V roce 1947 byla odhalena na hájovně ve Velkých Petrovicích pamětní deska Václavu Kašparovi a jeho manželce.

Otec se narodil r. 1908 v Třebechovicích pod  Orebem. Již od roku 1939 pracoval v odboji severovýchodních Čech. Skrýval spolupracovníky odboje, kteří se museli před  nacisty uchýlit do ilegality a na jejichž dopadení byly němci vypsány i velké peněžní odměny. V naší rodině našlo úkryt a porozumění několik z těchto lidí. Nejčastěji se skrýval v hájovně A. Sládek, důstojník československé armády, profesor Zíb a železničář Říčař, všichni z Hradce Králové.

Často k nám chodívaly spojky odboje - Jitřenka Šnajdrová a Inka Slezáková,  obě úřednice z Hradce Králové a major Snítil.

Práce těchto  nadšených  vlastenců  byla zmařena  vpádem  gestapa  do hájovny   dne  23.února 1943.  Po zevrubné,  ale bezvýsledné  prohlídce  hájovny  a okolí  byl zatčen otec  i matka  a též matčin bratr - dvacetiletý Václav Zeman, který v té době v naší rodině žil.
Matka zemřela  v srpnu  ještě téhož  roku  v koncentračním  táboře  Osvětim,  jako  Jitřenka  a Inka.  Otec byl  v listopadu 1944  odsouzen v Berlíně  k trestu smrti  pro velezradu  a popraven 15.1.1945 v Brandenburku. Strýc,  Václav Zeman se stal nezvěstným. Otec byl vyznamenán v roce 1947 Československým válečným křížem in memoriam.

V Týništi n.Orl. dne 12.dubna 1966  

Jiřina Malcová roz. Kašparová

●  Paní Jiřina Malcová - rozená Kašparová, v této vzpomínce napsala vše, co má být řečeno.  

 Kopie originálu vzpomímky paní Jiřiny Malcové - rozené Kašparové

 

►  Ideologové určitého režimu nejen v padesátých, ale i v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a jim poplatní "historici" vnímají nekomunistický odboj, který je nedílnou součástí Druhého odboje, jinak!

V padesátých letech minulého století jsou mnozí příslušníci nekomunistického odboje, kteří přežili nacistické káznice a koncentráky perzekuováni ve jménu lidově demokratického zřízení, které zde po převratu 25. února 1948 nastolila KSČ, jehož jsou tito vlastenci, dle tvrzení vládnoucí garnitury KSČ, velkými nepřáteli.

Tito stateční lidé nejsou nepřáteli demokratického zřízení, proto se nehodlají smířit s diktaturou totalitního typu, kterou do jejich vlasti instaluje KSČ.  Nehodlají se smířit s diktaturou:

  • Proti jedné z jejíchž mutací aktivně bojovali v letech 1939 až 1945. 
  • Která nemá s demokracií a demokratickým zřízením nic společného.
 

Jakým nebezpečím pro demokracii KSČ je, si uvědomují jak představitelé Obrany národa i odbojáři ze št. kpt. Albínem Sládkem budované odbojové organizace Národní odboj, jejíž přeživší členové se po válce sdružili do organizace Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech - "Jitřenka". 

V obžalovacím spisu 13 J 167/44, z 25. června 1944, proti Václavu Kašparovi, Waltru Tešařovi, Oldřichu Žákovi, Josefu Lebedovi a Bohuslavu Kašparovi, je  na str. 6 uvedeno:

Překlad:

"V létě 1942 se obviněný Lebeda setkal s jemu dosud neznámým ševcem Šrůtkem z Dobrušky. Šrůtek informoval Lebedu o existenci organizace, která připravuje převzetí moci po revoluci a zeptal se ho, jestli by byl ochoten spolupracovat. Obviněný Lebeda vyjádřil souhlas. Pak Šrůtek vysvětlil, že hlavou organizace je bývalý důstojník, který ji vede pod krycím jménem Strejček, a že předpokládá, že ho tu s pokyny uvidí. Šrůtek s Lebedou se spolu setkali několikrát. Při jejich politických rozhovorech byl Šrůtek jednou pro národní, jindy zase pro komunistickou orientaci odbojové organizace.

Čtyři týdny po prvním setkání Šrůtka a Lebedy se objevil Sládek, který také před obviněnéým Tesařem, Žákem a Lebedou vystupoval pod přezdívkou Strejček, řekl jim, že ještě před očekávanou revolucí v Protektorátu převezme moc a úřady organizace, kterou vytváří, aby se zabránilo komunistům přijít k moci. ... " 

StB měla po válce přístup nejenom k tomuto spisu.

 

Pan Tomáš Kašpar na str. 162 knihy Výkřik ze zapomnění uvádí:

"81) Archiv pobočky Svazu politickách vězňů v Dobrušce, Božena Čtvrtečková - Tragédie na Dolech 25.3.1943:

"Sládkova dcera šla po válce studovat na dětskou lékařku a jeho syn do důstojnické školy. Po roce 1948 byl npor. Sládek za fašistu, jeho dcera musela odejít ze studií s syn byl vyloučen z vojenské školy.Dcera šla pracovat do továrny a po čase, na doporučení závodu, se znovu na školu dostala, je dětskou lékařskou, syn se už na vojenskou školu nedostal."

Jedná se o svědectví Boženy Čtvrtečkové, kronikářky obce Bystré - Doly, snachy Anny Čtvrtečkové" 

 

●  Na základě studia materiálů, které vznikly z činnosti vojenské kontrarozvědky a státní bezpečnosti proti pplk. Josefu Munzarovi pan Tomáš Kašpar dokládá, že vojenská kontrarozvědka měla pokyny od KSČ likvidovat prvorepublikové důstojníky, mezi které patřil i pplk. Josef Munzar, který byl za svoji činnost v odbojové organizaci Obrana národa a ve skupině por. Františka Munzara, jeho bratra, gestapem zatčen a po uvalení ochranné vazby odsunut do koncentračního tábora Flossenbürg.

Na pplk. Josefa Munzara bylo nasazeno několik komunistických agentů, kteří hlídali každý jeho krok. Desítkami přísně tajných svodek a protokolů, které jsou obsahem čtyř obsáhlých kartonů, se mu snažili dokázat protistátní činnost.

Pplk. Josef Munzar byl státní bezpečností zatčen 23. března 1955. Byl vyslýchán standardním způsobem, jakým StB vyslýchala své oběti. Pod jak psychickým tak i fyzickým nátlakem a pohrůžkami zabitím podepsal pplk. Josef Munzar několik desítek protokolů, na základě nichž byl obžalován a  Nejvyšším soudem Vojenského kolegia odsouzen na 25 let žaláře.

V komunistických lágrech strávil pan pplk. Josef Munzar osm let.

Na základě zákona 119/1990 Sb. byl pan pplk. Josef Munzar plně rehabilitován.

V této souvislosti je nutné poukázat i na skutečnost, že od podzimu 1942 až téměř do jara 1943 rozpracovávají odbojovou skupinu por. Františka Munzara, jejímž členem je i por . Josef Munzar konfidenti - Bohumil Seibert a Josef Veselý.

Po válce pracuje Bohumil Seibert pro StB a Josef Veselý je funkcionářem KSČ.

 

●  Paní PhDr. Růžena Hlušičková, CSc v publikaci - "Josef Kulhánek ( 1897 - 1967 ) Legionář a odbojář", na straně 58 uvádí:

" ... Začátkem 50. let si Kulhánkovi vzali na vychování chlapce. Chlapec byl sirotkem, narodil se v roce 1937 v Polsku a jmenoval se Jan Raich. Vlastní děti Kulhánkovi neměli a chtěli poskytnout domov potřebnému dítěti. Podle některých svědectví chtěli hocha adoptovat, řízení však narazilo na nevůli úřadů, pro něž nebyl Kulhánek dost "spolehlivý člověk a vychovatel". Inu byl přece legionář, příslušník nekomunistického odboje, který v poválečné době, zvláště po roce 1948, vlastně neexistoval a navíc občan národně - socialisticky orientován. Však se také nedočkal žádného ocenění za své hrdinství a oběť, kterou přinesl v boji za naší státní a národní svobodu.

Žádný úřad však nemohl změnit skutečnost, že Jan Raich byl u svých pěstounů až do svého odchodu na vojnu a dodnes na ně vřele vzpomíná. ..."

 

 

►  V sedmdesátých letech minulého století oficiálně hlásané ideologii poplatní "historici", na základě skutečných dějiných událostí, vytvořili spoustu legend. Jednou z nich je spisek - Oběti z petrovické hájenky, který je poplatný ideologii v té době hlásané.

 
 

►  Osmdesátá léta na tom nejsou o moc lépe. 

 
Československý svaz protifašistických bojovníků - ČSPB, jehož nástupnickou organizací, která převzala členskou základnu ČSPB je Český svaz bojovníků za svobodu - ČSBS, vydává tiskovinu s příznačným názvem - "Hlas revoluce". V roce 1984 je v "Hlasu revoluce", v rubrice - "Z galerie statečných", publikován text Jana Brunclíka - Albín Sládek.
Jan Brunclík zde v rozporu s tím, co o pohledu Albína Sládka na komunisty a KSČ dokládají jak pamětníci, tak i protokoly vzniklé z činnosti úředníků Řídící úřadovny gestapa Praha a úředníků Venkovské služebny gestapa Hradec Králové, vykládá historická fakta upravena tak, aby jejich interpretace byla v souladu s jeho subjektivním viděním světa, s jeho politickým názorem, který je patrný i z textů publikace - "Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva!", jejímž je spoluautorem a tak nám předkládá svoji vizi činnosti Albína Sládka v letech 1942 - 1943:
 
"... Pro úzký kontakt s Formánkem a Říčařem může být Sládek, ač nestraník, považován za jakéhosi vojenského poradce krajského vedení strany."

 

No a tak se Brunclík snaží št. kpt. Albína Sládka, ne na základě faktů, ale jen na základě jeho pocitů, které vychází z jeho vidění světa, jež je pokřiveno ideologií, která byla v padesátých, šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století tou jedinou správnou ideologií, prezentovat jako "vojenského poradce krajského vedení ilegální KSČ".

Takto lživě není křiven jen obraz št. kpt, Albína Sládka. 

Já jsem se například po jedné takové ideologické masáži před hájovnou ve Velkých Petrovicích, které jsem se jako dítko školou povinné musel účastnit, abych měl ten správně ideologicky pokřivený pohled na mého dědečka, babičku a prastrýce, nabyl dojmu, že děda byl komunisata. Tak na mne osobně ty nesmysly a lži, které tam byly prezentovány, zapůsobily. Já jsem se měl koho zeptat, ale ty desítky mých spolužáků ne! 

Byla to opravdu poučná doba! 

Tragédií nejen Brunclíka, ale i jiných badatelů a historiků je, že si tento pokřivený pohled na historii a historická fakta v sobě nesou až do současnosti a i přesto, že vědí že lžou, lžou bez mrknutí oka dál i nyní ...

 
 

►  Ale  nejen  "historici"  a  "badatelé", kteří  přijmou  roli  metres  nějaké  ideologie natolik, že se postupem času s touto rolí sžijí natolik, že ji příjmou za svůj svůj osobní postoj, za osobnostní rys,  vytváří  stupidní  legendy plné lží a urážlivých výmyslů. 

● Ruku v ruce s nimi jdou i ti, pro které je jejich ego nadevše. Jedním z nich je JUDr. Josef Juza, který v krátkém časovém sledu vychrlí řadu publikací, které zahrnují období od roku 1914 až po rok 1989. Tvrdí, že je autorem textů v těchto publikacích publikovaných. Jen letmým pohledem do těchto knih zjistíte od koho a z čeho jsou tyto texty převzaty a že se mnohdy nejedná o kvalitní předlohy. 

Tímto způsobem vznikla i publikace:  Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945; JUDr. Josef Juza a Radovan Dražan ; rok vydání 2000. Jedním z vydavatelů a odborných recenzentů je Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu Rychnov nad Kněžnou. V této publikaci se například v Předmluvěna str. 41 dozvíme, že:

"... Mnozí čeští vlastenci byli za svou odbojovou činnost odsouzeni s odůvodněním velezrady apod., přitom mimo jiné například rozšiřovali protiněmecké tiskoviny. V rejstříku je uveden většinou jeden hlavní trestný čin. Rozsudek a odůvodnění soudu byl pro nás závazný. ..."

Z kontextu s dalšími údaji uvedenými v této publikaci je zřejmé, že těmi rozsudky a odůvodněními soudu, které jsou pro autory publikace - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945 a pro vydavatele této publikace, kterým je i Československý svaz bojovníků za svobodu, závazné, jsou rozsudky nacistických soudů. 

Této skutečnosti se šířeji věnuji na stránce - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945; JUDr. Josef Juza a Radovan Dražan

Spisek Oběti z petrovické hájenky, ve kterém je kromě nepravd uveřejněn i falsifikát posledního dopisu pana Václava Kašpara, dopisu, který psal pan Václav Kašpar svým blízkým pár chvil před tím, než byl nacistickými katy zavražděn, je uložen jako písemná práce ( svědectví ) u Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Rychnově nad Kněžnou ( viz. str. 375, Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945 ) a je jediným "pramenem", z něhož autoři -JUDr. Josef Juza a Radovan Dražan vycházeli při popisu událostí, které jsou spjaty s manžely Kašparovými.

 

● Mezi badatele, kteří i v době, kdy již není v platnosti diktát jedné strany, se řídí při pohledu na historii třídním hlediskem, patří například Jan Brunclík, který v roce 2008 vydává publikaci - Živého mne nedostanou! Československý legionář v boji proti nacismu. V réto publikaci nenaleznete ani zmínku o skutečnostech, které zde, na této stránce, v souvislosti s činností št. kpt. Albína Sládka dokládám výše. 

V této publikaci nenaleznete ani zmínku o nenávisti a zášti, kterou vůči št. kpt. Albínu Sládkovi, jeho spolubojovníkům, jejich rodinám, vlastně vůči celému nekomunistickému odboji obecně, komunisté  měli a vlastně ještě mají.

V publikaci Živého mne nedostanou! Československý legionář v boji proti nacismu, v kapitole "Mimo "zákon" " na str. 16 až 26 je na str. 22 publikován tento text:

" V létě 1942 informoval Oldřich Šrůtek Josefa Lebedu o existenci organizace usilující o obnovu Československé republiky. Za krátký čas jej seznámil s A. Sládkem. Ten Lebedu informoval o cílech organizace a po jeho souhlasu ..."

 

V obžalovacím spisu 13 J 167/44, z 25. června 1944, proti Václavu Kašparovi, Waltru Tešařovi, Oldřichu Žákovi, Josefu Lebedovi a Bohuslavu Kašparovi, je  na str. 6 uvedeno:

Překlad:

"V létě 1942 se obviněný Lebeda setkal s jemu dosud neznámým ševcem Šrůtkem z Dobrušky. Šrůtek informoval Lebedu o existenci organizace, která připravuje převzetí moci po revoluci a zeptal se ho, jestli by byl ochoten spolupracovat. Obviněný Lebeda vyjádřil souhlas. Pak Šrůtek vysvětlil, že hlavou organizace je bývalý důstojník, který ji vede pod krycím jménem Strejček, a že předpokládá, že ho tu s pokyny uvidí. Šrůtek s Lebedou se spolu setkali několikrát. Při jejich politických rozhovorech byl Šrůtek jednou pro národní, jindy zase pro komunistickou orientaci odbojové organizace.

Čtyři týdny po prvním setkání Šrůtka a Lebedy se objevil Sládek, který také před obviněnéým Tesařem, Žákem a Lebedou vystupoval pod přezdívkou Strejček, řekl jim, že ještě před očekávanou revolucí v Protektorátu převezme moc a úřady organizace, kterou vytváří, aby se zabránilo komunistům přijít k moci. ... " 

 

Na str. 26 až 29 publikace Živého mne nedostanou! Československý legionář v boji proti nacismu nalezneme kapitolu: "Život rodiny v době ilegality Albína Sládka". V této kapitole se na str. 29  Brunclík  věnuje i období po skončení války - citace ze str. 29:

"... Po skončení 2. světové války žila ( poznámka: paní Anna Sládková, manželka Albína Sládka ) v Hradci Králové, u své dcery, dětské lékařky MUDr. Jarmily Koutné. Dožila se téměř 92 let a zemřela 4.4.1987 v Hradci Králové".

Poválečný život rodin odbojářů, kteří bojovali proti nacismu v jiném, než komunisty uznávaném odboji nebyl tak idilický, jak se nám snaží ve výše uvedeném úryvku Jan Brunclík předestřít. Vypovídá o tom níže publikovaný popis událostí, které v padesátých letech minulého století postihly rodinu št. kpt. Albína Sládka:

"Archiv pobočky Svazu politickách vězňů v Dobrušce, Božena Čtvrtečková - Tragédie na Dolech 25.3.1943:

"Sládkova dcera šla po válce studovat na dětskou lékařku a jeho syn do důstojnické školy. Po roce 1948 byl npor. Sládek prohlášen za fašistu, jeho dcera musela odejít ze studií s syn byl vyloučen z vojenské školy.Dcera šla pracovat do továrny a po čase, na doporučení závodu, se znovu na školu dostala, je dětskou lékařskou, syn se už na vojenskou školu nedostal."

Jedná se o svědectví Boženy Čtvrtečkové, kronikářky obce Bystré - Doly, snachy Anny Čtvrtečkové" 

( Tomáš Kašpar :Výkřik ze zapomnění str. 162 )
 

I pan Tomáš Kašpar a nejenom on, se setkal se „vděkem“ poúnorových vládců. 

Chtěl jít ve stopách svého otce. Úspěšně prošel výběrem do leteckého učiliště, kde se začal připravovat na dráhu vojenského pilota.

Pan Tomáš Kašpar měl štěstí, že na učilišti působili letci, kteří se znali s jeho tatínkem. Když bylo zřejmé, že Tomáš Kašpar učiliště nebude moci dokončit pro to, že jeho otec a maminka bojovali proti nacistům v tom špatném odboji, pomohli mu z učiliště odejít ze zdravotních důvodů …

 

Brunclík a jemu podobní badatelé a historici ( Brandejs, Sádlo, Juza ... ) se nám snaží namluvit, že padesátá, šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století vlastně vůbec nebyla. 

Velmi důkladně za touto iluzí jde právě Brunclík. V publikaci" Živého mne nedostanou! Československý legionář v boji proti nacismu, uvádí na str. 44 a 45 seznam použité literatury. V tomto seznamu nalezneme tři jeho práce z let 2004 až 2006, ale žádnou z doby před rokem 1989, i když v tomto období také publikoval. 

Vysvětlení je ukryto v Brunclíkem sepsaných textech, které vznikly v období před 17. listopadem 1989: 

 

BRUNCLÍK Jan: Štábní kapitán Albín Sládek – Život a boj

   

Hradec Králové; 1982; Nepublikováno - uloženo v Národním archívu.

 

BRUNCLÍK Jan: Major Josef Matohlína: Voják a vlastenec

   

Hradec Králové; 1983; Nepublikováno - uloženo v Národním archívu.

 

BRUNCLÍK Jan: Albín Sládek 

Z galerie statečných; 1984; Hlas revoluce

"Hlas revoluce" je tiskovinou Československého svazu protifašistických bojovníků, jehož je Brunclík nejen členem, ale jak je i z níže uvedeného článku zřejmé, je i horlivým nositelem v tomto svazu hlásaných ideí.

Text článku: Albín Sládek

V tomto článku se nám Brunclík snaží namluvit, že št. kpt. Albín Sládek byl něco jako vojenský poradce Ilegálního krajského vedení KSČ královéhradeckého kraje ...

 

Shrnutí:

„ … Význam ON v rámci domácího odboje byl vědeckou obcí zrevidován po r. 1989, kdy byl znovu obnoven zájem o činnost této významné odbojové skupiny. Komunistická historiografie byla totiž v případě hodnocení zásluh ON pochopitelně velice neobjektivní; je třeba si uvědomit, že tato vojensky hierarchizovaná organizace sice bojovala proti fašistickému režimu, ale současně byla i ve své podstatě vymezená i vůči komunismu. …“

(Tomáš Richter: Činnost Obrany národa ve východních Čechách v době nacistické okupace; Předmluva str.1; Pardubice 2010; magisterská diplomová práce)

Jak dokládám na příkladu Jana Brunclíka, předsedy ZO ČSBS č.2 Hradec Králové, předsedy historicko-dokumentačního odboru a odborného konzultanta OV ČSBS Hradec Králové, ne všichni badatelé a historici po roce 1989 dokázali překročit svůj stín, ne všichni badatelé a historici zrevidovali svůj pohled na Obranu národa po roce 1989!

 

 

Stanovy Českého svazu bojovníků za svobodu ( ČSBS )

Hlava II.

Posláním Svazu je:

3. Usilovat, aby dějiny národního odboje za svobodu byly pravdivě zpracovány a aby byl objektivně hodnocen jejich význam pro současné i budoucí generace.

4. Seznamovat veřejnost, zejména mládež, s historií  a odkazem národního boje za svobodu vydáváním publikací, svazového periodika, přednáškami, besedami a ...

7. Zdůrazňovat jednotu domácího a zahraničního odboje, posilovat vlastenecké uvědomění  národního společenství. Vystupovat proti snahám podrývat základy naší státnosti a proti zkreslujícímu výkladu našich dějin.

( výpis )

 

Od roku 2003 se snažím, aby k materiálu uloženému u OV ČSBS Rychnov nad Kněžnou - J. Brandejs - Oběti z petrovické hájenky ( 1978 ) - ev.č, 83, z něhož čerpali informace autoři publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945, byly přiloženy, pro badatele, ale i čtenáře tohoto spisku, velmi důležité informace, které mají značnou vypovídací schopnost o hodnověrnosti autora tohoto spisku a o údajích v tomto spisku uvedených, aby k tomuto spisku byla ve složce, pod Ev. č.: 83/1, připojena mnou sepsaná Recenze spisku: J. Brandejs, Oběti z petrovické hájenky ( Ev.č.: 83 ), jejíž internetovou podobu jsem uveřejnil na těchto stránkách pod odkazem - Oběti z petrovické hájenky - Josef Brandejs

Vzhledem k tomu, že:

  1. Spisek - Oběti z petrovické hájenky  obsahuje řadu nepravdivých údajů!
  2. Ve spisku - Oběti z petrovické hájenky je publikován Brandejsem cenzurovaný a pozměněný poslední dopis pana Václava Kašpara! 

je velmi důležité, aby každý, kdo se spiskem bude pracovat, měl možnost se seznámit nejen s fabulacemi a podvrhy a neomluvitelnými a zásahy do práv těch, o kterých  J. Brandejse, jak jen on sám tvrdí: "s "úctou" píše", ale i s fakty!

 

V březnu 2012 jsem napsal otevřený dopis předsedovi OV ČSBS v Hradci Králové, panu Luboši Grohovi, v domnění, že reaguji na jeho projev ke členům ČSBS. Pan Luboš Groh mne upozornil, že reaguji na projev předsedy ÚV ČSBS pana plk. v. v. Ing. Jaroslava Vodičky a informoval mne, že tento dopis přeposlal předsedovi ÚV ČSBS panu plk. v. v. Ing. Jaroslavu Vodičkovi.

V březnu 2012 se zdálo, že jsem s představiteli Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu ( ÚV ČSBS ) našel, v případě spisku J. Brandejse, schůdné řešení.

S představiteli ÚV ČSBS komunikuji prostřednictvím PhDr. Jany Časnochové - Vrzalové.

 

►  I. etapa snahy o nápravu nehorázností uveřejněných ve spisku Oběti z petrovické hájenky; J. Brandejs

 

Dne 18. března 2012 zasílám čelným představitelům Českého svazu bojovníků za svobodu prostřednictvím tiskové mluvčí ÚV ČSBS - PhDr. Jany Časnochové - Vrzalové dopis.

Tento dopis i s celou neúspěšnou anabází mé snahy o nápravu nehorázností uveřejněných ve spisku  Josefa Brandejse - Oběti z petrovické hájenky (1978)  je uveřejněn na straně - I. etapa snahy o nápravu, která se otevře po kliknutí na tento text.

 

Od 1. ledna 2016 není již PhDr. Jana Časnochová tiskovou mluvčí  ÚV ČSBS

Novým tiskovým mluvčím ÚV ČSBS je spisovatel MgA. Vladislav KučíkTato změna na tak důležitém postu, kde se vytváří a prezentuje obraz ČSBS a její činnosti, mne přivedla k myšlence, že prosazení mých cílů, které definuji v dopisu z 18.3.2012, který jsem odeslal PhDr. Janě Časnochové - Vrzalové, bude jistě bez problémů průchozí.

 

►  II. etapa snahy o nápravu nehorázností uveřejněných ve spisku Oběti z petrovické hájenky; J. Brandejs


Dne 15. února 2016 zasílám čelným představitelům Českého svazu bojovníků za svobodu prostřednictvím tiskového mluvčího ÚV ČSBS - MgA. Vladislava Kučíka dopis, který jsem jim již jednou poslal prostřednictvím bývalé tiskové mluvčí ÚV ČSBS PhDr. Jany Časnochové - Vrzalové dne 18. března 2012.

Celou anabázi mé další snahy o nápravu nehorázností uveřejněných ve spisku  Josefa Brandejse - Oběti z petrovické hájenky (1978)  jseme uveřejnil na straně - II. etapa snahy o nápravu, která se otevře po kliknutí na tento text.


►  10. března 2016 mi předseda ÚV ČSBS plk. v.v. Ing. Jaroslav Vodička odesílá prostřednictvím svého sekretariáru přípis, v němž mi jasně a jednoznačně sděluje, že minimálně jemu je úplně lhostejné, že formou prezentace spisku Oběti z petrovické hájenky; J. Brandejs, který je jako - Písemná práce (svědectví) uložen u Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Rychnově nad Kněžnou pod evidenčním číslem 83, ČSBS již řadu let hrubě a vědomně poškozuje památku mých prarodičů a prastrýce, že je mu úplně lhostejné, že již řadu let ČSBS v tomto případě vědomně prezentací spisku Oběti z petrovické hájenky; J. Brandejs uvádí jeho čitatele v omyl, tím že tento spisek je ČSBS prezentován jako svědectví o dění, které je v tomto spisku popsáno!

 

Při čtení přípisu předsedy ÚV ČSBS plk. v.v. Ing. Jaroslava Vodičky, který publikuji níže, mi v mysli vytanula otázka, kterou v závěru článku - " I šašek by měl znát jisté hranice, aneb Také my zápasíme o charakter naší společnosti " položila jeho autorka -  do 31. prosince 2015 tisková mluvčí ÚV ČSBS - PhDr. Jana Časnochová - Vrzalová:

"Otázka na závěr: proč to, co dokážou například v Itálii, u nás není možné? Proč u nás politici při různých pietách zdůrazňují potřebu zachování historické paměti národa a skutek utek? Proč…?

Jana Vrzalová

autorka je předsedkyní Klubu autorů literatury faktu"

Já, na základě své mnohaleté zkušenosti dodávám - 

"K čemu je svaz, který na jednu stranu prostřednictvím svých představitelů, včetně plk. v.v. Ing, Jaroslava Vodičky, všechny přesvědčuje o tom, jak je důležitá potřeba zachování historické paměti národa a skutek utek?" 

 

Myslím, že na tuto otázku by nám v dalším blogu mohla zasvědceně odpovědět třeba i bývalá mluvčí ÚV ČSBS PhDr. Jana Časnochová - Vrzalová, předsedkyně Klubu autorů literatury faktu a laureátka Ceny Český patriot pro rok 2013 v kategorie: Publicistická činnost!

 

► Dopis předsedy ÚV ČSBS plk. V.V, Ing. Jaroslava Vodičky:

K tvrzením v polích 1. - 3. se vyjadřuji na stránce - Dopis předsedy ÚV ČSBS plk. v.v. Ing. Jaroslava Vodičky z 8. března 2016

 

 

► Dne 8. března 2016 mi píše plk. v.v. Ing. Jaroslav Vodička výše publikovaný dopis.

Dne  21. června 2016 přijímají bratři a sestry, delegáti a delegátky zastupující členskou základnu ČSBS pod vedením staronového předsedy, soudruha, bratra plk. v.v. Ing. Jaroslava Vodičky na X. sjezdu ČSBS rezoluci z níž cituji:

 

„Rezoluce X. sjezdu ČSBS

Český svaz bojovníků za svobodu sdružuje dosud žijící aktivní bojovníky, kteří v letech druhé světové války nasazovali životy za svobodu vlasti a občany, kteří ctí odkaz bojovníků za svobodu a pokračují v jeho zachování a prosazování. My, členové svazu, kteří pokračujeme v tradici našich bojovníků, budeme v zájmu našich občanů i nadále prosazovat humanitní tradice zakladatelů našeho státu, suverenitu, sociální vymoženosti, a prosperitu České republiky. Podporujeme a vyžadujeme pravdivou interpretaci dějin, jakož i objektivní a věrohodné zpravodajství veřejnoprávních médií, zásadně odsuzujeme jakékoliv ideologické a svévolné překrucování faktů v politickém nebo v jakémkoliv partikulárním zájmu.

…..“

( Zdroj: Český svaz bojovníků za svobodu )

 

Sami si udělejte obrázek o tom co tito bratři a sestry prosazují a koho zastupují a v jakých tradicích pokračují.

Já pevně věřím, že Vodičkovi, Kulfánkovi, Grohovi a dalším někdy dojde, že zakladatelé našeho státu ani prezidenti, kteří položili základy naší státnosti, naší suverenity na základech humanismu - T. G. Masaryk a Edvard Beneš, nebyli stoupenci komunistických ideálů! 

 

 

 
 

 

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode