předával jak do relací, v nichž byly odvysílány do zahraničí nebo je on a nebo jeho bratr vozil do Paříže, kde je předával spolupracivníkům gen. Sergěje Ingra.
V ilegalitě ve své zpravodajské činnosti pokračouje a mezi jeho spolupracovníky, díky nimž předával zpravodajsky cenné informace do zahraničí patřil i pplk. Josef Balabán.
     Zatčen gestapem - 1. prosince 1940
  mjr.
Josef Matohlína
Odchází do ilegality, kde pokračuje v odbojové činnosti a spolupracuje s npor. Albínem Sládkem na obnovení činnosti Obrany národa v severovýchodních Čechách
     1. Zatčen gestapem -   7. května 1941
     2. Zatčen gestapem - 14. prosince 1941
  npor.
Albín Sládek
Byl v rámci KVV ON pověřen organizováním odchodů potřebných osob do zahraničí.
Odchází do ilegality a připravuje se na odchod z protektorátu, čož je i důvodem, pro který koncem května 1940 odjíždí do Prahy. Představitelé nově se formujícího velení ON mají však jiný názor a pověřuji npor. albína sládka obnovením činnosti Obrany národa v severovýchodních Čechách. Od poloviny září 1940 npor. Albín Sládek - velící důstojník Obrany národa severovýchodních Čech, tento úkol plní. Prioritou Obrany národa v tomto období její činnosti je zpravodajské působení proti nepříteli.
     Zavražděn gestapáky 26. února 1943
  mjr.letectva
Václav Snítil
Je zapojen do práce Obrany národa v Hradci Králové, kde spolupracuje s mjr. Matohlínou, št.kpt. Sládkem, pplk. Kolářem, pplk. Šrámkem.
Po likvidaci vedení Obrany národa v Hradci Králové v únoru 1940 není nucen odejít do ilegality.
Po návratu št.kpt. Albína Sládka se zapojuje do činnosti jím vytvářené organizace Národní odboj.
     Zatčen gestapem - 25. února 1943
  št. kpt. četnictva v.v.
František Munzar
Odchází i se svými syny poručíky Františkem a Josefem do ilegality. Odjíždí do Prahy , kde se ukrývají u npor. Pschorna a kde pokračují v odbojové činnosti v rámci Obrany národa.
    Zatčen gestapem - 3. března 1943
  por.
František Munzar
Syn št.kpr. četnictva Františka Munzara.
Odchází do Prahy, kde zakládá odbojovou skupinu, jejíž je čelným představitelem. Jednou z organizací, s níž je ve spojení, je organizace vedená št.kpt. Albínem Sládkem - Obrana národa - Jitřenka.
    Zatčen gestapem - 10. února 1943
  por.
Josef Munzar
Syn št.kpr. četnictva Františka Munzara.
Odchází do Prahy, kde působí v odbojové skupině svého bratra por. Františka Munzara. 

    Zatčen gestapem - 10. února 1943
  středoškolský učitel
Rudolf Zíb
Čelný představitel Národního odboje, odbojové organizace sokolů, která je od června 1939 začleněna do Obrany národa v severovýchodních Čechách.
Odchází do ilegality, kde pokračuje v odbojové činnosti.
     Zatčen gestapem - 1. března 1943

 

  Sokolská odbojová organizace 

Ve stejném období, kdy se v Hradci Králové vytváří odbojová organizace Obrana národa vzniká z rozhodnutí náčelníkú sokolských žup, odbojová organizace sokolů s názvem Národní odboj. Členové sokola tak realizují pokyny, které ohledně zapojení sokolů do odbojové činnosti proti okupantům vydala Česká obec sokolská (ČOS). Do čela této odbojové organizace sokolů se postavil středoškolský učitel z Hradce Králové a župní náčelník Rudolf Zíb.

 
V roce 1966 publikoval Jiří Kolouch, historik Východočeského muzea v Hradci Králové, publikaci - Z historie nekomunistického odboje v Hradci Králové
V práci Jiřího Koloucha - Z historie nekomunistického odboje v Hradci Králové se dozvíte základní informace o odbojových organizacích, které působily na Královéhradecku, včetně informací o Obraně národa a odbojové organizaci Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka.
Jiří Kolouch v této práci uvádí:

„V červnu téhož roku byla ( poznámka – v červnu 1939 ) skupina (poznámka – Národní odboj, později Jitřenka ) zapojena na vojenskou organizaci Obrana národa. Ke sloučení obou složek došlo dle pokynů ČOS po dohodě mezi Rudolfem Zíbem a generálem Vojtou …“

( Zdroj: Z historie nekomunistického odboje; Jiří Kolouch, Muzeum HK; 1966; str.: 84 )

 
Akce gestapa, která v únoru 1940 těžce poškodila Obranu národa v severovýchodních Čechách zasáhla i organizaci sokolů, která se před cca půl rokem stala na královéhradecku součástí Obrany národa. Před zatčením odchízí do ilegality i čelní představitel sokolského odboje středoškolský učitel Rudolf Zíb.
 

  Druhá garnitura Obrany národa

Po likvidaci prvního Zemského velitelství Obrany národa  - Čechy je vytvořeno nové Zemské velitelství Obrany národa - Čechy, jehož velitelem je ustanoven gen. Václava Šála.

Mjr. Jan Petera, který uniká zatčení gestapem v únoru 1940 odchází do Prahy a stává se blízkým  spolupracovníkem gen. Šály.

Št. kpt. Albín Sládek odchází také v únoru 1940 do ilegality. Od 7. 2. 1940 se št. kpt. Albín Sládek ukrývá v Solnici u pana Antonína Ehla. V polovině května 1940 odchází do Prahy.

Z rozhodnutí Zemského velení Obrany národa – Čechy je pověřen:

  Mjr. Jan Petera vytvářením zpravodajských skupin v jižních a západních Čechách
  Št.kpt. Albín Sládek vytvářením zpravodajských skupin v severovýchodních Čechách

Obrana národa, již nemá být organozována plošně, v masovém měřítku, ale s přísným důrazem na konspiraci s cílem vytvořit podmínky pro aktivní činnost jednotlivých skupin při získávání zpravodajsky cenných informací a jejich přípravy na diverzní a záškodnické akce, jejichž cílem bude ochromování železniční a silniční dopravy, vedení silové energie, telefonního a telegrafního spojení.

 

  Národní odboj
( Domácí odboj 1939- 1945 severovýchodních Čech - "Jitřrnka" )

Národní odboj tvoří základ organizace, jejíž přeživší členové po válce přijímají pro svoji odbojovou organizaci oficielní název - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka.

Št. kpt. Albín Sládek názvem Národní odboj nazýval odbojovou organizaci, k jejíž zřízení byl pověřen Zemským velením Obrany národa při svém pobytu v Praze, kde se zdržoval cca od poloviny května 1940 do poloviny září 1940. 

Název odbojové organizace, kterou vytváří, št. kpt. Albín Sládek přebírá. Tento název používala odbojová organizace sokolů, jejímž čelným představitelem byl středoškolský učitel a župní náčelník Rudolf Zíb. Št.kpt. Albín Sládek tento název mohl použít cíleně, protože při náboru členů do jím vytvářené odbojové organizace se zaměřoval právě na sokoly.

Organizace Národní odboj se skládala ze tříčlenných a pětičlenných skupin. Každá skupina měla svého vedoucího, který měl za úkol zajistit nábor jednoho člena, který poté zajistí nábor dalšího nebo dalších členů.

Členy organizace Národní odboj vyhledával št.kpt. Albín Sládek mezi lidmi, které znal z dřívějšího svého působení v Hradci Králové a ve štábu KVV Obrany národa v Hradci Králové. Obrací se i na odbojáře, u kterých se od února do května 1940 ukrýval a s nimiž se v tom období stýkal. Velká část členů odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka se rekrutovala z řadách sokolů, důstojníků a praporčíků v záloze, kteří nebyli postiženi persekucí gestapa.

Št.kpt, Albín Sládek také doporučoval svým spolupracovníkům, aby se při výběru svých spolupracovníků obraceli na bývalé sokoly.

Za vedoucí skupin upřednostňoval št.kpt. Albín Sládek důstojníky nebo praporčíky v záloze, pokud byli mezi vytypovanými adepty na členství v organizaci v daném místě přítomni a se členstvím souhlasili. 

Národní odboj tvoří základ organizace, jejíž přeživší členové po válce přijímají pro svoji odbojovou organizaci tento oficielní název - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka.
 
V rámci odbojové organizace Obrana národa zabezpečuje odbojová organizace Národní odboj, v místech kde působí, následující činnosti:
  1. Vytváří síť míst, kde se ukrývají v ilegalitě žijící odbojáři, kteří jsou hledáni gestapem. Na značný počet těchto v ilegalitě žijících vlastenců jsou gestapem vypsány vysoké odměny za jejich dopadení. Vlastenci, kteří poskytují úkryt těmto ilegálům, pro ně zabezpečují nejen úkryt a nocleh ve svých domovech, ale i potraviny, čisté oblečení, hygienické potřeby, …. Náklady spojené s touto činností nesou plně, ve většině případů, na svých bedrech poskytovatelé úkrytů.
  2. Vytvořit síť úkrytů pro agenty vyslané z Velké Británie
  3. Obstarává pro odbojáře žijící v ilegalitě rodné listy, domovské listy - osobní doklady, které byly nutné pro vytvoření nové identity v ilegalitě žijících odbojářů. Díky těmto dokladům bylo možné vytvořit, pro gestapem hledané osoby, velmi dokonalé doklady totožnosti, které jim umožňovaly i odběr potravinových lístků. Doklady, které nebyly schopny policejní orgány při běžných kontrolách odhalit jako padělky.
  4. Zabezpečují pro odboj zbraně, výbušniny a chemikálie na výrobu zápalných a výbušných směsí, například Glauberovu sůl ( síran sodný dekahydrát - Na2SO4 . 10H2O ), výrobu mnohocípatých ocelových hvězd, které byly určeny k ničení pneumatik jedoucích automobilů a také pohonné hmoty. Je doloženo, že z výbušnin a chemikálií byly zhotovovány funkční zápalné nebo třaskavé nálože, které byly použity při diverzních akcích.
  5. Diverzní činnost.
  6. Zpravodajskou  činnost  -  členové této  organizace  pracovali v  různých  pozicích státní správy, v  závodech, kde  se  vyráběla  nebo  opravovala vojenská  technika, na železnici, v protektorátní správě, v protektorátní policii …
  7. Humanitární činnost, která byla organizována ve prospěch rodin nacisty perzekuovaných vlastenců.
  8. Rozšiřování a výroba ilegálních tiskovin, rozšiřování zpráv získaných z poslechu zahraničního rozhlasu. 
 
Št.kpt. Albín Sládek připravoval minimálně od poloviny roku 1942 členy jím vedené odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka i na  převzítí mocí a úřadů v období, kdy budou vytvořeny podmínky ke zhroucení okupační moci, v období těsně před očekávanou revolucí v protektorátu. Tímto krokem měli členové této organizace Národní odboj - Jitřenka, v místech své působnosti, zabránili komunistům přijít k moci. 
 
Odbojová organizace - Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech – Jitřenka, spolu s Obranou národa, patří mezi odbojové organizace, které byly určitým režimem označovány jako západní, prozápadní, proburžoazní, nedemokratické, nekomunistické odbojové organizace nebo odboj. Odboj, který podle nositelů určitého ideologického pohledu na svět a jim poplatným "historikům" vlastně téměř neexistoval.
 
 

  Spolupráce odbojových organizací

Již před vznikem Ústředního vedení odboje domácího ( dále jen ÚVOD ), na začátku roku 1940 spolu jednotlivé odbojové organizace spolupracují. Mnohdy jsou základem spolupráce příbuzenské, profesní nebo společenské vztahy jednotlivých příslušníků odboje.

V rámci ÚVODu spolupracuje Obrana národa – Jitřenka s členy odbojové organizace – Petiční výbor „věrni zůstaneme“ ( PVVZ ) a Politickým ústředím ( PÚ ). Na základě osobních vazeb dochází ke spolupráci například s odbojovými organizacemi železničářů a s ilegálním vedením komunistické strany královéhradeckého kraje.
V září 1941 ÚVOD společně s II. - Zikovým ilegálním ústředním vedením KSČ vytváří Ústřední národní revoluční výbor (ÚNRV) jako společný orgán komunistického a nekomunistického odboje.

Spolupráce výše uvedených odbojových organizací se úspěšně rozvíjela.

Národní odboj – Jitřenka je vojenskou složkou ÚVODu v královéhradeckém kraji, jejímž vrcholným představitelem se po zatčení mjr. Josefa Matohlíny - v noci ze 6. na 7. května 1941, stává  št. kpt. Albín Sládek  - velící důstojník Obrany národa pro severovýchodní Čechy. 

Št.kpt. Albín Sládek spolu s dalšími členy organizace Národní odboj - Jitřenka, v rámci boje proti okupantům spolupracuje minimálně s odbojovou skupinou por. Františka Munzara, komunikuje s vedením ilegální KSČ královéhradeckého kraje, jehož jednou z čelných osobností je školitel krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje – Bohumil Říčař, který je ze své dřívější činnosti splat i s daslšími členy odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, s nímiž spolupracuje již od roku 1939. 

Bohumil Říčař je levicově smýšlející železničář - vlakvedoucí, který se zapojuje do činnosti odbojové organizace, která vznikla na královéhradeckém nádraží. Má i napojení na některé představitele Obrany národa v Hradci Králové. Je doloženo, že minimálně od začátku roku 1942 spolupracuje i s na čelního představitele ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje Josefa Formánka, s nímž se velmi sblížil jak názorově tak i lidsky a stal se jeho blízkým spolupracovníkem a v polovině roku 1942 i členem ilegální  KSČ

Spolupráce odboje vedeného št. kpt. Albínem Sládkem s komunisty vedeným odbojem v severovýchodních Čechách je spoluprací, která vzniká na základě shody na vymezení a plnění prinárního cíle, kterým je pro obě odbojové organizace boj proti nacistickým okupantům.
V období, kdy dojde k vyvrcholení boje proti nacistickým okupantům, které št.kpt. Albín Sládek časově vymezuje pojmem - " ... ještě před očekávaným převratem v protektorátu, ...", vyvstanou před členy Národního odboje další úkoly, na jejichž plnění musí být připraveni, úkoly, které se váží k plnění sekundárního cíle odbojové organizace Národní odboj, kterým je převzetí moci na území působnosti jednotlivých skupin této organizace a obsazení úřadů čímž by zabránili komunistům, aby se dostali k moci.

Z obžalovacího spisu 13 J 167/44, z 25. června 1944, proti Václavu Kašparovi, Waltru Tešařovi, Oldřichu Žákovi, Josefu Lebedovi a Bohuslavu Kašparovi, je zřejmé, že sekundárním cílem št. kpt. Albínem sládkem vedené odbojové organizace je zabránění komunistům v převzetí moci po porážce okupantů:

" ... V létě 1942 vyhledal oblovaný Lebeda do té doby jemu neznámého ševce Šrůtka z Dobrušky. Šrůtek informoval Lebedu o existenci organizace, která se zabývá přípravami převratu a zeptal se ho, zda by byl ochoten spolupracovat. Lebeda souhlasil. Na to mu Šrůtek vysvětlil, že vedoucím této organizace je bývalý důstojník, který vystupuje pod jménem, "Strýček", a ten že ho vyhledá a do všeho zasvětí. Se Šrůtkem se setkal Lebeda později ještě několikrát. Při jejich politických rozhovorech se se Šrůtek přikláněl tu na stranu národního odboje, tu na stranu komunistického odboje. Asi čtyři týdny po prvním rozhovoru mezi Šrůtkem a Lebedou se u Lebedy objevil Sládek, který také před obžalovanými Tesařem, Žákem a Lebedou používal krycí jméno "Strejček". Vysvětlil posledně jmenovanému, že ještě před očekávaným převratem v protektorátu bude za účelem převzetí moci a obsazení úřadů vytvořena organizace, která má zabránit tomu, aby se k moci dostali komunisté. Obžalovaný Lebeda přislíbil Sládkovi svoji pomoc ..."

( Zdroj: Tomáš Kašpar, Výkřik ze zapomění, str 134 )

 

Bohumil Říčař se při pobytu u manželů Špreňarových a Wiesnerových v Náchodě seznamuje s Josefem Formánkam - krajským tajemníkem ilegální KSČ královéhradeckého kraje, Josefou Fajmonovou - školitelkou II. a III. ústředního vedení ilegální KSČ, za jejíž přítomnosti je Josefem Formánkem přijat, pravděpodobně někdy ke konci první poloviny roku 1942, za člena ilegální KSČ. Dále se zde setkáva také se školitelem III. ústředního vedení ilegální KSČ - Vladimírem Farským - Karlem, elitním konfidentem komisaře Jantura z pražské řídící úřadovny gestapa.

V této souvislosti je třeba uvést i to, že npor. Pšorn - člen odbojové skupiny por. Františka Munzara, který se u něj v jeho bytě v Praze - Košířích určitou dobu ukrýval, po válce uvedl, že se u něj v bytě uskutečnilo setkání por. Františka Munzara s komunistou Bohumilem Říčařem, blízkým spolupracovníkem Josefa Formánka - vedoucího tajemníka KSČ královéhradeckého kraje  ( Tomáš Kašpar; Výkřik ze zapomnění; str. 122 ). 

V této souvislosti je třeba uvést i to, že pan št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar byl ve spojení jak s por, Františkem Munzarem, tak i s Bohumilem Říčařem a že je i možné, že por. František Munzar mohl mít povědomí o Bohumilu Říčařovi ze svého působení v Hradci Králové.

 

►   Od jara roku 1942 rozpracovávají tyto organizace možnosti rozšíření diverzních akcí na objekty, které zajišťují:1.    Silovou energii pro závody, které jsou začleněny do vojenské výroby.  

1. Silovou energii pro závody, které jsou začleněny do vojenské výroby.  

Cílem má být ničení transformátorů, které zajišťovaly přívod elektrické energie do pro říši význačných průmyslových podniků. 

V medailonku Josefa Formánka – Vy padlí … Vám budiž věčná čest a sláva!; str.53 – je uvedeno, že byla vyzkoušena možnost ničení transformátorů.

2. Na objekty, které slouží pro přenos informací – telegrafní a telefonní vedení.

3. Na prvky silniční a železniční dopravy a infrastruktury. 

Na jaře nebo ke konci jara 1942 má Bohumil Říčař k dispozici návod na výrobu zápalných náloží, který se do protektorátu dostal z Londýna.

V té době se B. Říčař díky manželům Wiesnerovým napojuje na železničáře Josefa Vaverku ze Zbečníku u Náchoda (od března 1942 se B. Říčař ukrývá i u manželů Wiesnerových v Náchodě, kteří mají napojení na manžele Winklerovi a otce paní Winklerové – Petra Slezáka, kteří byli mimo jiné ve spojení s Josefem Vaverkou)

Zápalné nálože, které B. Říčař s J. Vaverkou a později i se železničářem F. Bílkem z Bělovsi vyráběli, umisťoval jak J. Vaverka, tak F. Bílek do vagónů nákladních vlaků, díky čemuž došlo k zahoření několika vozů s vojenským materiálem, senem a lnem.

Josef Vaverka byl gestapem usvědčen ze sabotáže, kterou spáchal 5.6.1942 na jednom z vagónů muničního nákladního vlaku  na nádraží v Polici nad Metují 

(zdroj - Aby se nezapomnělo; medailpnky Františka Bílka - str. 19-23 a Josefa Vaverky - str. 303-306)

 

►   Dochází k nárůstu počtů výtisků letáků, Rudého práva a Přítomnosti:

Ilegální tiskárna královéhradeckého vedení KSČ byla umístěna od září 1942 do března 1943 u Wiesnerů, kteří bydleli ve Starém Městě. Tiskoviny z této tiskárny byly kolportovány ( rozšiřovány, roznášeny ... ) do celého královéhradeckého kraje, kolikrát až na pardubicko. 

Při zásahu hradeckého gestapa u Wiesnerových padlo veškeré vybavení ilegální tiskárny do rukou gestapa. 

(zdroj -  Jiří Jožák - Památná místa protifašistického boje Východočeského kraje; Praha 1980; str. 85 až 87 )

► Obrana národa - Jitřenka není ve spojení jen s odbojem ilegální KSČ královéhradeckého kraje. 

Pan Bohuslav Kašpar z Dobrušky, který mimo jiné obstarává součástky, které jsou potřebné k sestrojení nebo opravě vysílačky, spolupracuje od začátku okupace s por. Františkem Munzarem a npor. Pšronem. Npor Pšron se št. rtm. Bohuslavem Kašparem létal jako pozorovatel. Por. Munzar a npor. Pšron jsou po přesunu por. Munzara z Hradce Králové do Prahy členy odbojové skupiny Obrany národa v Praze. 

Tato vazba zase nevznikla náhodně, oba se znali již před obsazením republiky nacisty. ( Více se dozvíte v knize Tomáše Kašpara - Výkřik ze zapomnění )

Odbojová skupina por. Františka Munzara má možnost předávat zprávy do relací vysílačky s krycím jménem Vančura, dále má jeho skupina napojení na doc, Krajinu a vedení ÚVODu. 

► Jsou učiněny kroky, které mají vést k zajištění spojení se zahraničím, prostřednictvím vlastní vysílačky. 

Spojení se zahraničím zajišťují v jednotlivých obdobích vysílačky, které nebyly ve vlastnictví Odbojové organizace Obrana národa - Jitřenka, ale na které měla tato organizace napojení. 

Prostřednictvím mjr. Petery měla královéhradecká Obrana národa mimo jiné i napojení na skupinu - Tři králové - pplk. Josef Balabán, pplk. Josef Mašín, št. kpt. Václav Morávek, kteří předávali zprávy prostřednictvím vysílačky  Sparta I a po sléze Sparta II. 

Prostřednictvím št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara mají představitelé odbojové organizace Obrana národa - Jitřenka, až do začátku února 1943, napojení na vysílačku Vančura, ke které měli přístup členové odbojové skupiny Obrany národa v Praze, kterou vedl por. František Munzar.

O snaze čelných představitelů organizace Obrana národa - Jitřenka, získat vysílačku, která zintenzivňuje koncem 1942 a začátkem roku 1943, vypovídá podkapitola "Vysílačka", ktrou naleznete ve spodní části této stránky.

 

 

V LÉTĚ ROKU 1942 DOŠLO KE ZMĚNĚ OSOBY, KTERÁ ZAJIŠŤOVALA SPOJENÍ MEZI ILEGÁLNÍ ORGANIZACÍ KSČ KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE A ILEGÁLNÍM III. ÚSTŘEDNÍM VEDENÍM KSČ, JEHOŽ VRCHOLNÝM PŘEDSTAVITELEM JE JOSEF MOLÁK.

Do léta roku 1942 je školitelkou ilegálního II. a III. Ústředního vedení pro královéhradecký kraj paní Josefa Fajmonová. 

V létě roku 1942 začíná místo paní Josefy Fajmonové jezdit na Náchodsko k Wiesnerovým, za Josefem Formámkem a Bohumilem Říčařem, do Plotiště nad Labem ( dnes součást Hradce Králové ), za Josefem Dubcem – švagrem Bohumila Říčaře, kterému Josef Formánek na konci roku 1942 předal vedení ilegální organizace KSČ okresu Hradec Králové a do Dvora Králové nad Labem, školitel III. Ústředního vedení KSČ – Vladimír Farský – Karel.

Vladimír Farský – Karel je koncem léta nebo začátkem podzimu roku 1942 zatčen pražským gestapem, podepisuje akt spolupráce s gestapem a velmi brzy se z něj stává elitní placený konfident komisaře Heinze Janruta – vedoucího protikomunistického odboru pražské řídící úřadovny gestapa.

 

Co předcházelo 22. únoru 1943

V roce 1939 se v odbojové skupině Emanuela Truhláře, která zprostředkovávala přechody českých vojáků do Polska, setkává Emilie Valentová s Jaroslavem Hankou.

Jaroslav Hanka se posléze stává konfidentem gestapa. Vše nasvědčuje tomu, že jedním z jeho úkolů, kterými byl pověřován úředníky N referátu pražské řídící úřadovny gestapa a na jejichž přípravě se velmi pravděpodobně podílel i gestapák Klaus Winkler - úředník referátu II MB - exekutiva, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha, je využití Emilie Valentové jako informátora (A personen)

Emilie Valentová se tak dostává pod neustálý dohled gestapa.

Operativa gestapa kromě neustálého sledování Emilie Valentové zařizuje i odposlech jejího telefonu a odposlechy telefonů jejich zjištěných přátel a kamarádů.

Kromě konfidenta Hanky navazuje kontakt s Emilií Valentovou, v rámci programu využití infotmátorů (A-personen - Auskunftspersonen) N referátem Řídící úřadovny gestapa Praha, konfident Zitta a Zahradnický.

 

V knize Zločinná role gesapa - Oldřich Sládek, se dočteme:

" Informátoři - A-personen (Auskunftspersonen ), později I-personen. Jednak šlo o příležitostné informátory, kteří dodávali zprávy gestapu, nebo i skutečné pracovníky odboje, kteří se nešťastnou shodou okolností napojili na konfidenty a tím nechtěně poskytovali zprávy pro potřebu gestapa. Ti poslední neměli přirozeně ani tušení, dojaké pasti upadli a k čemu jejich zprávy slouží." 

Zločinná role gesapa - Oldřich Sládek, str 198 )

 

Je to právě Zitta, kdo se od Valentové dozvídá informace o por. Františku Munzarovi, který je poté i konfidentem Zittou sledován.  

To je začátek rozpracovávání odbojové organizace por. Františka Munzara N referátem pražské řídící úřadovny gestapa na kterém spolupracuje s úředníky referátu II MB - exekutiva, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha - konkrétně s komisařem Klausem Winklerem.

Více se o Operativě gastapa a formách a metodách její práce dozvíte na stránce - operativa gestapa.

 

N referátem gestapa jsou použiti proti skupině vedené por. Františkem Munzarem tito konfidenti, kteří jako informátora nebo jednoho z informátorů využívají Emilii Valentovou:

  1. Hanka Jaroslav konfident  gestapa
  2. Seibert Bohumil konfident  gestapa
      po válce pracuje pro StB
  3. Schilf Jan konfident  gestapa
  4. Veselý Josef konfident  gestapa
      po válce funkcionář KSČ
  5. Zahradnický Vratislav konfident  gestapa
  6. Zitta Antonín konfident  gestapa

 

Je velmi pravděpodobné, že tito konfidenti byli použiti i pro rozkrytí kontaktů por. Františka Munzara na Dobruššku.

Jednoznačně výše uvedené skutečnosti souzní se závěry uvenewdými například v publikaci Zločinná role gestapa, kterou napsal historik Oldřich Sládek, který i na pisemnostech vzniklých jak z činnosti RSHA, tak i například řídící úřadovny gestapa v Praze dokládá, že v období, v němž se odehrávaly mnou popisované děje jsou veškeré případy gestapem důkladně rozpracovávány.

 

V knize - Výkřik ze zapomnění, pan Tomáš Kašpar uvádí:

„ V roce 1943 postihla Jitřenku další vlna zatýkání na základě udání konfidenta Farského. Při vyhodnocování dokumentu 38-352/74 nebyla známa skutečnost propojení vojenskývh skupin npor. Sládka a por. Františka Munzara a proto nebyla v četných článcích a historických publikacích použita. ..."  [39]
[39]  Údaje čerpány z dokumentu č,j, 38-352/1974, odbojová skupina Jitřenka, zpracovaného MNO

( Tomáš Kašpar - Výkřik ze zapomnění, str.97 )

 

Od 10. února 1943 do 13. února 1943 je por. František Munzar na návštěvě u Kašparů v Dobrušce. Po návratu do Prahy, 13. března večer, je zatčen gestapem. 

František Munzar je představitel odbojovéskupiny Obrany národa v Praze. Pan Tomáš Kašpar v knize -  Výkřik ze zapomnění, dokládá, že odbojová organizace por. Františka Munzara a organizace št. kpt. Albína Sládka spolu spolupracovaly a že spojovacém článkem mezi nimi byl pan št. kpt. letectva Bohuslav Kašpar. 

Na rozkrytí odbojové skupiny por. Františka Munzara pracuje i Klaus Winkler - úředník referátu II MB - exekutiva, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha, stejný Winkler, který v únoru 1943 přijel na hradecké gestapo a vedl první etepu likvidace odboje v severovýchodních Čechách - akci zaměřenou na rozbití odbojové organizace Obrana národa - Jitřenka.

 

V článku - Tajnosti hradeckého gestapa ( VI. pokračování - příloha Svobodného slova, r.v. 1947 ) je uvedeno:  

„ V únoru 1943 přijel na hradecké gestapo z pražského ústředí gestapa komisař Winkler [2]. Odešel k Schäfrovi [3] a prohlásil, že má rozkaz od komis. Fuchse [1] zneškodnit v hradeckém okrese ilegální organizaci, kterou vede nadporučík Sládek a bývalý železničář Říčař.“

[1] Adolf Fuchs : 

Vedoucí referátu IV 1B - Adolf Fuchs- vedoucí referátu IV 1B - pátrání a boj s nepřítelem, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha. 

Adolf Fuchs nebyl za své zločiny nikdy souzen, v poklidiu se dožil vysokého věku v bývalé NSR )

[2] Klaus Winkler :

Úředník referátu II MB - exekutiva, pravicové hnutí odporu - Řídící úřadovna gestapa Praha 

( "hezounek" se sadistickými sklony )

[3] Fritz Schäffer : 

Vedoucí referátu IV-2 - pátrání a boj s nepřítelem - obrana a boj proti sabotážím, ilegálnímu držení zbraní - Venkovská služebna gestapa Hradec Králové

 

V této souvislosti je třeba dolpnit, že o působení Řídící úřadovny gestapa Prha proti skupině por. Františka Munzara je průběžně informován K.H. Frank prostřednictvým šéfa řídící úřadovny gestapa Praha - právníka Ernsta Gerkeho, který pověřuje vedením operace proti nekomunistickému odboji komisaře Fuchse. 

O vejkém zájmu o danou věc ze strany K.H. Franka svedčí i jeho osobní účast u výslechu por. Františka Munzara, dále je K.H. Frank informován Gerkem například o zarčení št.rtm. letechva Bohuslava Kašpara...

Gestapo je přísně centralisticky řízená organizace. V zájmu Gerskeho je získat další body u Franka, o to samé j jde i Fuchsovi, Janturovi i dalším. Zde je motiv. který je při jejich všeobecně povědomé řevnivosti mohl spojit ke spolupráci a předávání si určitých informací. 

Z průběhu likvidace nekomunistického a komunistického odboje se dá také usoudit, že kompetence jednotlivých referátů řídící úřadovny gestapa Praha byly v rámci možností ctěny.

 

► První etapa

Likvidace nekomunistického odboje v severovýchodních Čechách začala 22. února 1943.

Uveřejněné skutečnosti, které jsem převzal z článku - Tajnosti hradeckého gestapa, poukazují na skutečnost, že celou akci v rámci první etapy má ve svém referátu Řídící úřadovna gestapa Praha, referát IV. 1b v součinnosti s odborem II MB. 

Řídící úřadovna gestapa Praha vyslala do Hradce Králové  Sonderkommando - zvláštní oddíl, který je složen ze specialistů příslušných referátů řídící úřadovny gestapa v Praze, jichž se daná akce týká, které vedl úředník referátu II. MB Řídící úřadovny gestapa Praha komisař Klaus Winkler. Příslušníci  Sonderkommanda se přímo podílí na zatýkání podezřelých osob a na jejich výsleších a jsou nadřízeni příslušníkům Fahndungskommanda (zatýkacího komanda) dané venkovské služebny gestapa, v tomto případě služebny v Hradci Králové. S příslušníky Sonderkommanda, které vede Fritz Schäffer- vedoucí referátu IV-2 - pátrání a boj s nepřítelem - obrana a boj proti sabotážím, ilegálnímu držení zbraní - Venkovské služebny gestapa Hradec Králové úzce spolupracují všichni pracovníci venkovské služebny gestapa v Hradci Králové.

 

Ze sledu událostí, které odstartovalo zatýkání gestapa 22. února 1943, je zřejmé, že gestapáci z pražské řídící úřadovny gestapa měli dosti značnou sumu vědomostí o odboji v severovýchodních Čechách. Sumu těchto informací nemohli gestapáci získat jen z výslechů členů Munzarovy odbojové skupiny v Praze a nebo z jejich sledování, je možné, že tyto informace byly doplněny o infornace například od konfidenta Vladimíra Farského - Karla. Je jisté, že tyto informace byly doplněny i o poznatky získané gestapem díky rutinní kriminalistické práci.

 
 

Dne 22. února 1943 mají pražtí gestapáci dostatek informací, aby mohl začít s plošnou a velmi rychlou likvidací příslušníků odbojových skupin, nejprve nekomunistického odboje a po jejich likvidaci komunistického odboje v severovýchodních Čechách.

 
Níže uvedené schema ukazuje přímé napojení konfidenta na jednotlivé představitele odboje ilegální KSČ královéhradeckého kraje a propojení části odbojových skupin s těmito představiteli
 

Št. kpt. Albín Sládek byl v osobním kontaktu s vedoucími odbojových skupin nejen na Náchodsku, ale i na Dobrušsku, Opočensku, Rychnovsku, Královéhradecku. Je doloženo, že byl i v kontaktu s představiteli vedení ilegální KSČ v královéhradeckém kraji.

Při cestách št. kpt. Albína Sládka, za vedoucími jednotlivách odbojových skupin, často doprovázel št. kpt. Albína Sládka jeho velmi blízký splupracovník, pan Václav Kašpar. Svědectví o tom podává jak PhDr. Václav Sádlo v publikaci "Aby se nezapomělo", tak například i pan Antonín Ehl - jeho dopis naleznete v kapitole - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945, podkapitola - JUDr. Josef Juza.

Ze schematu je zřejmé, že hájovna ve Velkých Petrovicích nepatřila do sítě komunistického odboje, ale jeden z funkcionářú ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje - Bohumil Říčař ji a pohostinství manželů Kašparových, při svývh cestávh na týnišťsko, využíval.

Je možné, že v únoru 1943, kdy byl pan Bohumil Říčař v hájovně u manželů Kašparových, informoval konfident Farský svého řídícího pracovníka o tom, že pan Říčař pobývá někde na Týnišťsku.

● Z výpovědi paní Jiřiny Malcové – rozené Kašparové, přímé účastnice dění v petrovické hájovně víme, že pan Bohumil Říčař nedlouho před zatýkáním v hájovně, které proběhlo 23.2.1943, z hájovny odešel.

● Výpověď paní Jiřiny Malcové  – rozené Kašparové potvrzuje v publikaci "Živého mne nedostanou" i Jan Brunclík.

● Z Brunclíkem zpracovaného dění v publikaci - "Živého mne nedostanou" se dá usuzovat, že pan Bohumil Říčař mohl odejíz z hájovny den před vpádem gestapa - 22. února 1943.

 

Pan Václav Kašpar se št. kpt. Albínem Sládkem dojížděli za panem Oldřichem Žákem do Náchoda. O úzké spolupráci mezi panem Oldřichem Žákem a panem Václavem Kašparem svědčí i citace, která je uvedena v knize Václava Sádla - Aby se nezapomnělo ...; první vydání; str. 340. Zde pan Václav Sádlo cituje z publikace - Vladimíra Lesáka - Lidé kolem bavlny, Hradec 1966, str. 186-187.

 
" Když gestapo v únoru 1943 dopadlo nejbližší spolupracovníky Albína Sládka, našlo u jednoho z nich, hajného Václava Kašpara, telegram [1] s textem: "Přejeď, Olda". Poté z něj vytlouklo, že se jedná o Oldřicha Žáka  z Náchoda, a 24. února přijelo do Náchoda zatknout nejen jeho, ale i ostatní členy jejich skupiny. ..."

[1]  Telegram je dnes již nepoužívaný druh poštovní zásilky, proto se po kliknutí na tento odkaz o telegranu a jeho podání dozvíte víc.

 

Na str. 167, knihy Václava Sádla - "Aby se nezapomnělo ...", se dočteme:

 
" Dlouholetý zaměstnanec Mautnetových textilních závodů komunista František Ducháček[2] ve svých obsáhlých pamnětech nazývá tuto skupinu národně-socialistickou, kde úřednická část výboru ( Waltr Tesař, Oldřich Žák ) byla pro měšťáckou republiku typu tatíček Masaryk. Dělnická část vedená zedníkem Lebedou byla proti kapitalistickému pořádku. Postoj Josefa Lebedy zaujal představitele náchodských komunistů a pověřili Josefa Winklera, aby předal Františku Ducháčkovi příkaz, na jehož základě měl zjistit, kdo všechno jde za zedníkem Lebedou. ..."

[2] "Oldřich Žák byl členem nekomunistické odbojové skupiny zaměstnanců Mautnerových textilních závodů, kde pracoval jako tkalcovský sálový mistr. Jeho podřízený, komunistický funkcionář František Ducháček ..."

( [2] - Váslav Sádlo - Aby se nezapomnělo ...; první vydání; str. 340)

Opravdu pan František Ducháček plnil úkol, který vzešel z půdy stranické organizace v Náchodě, nebo František Ducháček plnil úkol, který mu prostřednictvím konfideta Farského  přes vedení ilegální KSČ v Náchodě, zadal komisař Heinz Jantur - vedoucí protikomunistického odboru Řídící úřadovny gestapa v Praze? 

První etapa - likvidace nekomunistického odboje v severovýchodních Čechách je gestapem ukončena 2. března 1943. V této souvislosti je odeslán tohoto dne z Řídící služebny gestapa Praha K.H. Frankovi následující telegram:

"Věc: odboj v okrese Hradec Králové.

Při pátracím procesu proti Emilii Valentové a zatčenému bývalému československému poručíkovi Františku Munzarovi bylo v jednom okrese Hradce Králové možné proniknout do odbojové skupiny, která úzce spolupracuje s ilegální KSČ. Vedoucí této skupiny byl ten, který od února 1940 žil v ilegalitě, bývalý nadporučík A. Sládek, narozen 1.3.1889 v Hořeckém Dvoře. bez stálého bydliště, krycí jméno Mrkvička, Sokol, Kupka, Waldstein. Vedoucí osobnost komunistické strany ve stejné oblasti je bývalý železniční zaměstnanec Bohumil Říčař, narozený 1. 10. 1896 ..."

( Tomáš Kašpar, Výkřik zr zapomnění, str. 133 )

 

► Druhá etapa

Likvidace komunistického odboje v severovýchodních  Čechách začala ve druhé polovině března 1943. Na této likvidaci odboje se výrazně podílí komisař Hainz Jantur - vedoucí referátu II A - exekutiva, komunismus, marxismus, levicová hnutí odporu, navrátilci z SSSR a Španělska - Řídící úřadovna gestapa Praha, který  přímo řídí i činnost konfidenta Farského.

 

Poznámka:

Většina prací historiků, které jsem prostudoval je zatížena jejich značnou neznalostí problematiky spojené s gestapem, s metodikou práce gestapa v jednotlivých obdobích, a nařízení, která vycházela například s RSHA v Berlíně od Reinharda Heydricha ... 

I přes to, že je v dostupné literatuře velmi dobře zpracován příběh konfidenta Fialy, kde je mimo jiné velmi dobře ukázána i metodika práce gestapa při využití konfidenta k rozkrytí odbojové organizace v níž působí a při rozkrývání odbojových skupin, které s touto organizací spolupracují, kde je ukázáno, jak jsou konfidentem získané informace využívány při výslechu zatčených a jak je konfident úkolován s cílem doplnit zdánlivě bezvýznamné informace, které gestapo vytlouklo ze zatčeného ...

 

V souvislosti s výše uvedeným se pak v publikaci zpracované historikem můžete dočíst následující:

" K vyzrazení náchodské skupiny došlo mimo její řady. Dne 28. března 1943 byli zatčeni Jan a Alba Špreňarovi, Bohumil Říčař a Růžena Wiesnerová. Ostatní byli zatýkáni postupně, zřejmně v souvislosti s tím, jak je na gestapu prozrazovali ti, kteří nevydrželi nelidské útrapy spojené s výslechy. ..."
(Váslav Sádlo - Aby se nezapomnělo ...; první vydání; str. 22)
 
 
Co na tom, že je tato odbojová organizace a na ní napojené skupiny, v době zatčení Jana a Alby Špreňarových, Bohumila Říčaře a Růženy Wiesnerové již víc jak půl roku rozpracovávaná konfidentem Vladimírem Farským - Karlem,  elitním konfidentem Komisaře Jantura, šéfa protikomunistického referátu Řídící úřadovny gestapa Praha. 

Je si tento historik vědom toho, že komisař Jantur a jeho podřízení, mohli mít ze zpráv konfidenta o odbojové organizaci, o jejichž členech píše a o odbojových skupinách, které s ní spolupracovaly, daleko více informací, než se jemu podařilo shromáždit.

Historik by měl být schopen hodnotit informace objektivně. Bez znalostí práce gestapa, postupů, které gestapo používalo atd., nemůže být hodnocení nikdy objektivní! 

Skutečnost, že předáním  Jana a Alby Špreňarových, Bohumila Říčaře a Růženy Wiesnerové, činnost konfidenta Farského na Královéhradecku, Náchodsku a Královédvorsku nekončí potvrzují například autoři publikace - Vy padlí ... Vám budiž věčná čest a sláva!, v medailonku Josefa Pilaře na str. 145.  

 
V textu výše, v textech publikovaných na těchto stránkách které nejsou přímo určeny publikacím a stránkách, které jsou přímo věnovyné těmto publikacím - Juza, Dražan - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945; Brunclík, Pospíšilová, Vašek - Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva!; Sádlo - Aby se nezapomnělo ...; poukazuji jednak na spoustu neuvěřitelných tvrzení, dále pak na nesourodost těchto publikací, na neschopnost autorů vidět určité děje v souvislostech a v těchto souvislostech je ukázat i čtenáři ...
 
Pan Tomáš Kašpar v publikaci Výkřik ze zapomnění na str. 77 - 78, uvádí:
 
" Po roce 1948 se členové druhého odboje ( pokud se vrátili z nacistických kriminálů ) stávali obětmi nejrůznějších postihů. Režim se snažil demokratické protinacistické hnutí a jeho účastníky vymazat z dějin paměti a v 60. letech se archivy nestačily ani pootevřít. Pro dějiny druhého odboje je to velká škoda, neboť zde ještě byli přímí účastníci.
Ti co přežili nacistické kriminály, byli často již v roce 1948 pronásledováni a skončili v komunistických věznicích. Režim se snažil o jejich izolaci mnoha způsoby - od existenčních persekucí až po brutální estébácké razie. Ti co bili propuštěni z kriminálů v 60. letech, měli ve svých soudních spisech ďábelský paragraf, pár zbývajících roků života a unavenou stárnoucí paměť. Již po únorovém převratu 1948 upadla jména mnohých v zapomnění z ideologických důvodů a ani krátké období úsilí histiriografie 60. let nepřineslo mnoho pozitivního. A bohužel, ani společenské změny po roce 1989 nevnesly do tohoto bádání mnoho nového. aktéři odbojové činnosti již nažijí a zájem o oblast dějin odboje byl velmi malý. Dodnes zůstává mnoho bílých míst ve výkladu histirie odbojových organizací, a to i v královéhradeckém kraji."
 
S těmito slovy pana Tomáše Kašpara plně souzním!
 
Má poznámka:
Nejen členové druhého odboje, ale i jejich blízcí byli po roce 1948 také těmito obětmi. Pan Tomáš Kašpar byl přijat na letecké učiliště, po změnách které následovaly po roce 1948 nebyl na tomto učilišti osobou žádoucí, naštěstí pro něj byli v řadách učitelů letci, kteří znali jeho tatínka, kteří si ho vážili, opravdoví přátelé, kteří včas udělali vše pro to, že odešel z učiliště ze "zdravotních" důvodů. 
 
 

Vysílačka:

Sestrojení vysílačky s dostatečným výkonem byl v roce 1942, potažmo na začátku roku 1943, velmi obtížně řešitelný úkol. Značná část součástek, které byly potřebné ke zhotovení vysílačky, která by byla schopna vyslat signál o takové intenzitě, že by byl zachytitelný spojenci, ať na východě, tak na západě, patřila mezi nacisty k přísně evidovanému a střeženému materiálu. 

Získání vysílačky odbojovou skupinou neznamená, že automaticky dojde k navázání spojení.

K navázání spojení je potřeba toho, s kým chci komunikovat, informovat prostřednictvím věrohodného kanálu o nové radiostanici. Této stanici musí být přidělen volací znak, frekvence – hlavní a minimálně jedna záložní, na kterých bude daná vysílačka vysílat a dále čas relace nebo relací …

 

●  V roce 1939 dostává pan Miloš Macháček ( Opočenské noviny; str. 5 ) - Obrana národa - člen skupiny, která se vytvořila kolem pana Jana Sedláčka - velitele roty „Oldřich", mobilizační okrsek Opočno, která je začleněna do praporu, kterému velí plk. Bohdan Hartman z Dobrušky, za úkol obstarat vysílačku.

Plk. Bohdan Hartman spolupracuje mimo jiné i se št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem a prap. Emilem Dostálem.

Získat součástky na sestavení vysílačky bylo v roce 1939 a na začátku roku 1940 daleko snazší, než v dalším období okupace. V tomto období se projevila i značná snaha o spolupráci mezi nekomunistickým odbojem a organizacemi KSČ, z nichž některé odbojovou činnost prováděly. Část komunistů však zůstala věrna usnesením Kominterny, v nichž byla definována válka spravedlivá a válka nespravedlivá. Pro část komunistů byly události, které se staly před napadením Sovětského svazu spojeny s tezí o nespravedlivé ( buržoazními mocnostmi ) vedené válce.
Složky nekomunistického odboje v době před napadením Sovětského svazu předávají nacisty sledovaný  materiál, nutný pro vedení ilegální činnosti, včetně součástek nutných pro výrobu nebo opravu vysílaček i komunistům. Komunisty zastávajícími teze o nespravedlivé válce  je tento materiál ničen. 

Nepodařilo se mi zjistit žádnou informaci, která by nastínila, do jaké míry se podařilo panu Miloši Macháčkovi tento úkol splnit.

 

●  Št. kpt. Albín Sládek se také snaží vyřešit spojení jím vedené odbojové organizace s vedením odboje v zahraničí. 

Pan Tomáš Kašpar v knize Výkřik ze zapomnění dokládá, že odboj vedený št. kpt. Albínem Sládkem měl spojení přes št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara na odbojovou skupinu por, Františka Munzara, který měl přístup k vysílačce s krycím názvem Vančura. Z této vysílačky byly odesílány i depeše, které byly sestaveny št. kpt. Albínem Sládkem a předány por. Frantičku Munzarovi prostřednictvím št. rtm. letectva Bohuslavem Kašparem.

„… V dotazníku ČSA uvádí Josef Munzar na str, 23, že získané zprávy předával por. František Munzar pro tajnou vysílací stanici „Vančura“. …“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 142 )

Na téže straně knihy Výkřik ze zapomnění je uvedeno:

„Z dokumentů Josefa Munzara, Emilie Valentové a výpovědi gestapáků a jejich konfidentů, datovaných těsně po osvobození, je zřejmé, že jedině František Munzar měl o existenci vysílačky přesné informace. Vysílačka nesla fiktivní jméno po Pavlu Vančurovi; …“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 142 )

 

V lednu 1943 je št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar  zaúkoluván št. kpt, Albínem Sládkem, aby se pokusil obstarat vysílačku. 

Pan Tomáš Kašpar v této souvislosti v knize Výkřik ze zapomnění uvádí:

1. V dokumentu z 15. 6. 1947 – Poláček František – prošetření, pan František Poláček uvádí:

„Naším hlavním úkolem mělo být zřízení vysílací stanice, kterou měl dodati Alois Voltr z Dobrušky.“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 99 )

2. Z obžalovacího spisu št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara - sign. 325-161-4 vyplývá:

„Koncem ledna 1943 sdělil npor. Sládek mému otci, že by měl zájem o vysílačku. Otec zjistil, že u jednoho prodavače rozhlasových přijímačů v Dobrušce lze součástky pro stavbu vysílačky sehnat. Na základě této zprávy se na něj Sládek obrátil s dotazem, zda by dotyčný dokázal ze stávajících součástek  sestavit vysílačku. Když však o to otec prodavače radiopřijímačů žádal, údajně narazil na odmítnutí. …“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 99 )

3. Pan št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar spolupracoval kromě št. kpt. Albína Sládka také s poručíkem Františkem Munzarem, s nímž před odtržením Slovenského štátu sloužil na Slovensku. Poručík František Munzar odchází po rozdělení republiky do Prahy. V této souvislosti pan Tomáš Kašpar uvádí:

„Otec rovněž zprostředkoval předání finanční pomoci pro npor. Sládka, kterou mu poštou zaslal poručík Munzar.“

( Tomáš Kašpar – Výkřik ze zapomnění; str. 99 )

4.   Pan Tomáš Kašpar dále uvádí:

„Z obžalovacího spisu mého otce  -  št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara - sign. 325-161-4 je zřejmé, že otec měl obstarat díly pro vysílačku, jak pro npor. Sládka, tak pro skupinu Františka Munzara ml. z Prahy.

Poválečné výpovědi přímých svědků npor. letectva Pšorna a por. Josefa Munzara  dokládají, že Bohuslav Kašpar předával součástky v Praze.

 Doklad Gdehaime Staatpolizei z roku 1943 dokládá další postupné předání součástek.  Nikde se v těchto dokumentech neobjevuje jméno Alois Voltr, je jen pravděpodobné, že se podílel na obstarání těchto součástek. Je možné, že otec získat součástky i z jiného zdroje.

Konstrukce vysílačky není jednoduchá, nejedná se jen o výměnu poškozených součástek. Myslím, že kolem vysílaček v kraji bylo napsáno mnoho legend.

Skutečností je, že otec mimo dalších obvinění byl odsouzen k trestu smrti  i za obstarání součástek do vysílačky.

Obžalovací spis - sign. 325-161-4 je publikován ve mnou sepsané publikaci Výkřik ze zapomnění na str. 99.“

5.   Pan Tomáš Kašpar v knize Výkřik ze zapomnění ukazuje, že odbojová organizace št.kpt. Albína Sládka teoreticky mohla získat prostřednictvím odbojové organizace vedené por. Františkem Munzarem v Praze volací znak, vysílací frekvence a další potřebné propriety nutné pro spojení s Londýnem.

V žádném známém dokumentu, není žádný náznak, ani sebemenší zmínka o tom, že k této čistě hypotetické situaci došlo!

 

●  V článku Cestami naší svobody, který naleznete na str. 40 – 43 Sborníčku Čapkova muzea, Josef Brandejs svým způsobem reprodukuje text, který naleznete na straně 53 a 60 publikace Antonína Machta: Pankrác – Terezín – Malá pevnost, 1946; Praha.

Profesor Macht byl v Malé pevnosti Terezín spoluvězněm a přítelem pana Václava Kašpara, sdíleli spolu a s dalšími vlastenci celu číslo 5.

Antonín Macht v knize Pankrác – Terezín – Malá pevnost uvádí, že pan Václav Kašpar ukrýval vysílačku.

 

●  Pan Chudý v článku, který je zveřejněn v Opočenských novonách č.7, ročník 2013 str.5  uvádí:

".... Jak bylo řečeno v minulém čísle, v létě a na podzim 1942 přišlo do Záhornice 9 členů druhé sekce „Obrany národa“. Jejich ubytovatelem byl pan Ladislav Baše, ale přítomnost odbojářů nezůstala utajena...."

 

" ... Členové obrany národa včas odešli, zůstal jediný – radista Potůček. Odpovídal za radiostanici a její ukrytí si vyžádalo čas. Z vesnice se dostal díky statečnosti mladých snoubenců Mertových. Potůček odchází po krátké poradě s panem Hájkem do usedlosti č. 13, kde se chystají snoubenci Mertovi k odjezdu na oddavky do Hradce Králové. Do spodní části kufru auta Škoda Rapid pana Nývlta z Opočna uléhá radista ..."

"...Potůčkovu radiostanici jsem po osvobození v roce 1945 vlastnoručně vyhrabal za pokynů pana Hájka, mého strýce. Byla ukryta v jeho kůlně pod vrstvou hlíny a přehozena otepmi dříví, ..."

 

1. Pan Chudý uvádí, že radista se jmenuje Potůček.

Podplukovník Jiří Potůček byl radistou výsadku Silver A. Dne 2. července 1942 byl u Rosic nad Labem ve spánku zastřelen protektorátním četníkem.

Může se jednat o shodu příjmení a nebo o další legendu, která má reálný základ - radista Potůček je reálná osobnost, pan Ladislav Baše byl opravdu 23. 2. 1943 zatčen gestapem, ale na základě zcela jiných informací, než uvádí pan Chudý v textu článku.  

2. Je skutečností, že lidé, kteří ukrývali v ilegalitě žijící odbojáře, je živili ze svých zdrojů, že veškeré náklady spojené s pobytem gestapem hledaného vlastence nebo vlastenců plně nesli na svých bedrech. 

Je skutečností, že to pro tyto vlastence nebylo vůbec lehké a že se měli co ohánět, aby vše potřebné pro v ilegalitě žijící vlastence zajistili.

Je skutečností, že pan Ladislav Baše poskytoval úkryt čelným představitele odboje v severovýchodních Čechách, na jejichž dopadení byly gestapem vypsány značné finanční odměny.

3. Jan Brunclík, jehož pohled na nekomunistický odboj je stále zatížen schizmaty převzatými z obrazu, jakým byl a stále je nekomunistický odboj vykreslován KSČ poplatnými překrucovateli historického dění, v publikaci "Živého mne nedostanou" uvádí, že Albín Sládek velmi dbal na dodržování konspirace a díky tomu tak dlouho nemělo gestapo zdání o činnosti št. kpt. Albína Sládka v severovýchodních Čechách a ani o činnosti odbojových skupin, které byly v jeho podřízenosti. 

To, že se nacistům podařilo zastrašit část obyvatelstva brutalitou, jak po prvním stanném právu, tak i za druhého stanného práva, kdy se plně projevila krutost a nelidskost nacistů, která gradovala ve zvěrstvech, která postihla Lidice a Ležáky, cca tři měsíce před údajným příchodem partyzánů do Záhornice, je také doložitelné.

Skutečnost, že konspirace v síti nekomunistického odboje v severovýchodních Čechách byla na vysoké úrovni potvrdili ve svých výpovědích i královéhradečtí gestapáci, kteří až do 22. února 1943 neměli ponětí o tom, jak silnou základnu odboje v kraji mají!

Já se s určitými poukazy, náznaky i neskrývaným obviňováním vlastenců, kteří byli součástí št. kpt. Albínem Sládkem utvářené sítě odboje, z toho, že v jejich řadách byl zrádce, že konspirace nebyla na úrovni a že díky tomu došlo k rozbití komunistického odboje na královéhradecku, včetně krajského vedení KSČ, setkávám již od začátku sedmdesátých let minulého století. Tento pohled na nekomunistický odboj v severovýchodních Čechách dokládají i písemnosti, které na těchto webových stránkách publikuji.

Legenda, která má základ v reálném dění v Záhornici, které je spjaté s panem Ladislavem Bašem, je na světě. 

 

Takto žije svým životem i legenda, kterou zpracoval Josef Brandejs ve spisku Oběti z petrovické hájovny (1978). V této legendě se  na str. 3, v posledním odstavci zmiňuje o starém hrnci. O 32 let později je z Pověsti o Mirku Říčařovi zřejmé, že není vůbec důležité, kdo a proč se v hájovně u manželů Kašparových scházel a ukrýval, daleko důležitější je to, že "badatelka" a vypravěčka této legendy zjistila barvu tohoto starého hrnce a dokázala lokalizovat, kde ležel nebo možná ještě leží a toto sdělení předává dál. 

 

Pan Tomáš Kašpar mi v reakci na můj komentář k článku z Opočenských novin poslal text, s nímž se plně ztotožňuji a jsem velmi rád za pohled na výše uvedené skutečnosti z jiných úhlů. Na pohled, který ukazuje na význam sdělení, která nám předávají pamětníci, ale i na význam kritiky fakty těchto sdělení.

Jsem velmi rád, že zde tyto řádky mohu zveřejnit a moc panu Tomáši Kašparovi za ně děkuji:

"Skutečných pamětníků II. domácího odboje je již málo. Vážím si každého, kdo přidal pár slov, k naši smutné historii, i když někdy z druhé ruky. Proto si vážím svědectví pana Josefa Chudého, které zaznamenala redakce Opočenských novin. Nebýt jeho svědectví, tak by ani nenásledovala moje reakce k textu článku v novinách.

V knize „Výkřik ze zapomnění“ vycházím z dostupných faktů a mých vzpomínek.

Výpověď paní Anny Bašové str. 113: „… Albína Sládka přivedl v roce 1942 Bohuslav Kašpar. Pak Sládek spával u mne častěji. Spal zde i z 23. na 24. února…“.

Převzato z Opočenských novin:“… Členové skupiny (kromě radisty Potůčka) opouštějí vesnici v noci z 21. na 22. února 1943, ihned po výstraze. V té době se bojuje u Stalingradu…“.

Kolem radiostanice v podhůří Orlických hor bylo vytvořeno mnoho legend. Radista Potůček a jeho radiostanice nemohl být, jak se uvádí v textu Opočenských novin přepraven snoubenci Mertovými v kufru auta pana Nývlta z Opočna do Hradce Králové. V Té době radista Jiří Potůček, který má pomník v Trnové u Pardubic, byl již osm měsíců po smrti.

Na základě Anklageschrift - Berlin 25. Juin 1944 – Obžalovacího listu mého otce, uvádím některá fakta z 10 bodů jeho obžaloby, mimo zajištění předpokládaného úkrytu parašutistů v dobrušské synagoze, byl též obviněn za obstarávání součástek pro vysílačku, jak pro skupinu por. Františka Munzara v Praze, tak pro npor. Sládka v Podorlicku. O existenci radiostanice Sládka nemáme důkazy, jen o snaze jejího získání. O předání součástek pro vysílačku mým otcem přímo v Praze důkazy existují.

Poslední ze „Tří králů“ štábní kapitán Morávek, umírá 21. března 1942 u Prašného mostu, tedy před atentátem na Heydricha. Ctibor Träger z pověření Balabána a Morávka už v prosinci 1939 vyhledal Josefa Kleandra, aby seznámil plk. Petra Nováka, vel. ON v Hradci Králové o spolupráci s pražským odbojovým centrem. Npor. Albín Sládek, spolu s škpt. četnictva Františkem Munzarem, otcem por. Františka Munzara ml. a dalšími osobnostmi domácího odboje jako byl major Matohlína, stál u zrodu Královéhradecké ON. Albín Sládek byl konspirativně nejlépe vybaven, nebyl druhá garnitura, jak se cituje v Opočenských novinách, přečkal nejhorší období Heydrichiády i po atentátu se mu daří unikat a zakládá náchodskou skupinu Valtr Tesař, Oldřich Žák, Josef Lebeda, za pomoci Václava Kašpara. Všichni byli souzeni v Berlíně i s mým otcem Bohuslavem Kašparem dne 25. června 1944 a společně popraveni ve stejný den 15. ledna 1945 ve věznici Görden – Brandenburg a npor. Sládek zastřelen gestapáky 26. února 1943. Výkřik ze zapomnění“ str. 102.

Z článku Opočenských novin cituji tento odstavec“… Navštěvovali i hostinec Na vyhlídce v Opočně, aby zjistili podmínky možné spolupráce a pomoci opočenských četníků při přepadu dobrušských kasáren atd…“ Tento odstavec byl klopotně spíchnut nejméně z třetí ruky, ale v archivech existují stále bílá místa! Proč se nad tím nezamyslet. Telegram adresovaný Pražským gestapem K. H. Frankovi z 2.3. 1943 - Národní archiv, jehož kopii jsem si vyžádal při bádání k osudu mých rodičů je zajímavý tím, že v něm figurují jména: František Munzar, Emilie Valentová (pro kterou měl otec vyrobit falešný průkaz)Bohuslav Kašpar, Šrůtek z Opočna, Říčař, Sládek, celá náchodská skupina, dále se v telegramu píše: Úkolem těchto důvěrných osob, bylo organisovat sběrnou síť pro parašutisty a agenty, kteří byli v souvislosti s anglosaskou ofenzivou očekáváni. Byl tu i citován četník, beze jména, ale s datem narození 2. 3. 1893, podle narození jsem zjistil, že se jednalo o Jaroslava Bohatu z Opočna. Někdo zaslechl něco o četnících, je možné, že to byl Bohata, ale určitě se nejednalo o přepadu dobrušských kasáren a že by se scházeli v hostinci Na vyhlídce?? Strážmistr Bohata byl zatčen za to, že zatajil gestapu hledané osoby. Sign. k dokladu najdete v knize „Výkřik ze zapomnění“ str. 133.

Za opuštění ČSR, tak jako mnoho jiných, jsem byl odsouzen v šedesátých létech k žaláři. Sporadicky jsem mohl navštěvovat mé rodné kraje až po létech devadesátých. Překvapilo mě zjištění, že Ministerstvo obrany vydalo osvědčení 255/46 lidem, kteří ve zdůvodnění své žádosti se odvolali na mého otce, jako na člena odbojové organizace a to jak v době komunistického režimu, tak i v pozdějších obdobích jen s tím rozdílem, že otce oslovovali „soudruh“, asi jeho hodnost z první republiky, jako vojenského pilota neměla takovou váhu pro získání osvědčení 255/46. Později otce oslovili jako pana Bohuslava Kašpara.

Mne MO žádalo, abych doložil, že rodiče byli účastníky domácího odboje a to pro důkaznou nouzi. A tak jsem začal studovat archivy MO, MV, kroniky, literaturu, ve které jsou rodiče zmiňováni. Postupně jak jsem předával důkazy mne MO informovalo, že se daří získávat informace o činnosti mých rodičů. Přesto mne MO žádá, abych další získané materiály předložil s odvoláním na jednací číslo x. Po prověření všech přiložených dokladů dospělo ministerstvo k závěru, že požadované osvědčení rodičům udělí. „Výkřik ze zapomnění“ str. 102."

 

 

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode